Mikaela Moody je britská aktivistka, která se snaží předávat své zkušenosti nejen o životě s hendikepem, ale také o tom, jaké je být transsexuální lesbou, která čelí výzvě života coby ženy, i když s viditelnou odlišností.
Mikaela se narodila s Crouzonovým syndromem, což je vrozená porucha růstu lebky, která ovlivňuje její tvar a tím i rysy obličeje. Nedokázala si proto představit, že by mohla být trans ženou s tělesným hendikepem. Už jako malá si představovala, že je dívka. Nikdy se chlapcem být necítila. Připadala si divná. Dnes je hrdou aktivistkou organizace Change Face, kde vystupuje jako sebevědomá trans žena.
Pro Mikaelu jako pro trans ženu život s hendikepem a malformovanou tváří představuje život v paralelním světě gayů a leseb. Poukazuje na velkou sociální dysforii, především když uvažuje o tom, že kvůli svému hendikepu je hůře vnímaná jako žena. I to přispělo k tomu, že jí trvalo déle, než se odvážila vyoutovat, tedy odhalit svou pohlavní identitu i orientaci. „Často mě to vede k přesvědčení, že není nic, co mohu udělat pro to, aby mě nebrali za muže,” říká. Snažila se proto svou pravou identitu potlačit, protože byla přesvědčená o tom, že otevřeně může být jen hendikepovaným mužem s deformovanou tváří. Po absolvování univerzity se ale Mikaela nakonec odhodlala odhalit, že je trans ženou, rodině. Popisovala to jako výhodu pro ně i pro ni.
Mikaela Moody uvádí, že je dnes hrdá na to, že je hendikepovanou trans a zároveň lesbickou ženou. Dodává však, že svět dosud není připraven přijmout lidi, jako je ona sama. Hovoří o tom, že jako hendikepovaná žena neznala nikoho podobného, aby k němu mohla vzhlížet a mít ho za vzor.” Snaží se proto vnímání a názory společnosti kolem lidí s malformací změnit. A to prostřednictvím kampaně Changing Face - největší britské charity, která pomáhá lidem, kteří se viditelně odlišují od ostatních.
Mikaela přiznává, že kvůli svému vzhledu pociťuje diskriminaci a podceňování. Říká, že „nejvíc bolí pocit vyčlenění.” Věří však, že každý stojí za to. „A musíme stát při sobě.” Doufá, že nalezne přátele v rámci LGBT komunity mezikulturně diskriminovaných, ale zatím se být zcela přijata necítí. „Stále existuje spousta hendikepovaných lidí, kteří se necítí v prostředí LGBTQ dobře, aniž by nebyli považováni za přítěž nebo překážku,” myslí si. Přála by si proto, aby se stali inkluzivními k lidem, jako je ona. „A dávali si pozor, o čem žertují, jaká slova používají, protože někdy ublíží lidem, které milují.”
Foto: Archiv Mikaely Moody