Vyrůstal jako Čech v neromské rodině a chodil do běžné základní školy, kam docházeli pouze dva romští žáci. Romy měl možnost poznat blíž až během své praxe na Vyšší odborné škole sociálně právní Evangelické akademie v Brně nebo později v romských organizacích, kde získával první pracovní zkušenosti. Tehdy si uvědomil, že mu jeho etnicita může v komunikaci a v samotné práci s Romy velmi pomoci. Přesto bližší kontakt a přátelství se mu podařilo navázat až v komunitním centru a posléze v Muzeu romské kultury.
„Dnes musím přiznat, že i já sám jsem žil v předsudcích. Díky své práci jsem pochopil, že člověk musí oddělovat tradiční romskou kulturu od chudoby, kdy lidé řeší především existenční problémy. Chudoba Romů není tradiční romská kultura,“ vysvětluje Stria. Podle něj má obrovské štěstí, že jeho adoptivní rodiče ho v poznání romipen a samotných Romů velmi podporovali.
„Dá se říct, že mou cestu za romstvím absolvovali spolu se mnou, za což jsem rád,“ prozrazuje na své adoptivní rodiče Robin, který do svých tří let vyrůstal v dětském domově, kde se ocitl poté, co jeho biologická matka nebyla schopná se o něj postarat. „Když otěhotněla, bylo jí 16 let a partner ji opustil. Tehdy nebyla schopná zajistit mi zázemí a raději svolila k adopci,“ vysvětluje, jak se ocitl v kojeneckém ústavu.
Setkání po letech
S biologickou rodinou se poprvé setkal až před třemi lety a bylo to podle jeho slov velmi emotivní. „Od toho setkání s biologickou matkou se mi usadil život, mám pocit, že jsem konečně našel v tom svém romském původu své pravé já. Začal jsem od té doby žít vyrovnaný, moderní romský život a být hrdý na to, že jsem Rom. Nikomu nic nevyčítám, díky zázemí, které mi poskytla má adoptivní rodina, je ze mě úspěšný člověk a můžu dělat, co mě baví,“ naráží na svou práci za kamerou. Tu si měl možnost vyzkoušet hned několikrát. První větší úspěchy zaznamenal v roce 2017, kdy režíroval vůbec první romský scénický sitcom Miri fajta (Moje rodina), který byl jakousi sondou do romských rodinných vztahů.
Počin vznikl původně jako aktivita komunitního centra organizace Drom, kde Stria tehdy působil jako vedoucí. „Ukázalo se, že Romy herectví baví, že si ze sebe rádi dělají legraci a jejich život rozhodně není jen o sociálním vyloučení a boji s problémy,“ vysvětluje, proč divadelní hru nakonec dvojice režisérů Martin Chlup a Peter Kačírek zapojila do stejnojmenného dokumentárního filmu. V celovečerním dokumentu Stria vystupuje i se svým adoptivním bratrem Davidem a divákům přibližují svůj vlastní životní příběh. Dokument tak dostal úplně jiný rozměr než jeho tehdejší scénická podoba. Je postavený na mozaice osobních příběhů Romů, kteří našli sílu vystoupit ze své komfortní zóny a být tvůrčí, vytvářet současnou romskou kulturu.
Romští profesionálové
Zkušenosti za kamerou, ale i před ní, vedly Striu k založení vlastní internetové televize. Společně se známou romskou aktivistkou Marií Gailovou a novinářkou Alicí Sigmund Herákovou, s níž dnes tvoří úspěšné duo, založili v roce 2019 Tuke TV. Dnes společně vedou svébytné internetové médium věnující se výrobě vlastních pořadů i zakázkové filmové produkci. Navíc podporují síť mladých a úspěšných Romů, kteří by v budoucnosti mohli působit jako scenáristé, kameramani nebo moderátoři ve veřejnoprávních médiích.
„Nabídkou našich zábavných a lifestylových pořadů se nám do jisté míry daří narušit stereotypy o Romech. Boříme je i tím, že si vychováváme další generace romských profesionálů v oboru, které může veřejnost vnímat jako pozitivní příklady,“ prozrazuje Stria. Ve svém týmu jich mají v současné době pět a časem počítá s tím, že se jejich řady o několik dalších stážistů ještě rozrostou. Právě s mladými talentovanými Romy spolupracuje na přípravě hned několika pořadů - Show s Alicou, Tuketalk s romskou osobností, kuchařské pořady, Hloupé otázky nebo divácky stále oblíbenější hudební magazín Amare lavutara. Ten moderuje a zároveň v něm vystupuje olašský muzikant a skladatel Feri Barkoci.
„Zastávám názor, že pokud se s námi má bavit majorita u jednoho stolu, musíme být dvakrát tak lepší než všichni ostatní. Proto si zveme ke spolupráci odborníky a svou práci s nimi konzultujeme,“ přiznává, že nechce nechat nic náhodě. Navázat spolupráci se jim podařilo s předním kameramanem Laco Korbelem, s režisérem Robertem Vrbou, Jakubem Mackem z Masarykovy univerzity či režisérkou Verou Lackovou, která minulý rok uvedla dokumentární film Jak jsem se stala partyzánkou. Ten mapuje příběhy Romů, kteří padli v odboji za vlast, jež na ně zapomněla.
Naopak věnovat se do hloubky sociálním tématům a problémům, kterým Romové běžně ve společnosti čelí, nechtějí. „Tomu se věnují už jiná romská média a dělají to dobře. Na mediální scéně naopak chyběl formát typu Tuke TV, kde diváci mají možnost poznat osobnosti ze světa hudby, literatury, divadla a dalších zajímavých profesí, aniž by to vyvolávalo v diskuzích nevraživé komentáře o nepřizpůsobivých Romech nebo nemakačencích.”
Aktivismus stranou
„Dříve jsem se věnoval komunitní práci, která přerostla v Romské středisko DROM. To mi umožnilo věnovat se nejen kameře, ale i aktivizmu, na který teď pochopitelně čas už nezbývá,“ přiznává. Před čtyřmi lety organizoval průvod k uctění památky obětí romského holokaustu. „Bylo nutné zareagovat na výroky představitelů hnutí SPD o romském táboře v Letech. Šlo o nemístné zlehčování utrpení romských obětí,” vzpomíná.
„To byl i jeden z důvodů, proč jsem se tehdy rozhodl kandidovat v komunálních volbách. Šance uspět byla, protože jsem startoval ze 7. místa, ale nakonec jsem skončil asi dvě místa pod čarou a do zastupitelstva jsem se nedostal,“ přiznává a je přesvědčený, že se v budoucnu o kandidaturu ještě jednou pokusí. Rád by se viděl za deset let v senátorském křesle.
„Momentálně se chci věnovat kreativní tvorbě v Tuke TV a daleko víc rozjet zakázkovou produkci pro ostatní média,“ prozrazuje své další plány Robin Stria.