„Mě úplně štvou ty sufražetky, to Me Too, ty Prague Pride. Jestliže je někdo příslušník té či oné sexuální menšiny, tak je to jeho interní věc. A když demonstruje, že má tuto orientaci, tak se vyvyšuje nad ostatní. Kdybych byl trochu mladší, tak zorganizuji obrovskou demonstraci heterosexuálů v Praze a budou nás miliony. A svezu autobusy a vlaky do Prahy všechny heterosexuály, aby bylo vidět, jak je to nesmyslné. Je nesmyslné, když ať už sexuální menšiny nebo sexuální většiny demonstrují, protože to je přece jejich velmi intimní záležitost, jejich právo, ale nikdo nemá za povinnost vnímat... no přeci jen jedna urážlivá poznámka. Dovedu pochopit homosexuály, lesbičky a tak dále. Víte, koho vůbec nechápu? To jsou ti transgender. Protože jestliže si necháte přeoperovat pohlaví, tak se dopouštíte trestného činu sebepoškozování. Každý operační zákrok je rizikem. No a tyhlety transgender, tak ti jsou mně opravdu bytostně odporní,“ uvedl prezident Miloš Zeman pro CNN Prima News.
Rozdíly mezi manželstvím a registrovaným partnerstvím
Lidé s menšinovou sexuální orientací pochodem v rámci festivalu Prague Pride nedemonstrují primárně svou orientaci či pohlavní identitu. Cílem celého festivalu, jeho osvětových akcí, diskuzí i závěrečného pochodu je upozornit na nerovná práva příslušníků LGBT+ komunity. Gayové například nemohou v České republice darovat krev a ani gayům, ani lesbám není umožněno uzavřít manželský sňatek, pouze registrované partnerství, od čehož se odvíjí velká řada rozdílů mezi právy registrovaných partnerů a manželů.
Nejen že registrovaní partneři na rozdíl od manželů mohou uzavřít registrované partnerství pouze na čtrnácti k tomu určených úřadech, nemají oficiální svědky a přítomen je pouze matrikář, ale registrovaní partneři si nemohou přiosvojit dítě druhého partnera (například z předchozího vztahu), nemohou si společně osvojit dítě z ústavu, nemohou být společnými pěstouny. „Nemožnost společně osvojit dítě nebo přiosvojit dítě druhého partnera způsobuje, že zákonem uznaným rodičem („zákonný rodič”) může být vždy jen jeden z páru, byť se o dítě starají oba stejně. Ten druhý („faktický rodič”) je z hlediska práva vůči dítěti téměř cizím člověkem,“ uvádí iniciativa Jsme fér.
To vede k následujícím problémům. Při rozpadu registrovaného partnerství mohou děti ze dne na den ztratit kontakt se svým faktickým (nebiologickým) rodičem i s prarodiči z jeho strany, protože neexistuje žádná právní úprava těchto vztahů. Přitom po rozvodu manželství mají děti automaticky nárok vídat se s faktickým rodičem i jeho rodiči. Nevzniká nárok na výživné pro dítě ani na sirotčí důchod ve vztahu k faktickému rodiči. Ve školním zařízení například při vyzvedávání dítěte ze školy či chození na třídní schůzky vystupuje jako rodič dítěte pouze ten biologický. Faktický rodič je odkázaný na benevolenci školy nebo na plnou moc. Pouze zákonný (biologický) rodič má právo na veškeré informace o zdravotním stavu dítěte, být s ním v průběhu hospitalizace a podílet se na jeho léčbě. Faktický rodič toto právo nemá, a pokud je k dispozici pouze faktický rodič, hrozí nebezpečí ohrožení zdraví dítěte. Dítě nedědí po faktickém rodiči a dítě ve vztahu k němu není nepominutelným dědicem. Zároveň registrovaným partnerstvím nevznikají rodinné vazby jako švagr, švagrová, tchán, tchyně apod.
Registrovaným partnerům nevzniká ani společné jmění manželů a neexistuje žádná úprava vypořádání majetku v případě rozpadu partnerství. Po uzavření partnerství si nemohou zvolit, jaké příjmení budou používat, o to je zapotřebí požádat dodatečně. Nevzniká žádný nárok na vdovský či vdovecký důchod a po úmrtí jednoho z partnerů nepřechází na druhého nárok na dávky, jako je důchod, nemocenská a další. Rozdílů je ještě více, najdete je na webu iniciativy Jsme fér.
Změna pohlaví coby trestné sebepoškozování?
„Víte, koho vůbec nechápu? To jsou ti transgender. Protože jestliže si necháte přeoperovat pohlaví, tak se dopouštíte trestného činu sebepoškozování. Každý operační zákrok je rizikem,“ uvedl Zeman v Partii. Operativní změna pohlaví není v České republice považována ani za sebepoškozování, ani za trestný čin. Řada transgender lidí operativní změnu pohlaví z různých důvodů vůbec nepodstupuje, někomu stačí hormonální terapie.
