„Život s dítětem náročným na péči není utrpení. Je plný radosti a lásky,“ říká matka autistických dětí

Obrázek: antosova-main

Eliška Antošová je matkou tří dětí, z nichž dvě mají poruchu autistického spektra. Ve své prvotině s názvem Na autismus jedině autibiotika vypráví příběh rodiny od chvíle, kdy se dozvěděla diagnózu prostředního syna Jeníčka, až po chlapcovu druhou třídu. „Čtenář si může přečíst, jak jsme se stěhovali, jezdili k moři, jak jsem se rozvedla a našla nového manžela. Je to příběh ze života doplněný o komiks plný černého humoru autorky Kristýny Stojíspěstí a výroky mých dětí, které jsou specifické jako ony samy,” popisuje Eliška.

Co jsou to autibiotika, která název knihy zmiňuje? „To je narážka na jistou marnost veškerého počínání ve snaze o nápravu autistických dětí. Na zoufalou snahu dát vše do normálu. Vymyslela to moje kamarádka. Já jsem tehdy sháněla nápady, co napsat synovi na tričko. Na něm totiž není vidět, že je nestandardní, ale chová se nestandardně třeba v MHD, na hřišti, v obchodě. Cizí lidé na něj měli tendenci mluvit, vysvětlovat mu, kázat mu. Jeho to rozrušovalo a mě teda taky,” osvětluje autorka s tím, že vždy byla ochotná se zastavit a situaci objasnit, na ulici však pro delší rozhovory většinou není prostor. Proto se rozhodla vysvětlení synovi umístit na tričko. „Nechtěla jsem mu tam ale napsat diagnózu. Tak jsem hledala nápisy jako ,učitel zenu’ nebo ,nerušit, medituji’, což mi na autistovi, který venku křičí a kope nohama, přijde úplně geniální. Lidem většinou dojde, že to asi něco znamená,” dodává s úsměvem.

Obrázek: antosova-6

Vzájemné pochopení

V souvislosti s tvorbou knihy se setkala i s kritickými komentáři ze strany některých autistů. Nelíbilo se jim, že zveřejňuje synovo soukromí. „Já je chápu, protože v jejich roli by to nebylo fér, oni jsou schopni mluvit za sebe. Můj syn ne. Setkala jsem se i s názorem, že ho dehumanizuji. Já jsem hluboce přesvědčena, že to není pravda. A mrzí mě, že to obvinění přišlo od lidí, kteří knihu nečetli a nejspíš automaticky počítají, že jim chce někdo ublížit. I když já absolutně chápu, že jim v životě mohlo být mnohokrát ublíženo. Zvlášť v dřívější době se vůbec nemuseli setkávat s respektem a přijetím,” reaguje Eliška s tím, že je této diskuzi vždy otevřena. „O autistech se také říká, že mají poruchu emocí. Já si to absolutně nemyslím. Naopak si myslím, že jsou to velmi citliví lidé, jenom my jejich emoce neumíme vyčíst a oni naopak naše a pak dochází ke střetům,” doplňuje.

Obrázek: antosova-3

Na autismus jedině autibiotika

Kniha Na autismus jedině autibiotika je určena především pro osoby pečující o autisty. „Hlavním cílem je sdílet mezi námi, že život s dítětem náročným, co se péče týče, neznamená konec radosti, konec vlastního života, ale je i plný radosti a lásky. V knize je vyjádřený boj, ale s úmyslem ukázat, že rozhodně není marný,” uzavírá Eliška. Dílo si můžete předobjednat v rámci crowdfundingové kampaně.

Foto: Archiv Elišky Antošové

Obrázek: antosova-7