Přečtěte si také článek „Bílá hůl není cejch, ale kompenzační pomůcka,“ říká žena se zrakovým hendikepem
Základním pravidlem je zeptat se nevidomého předem, zda si přeje vaši pomoc. Tak ukážete, že respektujete jeho osobní svobodu. Můžete začít například takto: „Mohu vám pomoci při přecházení?" Bude-li odpověď kladná, nabídněte paži a řekněte: „Prosím, přidržte se mě nad loktem". Hlaste také, že je třeba nastoupit či sestoupit z chodníku. Pokud potkáte nevidomého, neváhejte mu nabídnout pomoc. Pozdravte dotyčného a pak řekněte například: „Jdu na nádraží. Chcete jít se mnou?" Netahejte nikdy nevidomého za ruku ani ho nestrkejte před sebou. Tím u něj vzniká pocit nejistoty. Stane-li se, že bude vaše pomoc odmítnuta, nebuďte z toho rozčilení, někteří zrakově postižení dávají přednost vlastní samostatnosti.
Ukazování
Když jdete s nevidomým, který je zavěšen do vaší paže, není nutné upozorňovat, že zahnete vlevo nebo vpravo. Zrakově postižený vycítí tento pohyb a následuje vás automaticky. Nacházíte-li se ve společnosti nebo v MHD, ukažte nevidomému sedadlo, ale ponechte na něm, zda si chce sednout. Abyste se vyhnuli zmatkům, položte ruku nevidomého na opěradlo: „Zde je židle, toto je opěradlo". On sám pak snadno určí její polohu. Nebo položte jeho ruku na okraj křesla a řekněte: „Křeslo je po vaší pravici".
V komunikaci se vyhněte popisům jako: „Židle je tady" nebo „Stůl je tam". Takové ukazování vyžaduje vizuální zpětnou vazbu. Řekněte spíše: „Před vámi je židle", „Malý stůl je asi jeden metr za vámi". Při obsluze u stolu můžete říci: „Sklenka je před vaší levou rukou" nebo „10 centimetrů vlevo od vaší pravé ruky je popelník". Můžete také lehce ťuknout na dotyčný předmět, aby ho nevidomý poznal po zvuku. Dáváte-li mu do ruky skleničku, řekněte, kam ji může odložit: „Vlevo od vašeho křesla je nízký stolek."
Korektnost
V hovoru s nevidomými není třeba se vyhýbat některým slovům, jak si mnozí myslí. Sami nevidomí hovoří o svém hendikepu. Slovo „slepota" používají a vnímají stejně jako jiná slova. Slova „vidět", „kouknout se", „mrknout", „prohlédnout si" používají k popisu svého způsobu vnímání: cítit, hmatat, dotýkat se. Bez obav můžete říci nevidomému: „Chtěl byste se podívat na tuto věc?" a podat mu do rukou předmět. Je ovšem značně nevkusné říkat: „Jste slepý? Úplně? Takže nevidíte nic? To je hrozné!“
Komunikace
Nevidomí mají dobrou sluchovou paměť, ale nelze předpokládat, že rozeznají hlas v okolním hluku. Také nepřistupujte na ulici k nevidomému a neříkejte pouze: „Dobrý den, jak se máte“, ale: „Dobrý den, pane X, já jsem Y". Nezdravte zrakově postižené pouze úklonem hlavy nebo pokynutím ruky. Pokud chcete nevidomému něco podat, oslovte ho jménem. Neznáte-li jeho jméno, neurčité oslovení doplňte dotekem.
Často můžete potkat zrakově postiženého v doprovodu průvodce. Setkáváme se s tím, že lidé mluví s průvodcem, místo aby se obrátili přímo na nevidomého. Pokud chcete něco vyřídit s nevidomým, vždy mluvte na něj, i když se možná zdá divné mluvit na někoho, s kým nemáte oční kontakt. Nevidomý je schopen si samostatně vyřídit své záležitosti, průvodce je s ním za účelem bezpečného doprovodu, nikoli vyřizování osobních věcí.
Nevidomý někdy na rušných místech nepozná, zda je člověk, s nímž si povídá, ještě přítomen. Stává se proto, že hovoří k prázdné židli. Oznamte mu tedy vždy, že odcházíte a že jste se vrátili.
Na nákupech
Může se stát, že budete nevidomému asistovat při nákupech. I nevidomí si chtějí vybírat z nabídky, kterou obchod má. Dávejte mu proto do ruky různé vzorky zboží, aby si mohl udělat představu o tvaru, materiálu, velikosti a kvalitě. Popište mu barvu, vzor a další atributy. Při návštěvě toalety sdělte, o jaký typ zařízení se jedná (pisoár, kabina). Před použitím kabiny zkontrolujte čistotu WC, ukažte, kde je papír a splachovací zařízení. Nevidomý rovněž uvítá, když mu pomůžete nalézt umyvadlo, mýdlo, ručník nebo sušák. Jestliže jste opačného pohlaví, požádejte někoho, kdo nevidomému na WC pomůže, není-li nikdo takový nablízku, pomozte sami i na WC pro opačné pohlaví.
V domácnosti
Pravidlem je, že každá věc má mít přesné místo, kde ji lze najít. Společně užívané předměty proto vracejte na původní místo. Pokud si nejste jisti, zeptejte se nevidomého nebo ho nechte, aby věc sám uložil. Dveře místností by měly být buď zavřené, nebo zcela otevřené. Pootevřené dveře se mohou stát bolestivou a nebezpečnou překážkou. Dveře skříní a zásuvky mají být vždy zavřené. Na zemi nenechte ležet povalující se předměty.
Další texty o životě se zrakovým hendikepem najdete na webu BLINDička aneb Život prakticky nevidomé ženy.