Pokud chce transgender osoba v ČR dosáhnout oficiální změny pohlaví a jména tak, aby i v osobních dokladech konvenovalo s genderem, je operativní změna pohlaví podmínkou. Nedílnou součástí operace je však sterilizace a také rozvod, pokud transgender osoba žije v manželství, protože v České republice nelze manželství převést na registrované partnerství a naopak. Nucená sterilizace je kromě České republiky vyžadována už jen v některých evropských zemích, například na Slovensku, v Rumunsku, Bosně a Hercegovině, Bulharsku, Albánii, Lotyšsku a Finsku.
Operativní změna pohlaví nicméně není sebepoškozování, právě naopak, jak pro HFC vysvětluje Viktor Heumann z organizace Trans*parent: „Ať tranzice nebo genderově potvrzující proces obecně probíhá jakkoli, má právě opačný efekt než sebepoškozování - zmírňuje či eliminuje tzv. dysforii - pocity nesouladu s vlastním tělem a danou genderovou rolí a přináší pocity souladu a patřičnosti.“
Normalizace nenávisti
Prezidentovy výroky mají nesporný dopad na veřejné mínění. Podle Kláry Kalibové, ředitelky organizace In-Iustitia má hlava státu společnost kultivovat, nikoli dělit a jeho výroky mají být uměřené a nemají lidem ubližovat. „Prezident v žádném případě nemá veřejnosti sdělovat své soukromé názory, je to profesionální správce komunity, ke které patří jak transgender lidé, tak například senioři či Židé. Nedovedu si představit, že by podobné výroky adresoval posléze jmenovaným. Stěží by bez následného zásadního veřejného odsouzení řekl: ,důchodci jsou mi bytostně odporní´ či ,pokud podstoupíte obřízku, dopouštíte se trestného činu sebepoškozování´. Pominu-li, že žádný trestný čin sebepoškozování neexistuje, prezidentovy výroky dehumanizují celou skupinu lidí žijících v České republice,“ upozorňuje pro HFC Kalibová.
To, že prezidentovy výroky, zvláště ty červnové proti trans lidem, mají reálný dopad na společnost a životy trans komunity, ukázala zvýšená agrese vůči trans lidem na sociálních sítích, kterou In-Iustitia zaznamenala. „Jeho výroky společnost zbytečně polarizují a mohou vést k diskriminaci či k útokům na trans lidi. Bezprostředně po výrocích Miloše Zemana jsme ostatně verbální agresi vůči trans lidem zaznamenali na sociálních sítích. Trans lidé jsou dlouhodobě terčem verbálních i fyzických útoků. Takové útoky mají být prezidentem odsuzovány, nikoli nepřímo podporovány,“ uvádí Kalibová a pokračuje: „Konkrétně po jeho výrocích týkajících se transgender osob se na naši organizaci obrátilo několik trans lidí s žádostí o podporu či vyjadřující znepokojení a strach. Nutné je též připomenout, že získaná práva LGBTI+ lidí nebyla nikdy atakována jako v dnešní době. Souvisí to nejspíš i s celkovým negativním posunem vůči lidem menšinové sexuální orientace a genderové identity v regionu střední Evropy.“
Populistické útoky na menšiny žijící v České republice jsou nedílnou součástí zdejší politické scény. „Zatímco v devadesátých letech patřily na okraj politické scény a nenávistní populisté typu Miroslava Sládka zůstávali na okraji politického spektra či osamoceni v poslanecké sněmovně, posledních pět let můžeme mluvit o mainstreamu předsudků a nenávisti,“ varuje Kalibová. Jako příklad uvádí politické kampaně, které posilují nenávist vůči migrantům a které zneužívají téma rovného manželství, čímž posilují homofobii a transfobii ve společnosti. Stálým terčem českých volebních kampaní jsou podle Kalibové Romové, eufemisticky nazývaní „nepřizpůsobiví“.
Řada lidí v diskuzích, které po vyjádření prezidenta Zemana proti trans lidem na sociálních sítích následovaly, radila výroky nezviditelňovat a ignorovat, s čímž Kalibová částečně souhlasí: „Nemá smysl podobné výroky repostovat a dále rozšiřovat jejich dopad. Současně je však důležité si uvědomit, že lidé, kteří jsou předsudkům a nenávisti vystaveni, mohou mít v takovém případě oprávněný pocit, že zůstávají sami a jsou nechtění. Je nutné najít odpovídající řešení. Tím může být aktivní vyjádření podpory přímo zasaženým lidem či cílené zapojování se do diskuzí například na debatní platformě HateFree Culture či přímo na FB profilech organizací pracujících s menšinami. Prostor pro podpůrnou debatu se tam najde zcela pravidelně. V krajním případě je možné nenávistné online útoky oznamovat přímo sociálním sítím,“ radí.
Podle Kalibové je na nás, zda budeme zemí všech, nebo zemí těch, kteří se budou vměstnávat do stále zužujících se mantinelů. „LGBTI+ práva jsou úzce napojena na reprodukční práva, resp. obecně práva žen. Jejich oklešťování vidíme již nyní například v Polsku. To není cesta, kterou jako země chceme jít,“ uzavírá.
Ilustrační foto: Wikipedia