Když devětatřicetiletá novinářka Melissa Blake loni v září napsala na svůj blog kritický komentář o Donaldu Trumpovi, očekávala, že s ní řada lidí nebude souhlasit. Doufala však, že se komentáře budou týkat tématu. Místo toho se stala cílem stovek nenávistných reakcí na svůj vzhled. Melissa má vzácný Freeman-Sheldonův syndrom, který způsobuje deformace kostí a svalů. „Psali o mně opravdu nechutné věci. Označovali mě za velrybu nebo vyhlídkový balón," vzpomíná novinářka žijící v Dekalbu v Illinois. „Jeden z komentujících dokonce uvedl, že jsem tak ošklivá, že bych měla mít zakázáno zveřejňovat své fotografie.” Melissa, která s šikanou bojuje již od dětství, se ale rozhodla pro úplný opak. Po celý rok každý den sdílela své fotografie na sociálních sítích. „Lhala bych, kdybych tvrdila, že se mě to nedotýká. Ale chtěla jsem jim ukázat, že mě nezastraší,“ vysvětluje.
Nekomentují mé názory, ale vzhled
„Ty komentáře neměly nic společného s obsahem mé práce, jen se vysmívaly mému vzhledu,“ uvedla Melissa a dodala, že s podobnými útoky se v online prostoru musí potýkat řada žen. To potvrzují i některé Češky. „Hodně bolavá věc pro mě je, když mi začnou říkat, že jsem tak obézní, že mě nikdo nebude chtít a já tak nebudu mít nikdy dítě. Také mi dávají najevo, že proto, že nemám dítě ani partnera, jsem méněcenná. To, že se mi posmívají kvůli vzhledu, bych možná ještě dala.... no, vlastně asi nedala. Fakt to nedávám. Člověku to začne šrotovat v hlavě, začne mít strach veřejně vystupovat, hezky se obléct nebo se namalovat. Člověk se na sebe dívá do zrcadla a ve slabších chvilkách se cítí odporný,” svěřila se před časem pro HFC ředitelka Multikulturního centra Praha Zuzana Schreiberová, která byla terčem vulgárních urážek a výhrůžek kvůli svému vzhledu.
„Pisatelé komentují můj vzhled, sexualitu, vyhrožují mi znásilněním nebo tím, že mě znásilní migranti. Hodně, především mužů, mi píše, že jako žena nemám právo se veřejně vyjadřovat a že se mám vrátit k plotně, pořídit si děti a konečně se stát plnohodnotnou ženou,” popsala před dvěma lety také Magda Faltová, ředitelka Sdružení pro integraci a migraci.
Ženy mají právo být vidět
Melissa se rozhodla ukázat, že ženy, včetně těch se zdravotním hendikepem, mají právo se veřejně prezentovat a nebýt terčem urážek pro svůj vzhled. Po 336 dní na sociálních sítích zveřejňovala svoje selfie fotografie. Některé vtipné a hravé, jiné vybízející k zamyšlení. Ke všem připojila také hashtag #MyBestSelfie a motivovala čtenáře, aby sdíleli své snímky a psali o tom, co na sobě mají rádi. Její aktivita vzbudila pozornost a během roku zaujala více než sto tisíc uživatelů. „Nikdy se mi nedostalo takové podpory. Vzkazy od dobrých lidí zastínily všechnu negativitu. Je skvělé poznat také tu druhou stranu,” uvedla.
Hendikep vs. standardy krásy
Melisa, která prodělala již 26 operací, během uplynulého roku otevřeně psala také o životě s tělesným postižením a o standardech krásy. „Naše společnost dává jasně najevo, že zdravotní postižení nejsou považována za krásná nebo cenná. Ableismus nám říká, že postižení jsou hanebná a většina lidí tak na ně pohlíží. Lidé se zdravotním postižením spadají mimo hranice standardů krásy, ale musí mi proto psát, že jsem ohavná? Samozřejmě nepomáhá, že zastoupení hendikepovaných výrazně chybí všude, od popkultury po politiku,” napsala v eseji o své iniciativě.
Rozepsala se i o tom, jak uplynulý rok výrazně změnil její vlastní pohled na sebe samu. „Vždycky jsem se lišila od lidí v mém věku, což rozhodně mělo dopad na moji sebeúctu a sebeobraz. S každou zveřejněnou selfie jsem se cítila pohodlněji ve svém vlastním těle a objevovala svobodu, kterou jsem jako postižená žena nikdy předtím necítila,“ uvedla a dodala, že její aktivita ovlivnila i další lidi s hendikepem, kteří se jí začali ozývat a sdílet své příběhy veřejně. „Lidé se zdravotním postižením musí bojovat, aby byli vidět a slyšet. Příliš často si myslíme, že k uskutečnění změny musíme podniknout obrovské kroky, ale moje selfie mi ukázaly pravý opak. Můžeme dělat malé věci, jako je sdílení našich zkušeností prostřednictvím fotografií, a i tak mít obrovský dopad na svět kolem nás,“ uzavřela.
Foto: Archiv Melissy Blake