Pepu Hrubého s kolegy ve věznici ve Vinařicích u Kladna před třemi týdny napadlo, že by se mohli zapojit do pomoci Česku v boji s koronavirem. Začaly totiž chybět roušky. „U nás ve věznici má jeden soukromý subjekt call centrum. Oslovil jsem majitelku firmy, zda by nemohla uvolnit školicí místnost i další prostory a své operátory,” říká Pepa, který ve věznici působí už sedmnáct let jako terapeut, a za celou rouškovou akcí v zařízení stojí. Dodává, že získal také velkou podporu ředitele věznice. A jak se ukazuje, vězni se v pomoci společnosti našli.
Mohli začít šít obratem, neměli ale na čem. Pepa proto napsal na svůj Facebook, že shání šicí stroje, a do druhého dne jich měli osm, dalších osm v příštích dnech. Call centrum uvolnilo na šití kolem dvaceti vězňů, kteří pro něj pracují, a přidalo se pak dalších deset odsouzených.
Vězni podle Hrubého dělali postupně velký posun. Zpočátku jim šla práce relativně pomalu, protože většina z odsouzených nikdy na stroji nešila, postupně však stoupala jak kvantita, tak kvalita. První dny pracovní skupina našila 500 roušek, poslední dny jich zvládají už 1500 za směnu. „A jsou krásné,” směje se Pepa. Dosud jich ušili přes dvacet tisíc.
Část z vyprodukovaných roušek šla pro věznice, část pro potřebné - zejména do domovů pro seniory skrz iniciativu dobrovolníků Roušky seniorům. Další pak putovaly do nemocnice v Kladně nebo pro příslušníky cizinecké policie. A šít roušky plánují do doby, dokud to bude třeba. „Holky z Roušek seniorům vůbec neznám. Známe se jen virtuálně,” směje se Pepa. „Kdybychom je neměli, neměli bychom materiál. Měly kolem sebe super lidi, kteří nám pro šití dodávali látky a tkalouny. Je to skvělá spolupráce,” doplňuje.
Výroba roušek má zásadní význam také pro samotné odsouzené. „Mají z toho obrovskou radost. Říkají, že aspoň mohou pomoci nebo že mohou společnosti nějak v dobrém oplatit své průšvihy,” líčí Hrubý. „Jsou opravdu úžasní. I sami dozorci říkají, že pracují bez dohledu. To se ještě nestalo. Nemusíme je hlídat, aby měli nějaký výkon. Pracují sami,” pokračuje a dodává: „Je vidět, že je to někam posunulo.”
Pepa Hrubý a fotografka Jarmila Štuková z iniciativy Roušky seniorům
Terapeut pro ně udělal speciální nástěnku, kde vězňům vyvěšuje informace o tom, kdo je podporuje, a zveřejňuje na ní také dopisy s poděkováním. „Fascinuje je to. A super je, že paradoxně policie děkuje vězňům za roušky. To je prostě fantastické!” neskrývá nadšení.
Motivační nástěnka ve věznici
Roušková aktivita lidí ve výkonu trestu má podle Pepy Hrubého potenciál posunout vnímání vězňů ze strany veřejnosti. Přiznává, že se od počátku potýká se skutečností, že práce ve věznici příliš prestižním zaměstnáním není. „Za poslední tři týdny zažívám, že lidé vězňům děkují. Je perfektní, jak se ten pohled změnil a najednou, když je průšvih, jsme všichni na jedné lodi.”
Roušky seniorům je jedna z iniciativ dobrovolníků, kteří se v reakci na krizi způsobenou pandemií koronaviru dali dohromady přes sociální sítě, aby pomohli řešit problém s nedostatkem potřebného ochranného vybavení v nemocnicích a domovech sociální péče. Sdružují desítky dobrovolníků z řad švadlen a řidičů, kteří roušky vytvářejí a vozí potřebným. Dosud distribuovali více než 20 tisíc textilních roušek.
Foto: Archiv Pepy Hrubého