Hostivický Klokánek nabízí přechodnou rodinnou péči dětem, které se v důsledku nedobrého rodinného zázemí ocitly v ústavní péči. „Děti do Klokánku můžou umístit rodiče, když řeší finanční krizi, ale také je tam umísťuje OSPOD, když má podezření, že je dítě fyzicky nebo psychicky týrané,” vysvětluje pro HFC Adéla Janouchová z projektu Z kaše ven. „Potkáváme se s dětmi, které nemají základní životní návyky. Některé neznají hygienické návyky, některé mají zase psychické problémy. Většinou se jedná o děti citově deprivované,” dodává. Adéla a její kamarádky pro tyto děti plánují pravidelné aktivity, pomáhají na akcích a pořádají dobročinné sbírky.
Projekt z Kaše ven založily tři studentky Pražského humanitního gymnázia v rámci projektu Člověka v tísni Kdo jiný?, který se snaží motivovat a vést mladé lidi k vlastní aktivitě a zájmu o své okolí. „Jsme tři holky a rády věnujeme náš čas dětem, proto jsme si vybraly děti v ústavní péči,” popisuje Adéla. Šárka Soukupová, Kačka Stanová, Adéla a další dobrovolníci a kamarádi tak pro děti organizují pravidelný středeční program. Jeho cílem je pracovat s dětmi a také na chvíli ulehčit „tetám” z Klokánku. O děti zde totiž místo vychovatelů pečují tzv. tety, děti tak na rozdíl od ústavní péče žijí v bytech v rodinném prostředí.
Komunikace, základní hygiena i vaření
Dobrovolníci s dětmi vedou Komunikační skupiny, ve kterých učí děti komunikovat mezi sebou. „Snažíme se vymezovat hranice, které potkají, když vyjdou z brány Klokánku. Například, že si nenadáváme, že když pustíme vodu, že ta voda něco stojí,” osvětluje Adéla. Dodává, že některé děti nemají základní návyky. Od tet tedy často dostávají konkrétní zadání, jak s daným dítětem pracovat. „Zkoušíme s dětmi vytvářet modulové situace. Tohle všechno se děje během jiného programu, během malování, vyrábění, blbnutí venku. Když vidíme nějaký problém mezi dětmi, snažíme se dělat moderátora ,hádky’. Snažíme se jim vysvětlit, že když spolu budou mluvit v klidu a ne v afektu, půjde to lépe,” doplňuje. Nově také dívky pro děti založily kurz vaření. „Tato akce vznikla na popud dětí, chtějí vařit. Nás to těší. Takže oprášíme vždy nějaké recepty a vaříme. Tady zase dětem říkáme o důkladné hygieně a o nákupech,” říká Adéla.
Důvěra
V Klokánku žijí děti na přechodnou dobu, dokud se nevyřeší situace v jejich rodině nebo se nenajde rodina nová. Mnohé z nich mají za sebou týrání nebo jiné traumatické situace. „V Klokánku se setkáváme se sebepoškozováním, hysterickými záchvaty breku, ale také s přehnaným mazlením,” osvětluje Adéla. Podle ní je proto především důležité dát těmto dětem jistotu a důvěru. „Chceme, aby se na nás mohly spolehnout, takže když něco řekneme, snažíme se vše plnit na sto procent,” říká a dodává, že nezřídka se stane, že u dítěte díky důvěře odhalí skutečnost, kterou tety neznaly. Proto dobrovolníci po celou dobu projektu úzce spolupracují nejen s tetami, ale i s psychiatry, psychology a pedagogy. „Děti na nás reagují hezky. Jsou rády, že za nimi jezdíme. My si to užíváme také. Na jejich tvářích je vidět, jak jsou šťastné za každou hodinu,” doplňuje Adéla.
Dobrovolníci
Kromě pravidelného středečního programu se dobrovolníci zapojují do pomoci s organizováním výletů nebo akcí. Pořádají také sbírky oblečení a hygienických potřeb. „Salon Petra Měchurová věnoval velký objem poptávaných čisticích prostředků a dalších drogistických potřeb, České dráhy v minulém roce sponzorovaly cesty nejen dětem na výlety, ale i nám do Klokánku. Společnost Urbášek a Partners zapojila své zaměstnance a společně vybrali mnoho tašek se zimním oblečením,” jmenují některé ze zapojených sponzorů, které se jim podařilo získat.
Zakladatelky nyní shánějí další dobrovolníky. Zapojují se tak do wokshopů a přednášek na 3. Lékařské fakultě univerzity Karlovy a na gymnáziu PORG a oslovují další studenty. „Máme v plánu nové spolupráce a akce, které budou velmi přínosné pro děti, ale i pro nás. Zapojit se může každý,” uzavírá Adéla.
Foto: Archiv Z kaše ven