Vlci na hranicích vstupují do HateFree distribuce. Promítejte je i ve vaší obci!
Na Broumovsku kolovala o vlcích řada falešných informací včetně toho, že do lesa byli vypuštěni vlčí mutanti. Jak se vám v takové atmosféře podařilo získat důvěru místních, aby vás k sobě pustili?
Od začátku jsme bojovali s nálepkou „mladých lidí z Prahy“. U zastánců návratu vlků jsme podezření nebudili. Ale ti, kdo byli proti vlkům, k nám přistupovali podezřívavě. Já jsem se od začátku snažil být maximálně upřímný a vysvětloval jsem jim, že nepřicházím s nějakým předem daným názorem, který bych si chtěl potvrdit. Nechtěl jsem zodpovědět otázku, jestli tady vlk má být, nebo ne.
Já jako ten „mladý člověk z Prahy“ jsem v tom tématu od začátku cítil velkou metaforu, obzvlášť ve vlcích samotných. Už jen proto, že je málokdo viděl, ale všichni jsou přesvědčeni o tom, jací jsou. Největší síla vlků je v jejich neviditelnosti. A to jsem se snažil transparentně komunikovat se všemi protagonisty.
Důležité pak taky bylo mluvit nejen o vlcích, ale trávit spolu čas a bavit se i o jiných tématech. Zjišťoval jsem, že pravda není černobílá. Že když někdo nemá rád vlky, automaticky to neznamená, že miluje Miloše Zemana a Tomia Okamuru. Se zastánci i protivníky vlků jsme si vytvořili stejně silné přátelské pouto. Konkrétně s panem Havrlantem, starostou Vernéřovic, jsme navázali až přátelský vztah. To rozhodně můžu říct i o Lence Štíhlové, farmářce, která stojí na provlčí straně. Samotné natáčení trvalo 100 dní, ale jezdil jsem tam i mimo, kdy jsem se sžíval s protagonisty a pak jsem točil jen to, u čeho jsem si byl jistý, že je opravdu dobře vystihuje.
Proč jste si zvolil právě toto téma? Máte k němu nějak osobně blízko?
Nikdy dřív jsem nikoho z těch postav nepotkal ani jsem nikdy předtím na Broumovsku nebyl. Ale kdysi dávno jsem měl skvělou učitelku na výtvarku, se kterou jsme na jedné hodině měli malovat vlky. Nakonec to dopadlo tak, že jsme se vlkům věnovali po zbytek roku. Neměli jsme za úkol zobrazovat vlka fyzicky, ale spíš metaforicky. Já jsem si ho pořád představoval někde tušeného v lese. Zaobírali jsme se jeho symbolickým významem.
O tom, že se do Česka vracejí vlci, jsem se dozvěděl v době, kdy eskalovala medializace uprchlické krize. A ty věci se mi propojily. Najednou jsem cítil spojení nevraživosti, strachu ve společnosti, tajemného neviditelného vlka tušeného někde v tom lese. Takto se zrodila myšlenka na film.
Jak se vám dařilo udržet si neutrální postoj dokumentaristy? Někdy byly diskuze opravdu zapálené…
Byl jsem si vědom toho, že zastánci versus odpůrci vlků jsou jen jedna rovina konfliktu. Potom je tam druhá rovina a to je svět přírody versus svět lidí. A tam jsem se rozhodl autorsky postavit na stranu přírody. To klidně přiznávám. Vnímal jsem to tak, že z přírody nazírám ten lidský svět, který jsem si pro sebe interpretoval jako absurdní divadlo, kde jsou dvě strany a ne a ne se domluvit. Snažil jsem se být k oběma kritický, ale i stejně milý. Považoval jsem za důležité nabídnout na obou stranách humorné okamžiky, ale stejně tak jim dopřát i romantický moment, kdy je vidíme obklopené krajinou. Protože tu krásnou krajinu mají rádi všichni bez rozdílu.
Jistě jste si ale udělal názor na to, jak by se k vlkům mělo přistupovat. Prozraďte nám, co si o tom všem sám myslíte.
Během všech těch debat jsem si uvědomil, že něco jako kompromis nemůže existovat. Nejedná se totiž o konflikt nějakých farmářů na Broumovsku. On je to problém, který se týká celého světa. Člověk se během svého vývoje dostal do pozice predátora a nyní v rámci různých ekologických řešení nechává do přírody vracet původní druhy. Je to poprvé v dějinách planety, co nějaký predátor – člověk vědomě ustupuje jiným predátorům – vlkům.
Naprosto rozumím farmářům, protože vlk pro ně symbolizuje obrovskou změnu v jejich životě. Krajina, v níž nečekali velké nebezpečí, najednou přestala být předvídatelná. Navíc rozhodnutí chránit vlka přichází především od lidí z města, kteří ho venkovu diktují. Takže v tom konfliktu se zrcadlí ještě řada dalších. Vlk se stává hromosvodem, na němž lidé mohou projevit své emoce.
