„Tehdejší československá vláda změnila život nemalému množství dětí, které nedobrovolně hned dvakrát musely změnit svůj domov. Došlo k necitlivému zásahu do lidských práv, který zásadně ovlivnil jejich životní cesty. To, co se stalo, už ovlivnit nemůžeme, ale myslím, že je naší odpovědností se snažit o nápravu nespravedlnosti,“ uvedla Šimáčková Laurenčíková.
„Někteří by si přáli ukázat svým dětem místo, kde vyrůstali. Někteří by si chtěli v České republice najít práci, dokončit vzdělání, které museli přerušit. Potýkají se ale s mnoha překážkami. Ráda bych s kolegy a kolegyněmi z příslušných resortů otevřela diskuzi o tom, jak můžeme pomoct namibijským Čechům, kteří mají zájem svou vazbu na Česko obnovit,“ doplnila.
Projekce filmu režiséra Martina Müllera, jehož předlohou se stala kniha Černí sokoli afrikanistky a kulturní antropoložky Kateřiny Mildnerové, se minulý týden zúčastnilo i několik namibijských Čechů. Saima Mathewsová, která v České republice žije a pracuje, popsala některé z problémů, s nimiž se potýkají.
„Většina z nás stále cítí zklamání. Přišli jsme o domov, o blízké vztahy, které jsme tu měli. I v dospělosti se stále vracíme do doby, kdy nám tady bylo dobře. Prvním krokem, který by určitě pomohl, je nějaká forma psychosociální podpory,“ míní. Obtížné je i zajištění víz pro návštěvu České republiky nebo pracovních povolení.
Namibijští Češi se shodují v tom, že i po více než 30 letech svého života mimo Českou republiku cítí ke svému dočasnému domovu silnou přináležitost. Většina z nich stále hovoří českým jazykem, udržují některé české zvyky a evropský životní styl. Členové skupiny se pravidelně scházejí, ať spontánně či formou každoročních oficiálních setkání organizovaných Velvyslanectvím České republiky v JAR.
HateFree Culture už brzy v rámci doku-podcastu Exteriéry zveřejní šestidílnou sérii Kde domov můj?, v níž se po stopách namibijských Čechů vydal dokumentarista a manažer HFC Lukáš Houdek. Natočil svědectví asi desítky z nich, které bude v podcastu doplněné o vyjádření odborníků či o svědectví dobových pramenů.
Akci v Goethe Institutu organizovala kancelář Kláry Laurenčíkové ve spolupráci s HateFree Culture a Spolkem na podporu namibijských Čechů.
Foto z akce: David Růžička