Zároveň jsem pochopil, že Lenka Štíhlová i pan Havrlant se dokážou navzájem respektovat a lidsky spolu komunikovat, byť každý zastává úplně jiný názor. Je hezké ty dva pozorovat. Při řešení závažných otázek je zkrátka důležitá různorodost názorů. Je podstatné, aby názorové proudy existovaly vedle sebe ve vzájemném respektu a aktivně se rozvíjely. Tyhle dvě odlišné energie se budou neustále vyrovnávat a to je, myslím, samotný princip demokracie.
Takže podle vás shody nelze dosáhnout, ale úspěch je to, když jsou dva protichůdné názorové tábory schopny žít bok po boku…
Naše současná mentalita nás bohužel nutí dívat se na ochranu proti vlkům jako na nějaký stav. Jenže je potřeba ji vnímat jako neustálý proces. Vlk si vždycky znovu najde cestu. Dva roky může ochrana fungovat skvěle, ale pak se vlk naučí. V zimě je najednou ohrada nízká, protože nasněží. V létě tráva prorůstá do ohradníku a elektřina kope míň. Na začátku mají vlci strach z pasteveckého psa, ale postupem času si uvědomí, že i na něj si můžou troufnout. Takže je nutné se na to dívat jako na kontinuální vývoj. A samozřejmě součástí řešení může být třeba i odstřel problémových jedinců.
Tady se na to všichni zatím koukají v mentalitě krize – pojďme to řešit teď, než se nám tady vlk přemnoží. A přehlížejí to, že bychom nejdřív mohli zkusit udělat jiná opatření a střelbu vnímat až jako nejzazší řešení. Hodně lidí by to chtělo mít potvrzeno na papíře už teď, že můžou střílet.
Máte přehled, jak to vypadá se spory o vlky jinde ve světě?
Tam, kde vlk nebyl nikdy zcela vyhuben, je přirozenou součástí místní tradice pastevectví. Taková oblast je třeba v Leonu ve Španělsku, odkud si někteří čeští chovatelé dovážejí pastevecké psy plemene mastin. Tamní chovy mastinů mají v genech přítomnost vlka, protože nikdy nedošlo k jejímu přerušení. Ale rozhodně neplatí, že by tam měli lidé vlka rádi. Uvědomují si však, že nebýt vlků, nemají svoje psy a svůj styl pastevectví. Přítomnost vlka je pro ně něco velmi důležitého, s čím jsou v neustálém souboji, ale právě ten souboj z nich dělá to, kým jsou.
Měl jsem příležitost zažít i situace v italském Grossetu. Byť je v Itálii poměrně velká vlčí populace, v Grossetu vlk vyhubený byl. Vrátil se tam před dvaceti lety a nyní je tam vlčí populace poměrně rozšířená. Atmosféra tam byla podobná té na Broumovsku, ale postupem času se lidé uklidnili. Ne proto, že by si uvědomili, že z malého problému dělali velkou kauzu. Spíš zafungovala snaha ochranářů maximálně pochopit farmáře. Ve chvíli, kdy majitelé stád viděli, že jim ochránci vycházejí vstříc, byli jim schopni víc naslouchat. Měl jsem tam možnost pozorovat rozvinutou spolupráci, kdy ochránci a farmáři nestáli ve vzájemné opozici, ale efektivně spolupracovali.
Vraťme se zpět na Broumovsko. Jsou do sporu o vlky zapojeni všichni tamní obyvatelé, nebo je to záležitost pár hlavních hráčů a zbytek lidí to nezajímá?
Neměl jsem možnost mluvit s lidmi, kteří na Broumovsku žijí ve městech. Třeba v Teplicích nad Metují žije řada lidí v panelácích a bytovkách. Ale co se týče těch, kteří přicházejí s krajinou pravidelně do styku, tak vlk tam nenechává chladným opravdu nikoho. Samozřejmě velká část populace je proti vlkům. Ale najde se spousta těch, kdo jim fandí.
Můj film sleduje, jak se tamní společnost rozdělovala. A zůstává nadále rozdělená. Situace se zdánlivě uklidnila – už neprobíhají protestní akce nebo žaloby na stát. Ale je to hlavně proto, že si někteří aktéři uvědomili, že takhle se daleko nedostanou. Když procházím různé facebookové diskuze, je vidět, že nevraživost a silné emoce přetrvávají.
Myslíte, že kdyby byli vlci vybiti, celá kauza by skončila? Nebo by se našlo jiné téma, které by opět rozdělilo společnost?
Ti, co si na Broumovsku říkají starousedlíci, tam přišli osídlit sudetský kraj. Ti, co jsou náplavy, tam žijí třeba dvacet let, ale přistěhovali se tam s vědomím toho, v jakém budou žít kraji. A to jsou většinou ti, kdo vlka vítají. Takže pokud tamní společnost vnímáme jako složenou ze starousedlíků a náplav, bude rozdělená nadále i na základě jiných témat.
Vlci na hranicích vstupují do HateFree distribuce. Promítejte je i ve vaší obci!
Foto: Archiv Martina Páva