„Uvědomovala jsem si, že vada řeči je to, co mě od mých vrstevníků odlišovalo, ale nikdy jsem to neviděla jako takový problém,“ přiznává Vanesa. Ostatně dnes má potíže s mluvením každé páté dítě. Vanese zásadně nepomohly ani návštěvy logopeda, proto nastoupila na základní školu v Čimicích, kde se na děti s vadami řeči zaměřují. Dnes by nikdo nepoznal, že absolventka střední školy cestovního ruchu a stipendistka programu pro romské studenty někdy nějaké potíže s mluvením měla. Avšak cesta ke zlepšení, a především k sebevědomí, byla klikatá.
Rozbité sny
K vadě řeči odborníci Vanese diagnostikovali ještě dyslexii, dysgrafii a dysortografii, takže jí ani učitelé nedávali příliš velké šance na vyšší vzdělání. „Moje třídní učitelka byla zásadně proti, abych šla na střední školu s maturitou. Byla přesvědčená, že v mém případě je to zcela zbytečné. Dodnes si pamatuji, jak mi bez špetky empatie sdělila: ,Vždyť je to jedno, kam se přihlásíš, stejně tě v prváku nakonec vyhoděj,’” vzpomíná. Rodiče ji vždy podporovali a nebylo tomu jinak ani v touze po vyšším vzdělání, ačkoliv sami mají jen základní školu.
„Když slyšíte něco takového, navíc v 15 letech, je to opravdu hrozné, úplně vám to rozbije sny. S mámou jsme byly přesvědčené, že střední školu s maturitou zvládnu bez problémů, a nečekaly jsme, že nás budou tolik odrazovat,“ vypráví. Pochopení se Vanese nedostalo ani u výchovné poradkyně, která byla jen trochu mírnější a doporučovala jí, aby se přihlásila na učňovský obor květinářka. Vanesa se ale odradit nenechala a podala si přihlášky na střední školu pedagogickou a cestovního ruchu. Přijali ji na obě.
„Vybrala jsem si cestovní ruch. Na škole mě vždycky bavil zeměpis a dějiny zemí. Hltala jsem cestopisy a různé cestovatelské dokumenty o nejvzdálenějších koutech Země,“ říká s úsměvem, co tehdy rozhodlo. Na základní škole však Vanesino nadšení nesdíleli. Byli přesvědčeni, že až k maturitě studium rozhodně nedotáhne a měla by své úsilí raději zaměřit jinam.
„Zatímco mí spolužáci nastupovali do prváku bezstarostní a plní nadšení, já byla uzlíček nervů. Pořád mi v hlavě rezonovala slova o tom, že mě stejně v prváku vyhodí. To se naštěstí nikdy nestalo,“ říká a dodává, že až na střední škole se setkala s pochopením vyučujících, kteří jí pomohli začlenit se do kolektivu. Díky jejich přístupu se Vanesa zlepšila i v matematice, která jí na základní škole dávala zabrat.
„Matematika mě začala bavit díky ekonomickým předmětům a já zjistila, že se jí bát nemusím,“ pochvaluje si s tím, že bez pomoci učitelů ekonomických předmětů, kteří respektovali její speciální potřeby, by to nebylo možné.
„Jedinou úlevu, kterou jsem na rozdíl od ostatních spolužáků měla, bylo pár minut navíc při testech. Spolužáci to brali naprosto v pohodě. Nejednou se stalo, že si někdo z nich se mnou po škole nebo o přestávce sedl a látku mi vysvětlil,“ říká.
Vysokoškolská budoucnost
Nakonec úspěšně odmaturovala a její kroky vedly na obor Sociální práce a sociální politika na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Právě tam zjistila, že její poruchy učení se dají ještě lépe zvládnout a nemusí s nimi tolik bojovat. Po prvním semestru se ale ukázalo, že kombinace dojíždění a nástupu do zaměstnání studiu zrovna neprospívá. Zároveň si Vanesa uvědomila, že by chtěla studovat jiný obor, který bude bližší její práci. Aktuálně je přijata na Vysokou školu ekonomie a managementu v Praze, kde bude studovat PR a reklamu. V tom ji ovlivnila nedávná kampaň „Díky vám máme šanci“, kterou spustila organizace ROMEA k Mezinárodnímu dni tolerance a na které se také podílela.
„Kampaň vytvořili před rokem sami romští stipendisti jako poděkování za podporu, které se jim dostává,“ vysvětluje a je přesvědčená, že právě podpora okolí a správný výběr střední a vysoké školy jsou pro mladého člověka klíčové. Přesvědčit se o tom mohla už v minulosti, kdy se ještě coby studentka střední školy poprvé zúčastnila setkání Baruvas (Rosteme), které pořádá organizace ROMEA jako součást Romského stipendijního programu. Právě stipendijní program letos podpořil na 80 studentů středních a vysokých škol, kteří pocházejí ze sociálně znevýhodněného prostředí. Vedle nich podporuje i několik desítek dalších studentů formou doučování.
„Znala jsem několik Romů z mého okolí, kteří chodili na střední školy, ale potkat se najednou s několika desítkami středoškoláků a vysokoškoláků z tolika různých oborů a zaměření byl pro mě doslova šok. Samozřejmě pozitivní,“ usmívá se Vanesa. Kromě přátelství s ostatními studenty je pro ni důležitá možnost vzájemného sdílení.
„Je velice inspirativní vidět, že všichni mají své cíle a vize a snaží se je postupně naplňovat. Studenti si navzájem fandí a podporují se ve studiu, protože si uvědomují, že jen díky vzdělání mohou Romové uspět,“ říká.
Na Pražský hrad
Přesto se ale romští studenti potýkají s nedůvěrou, narážkami na svůj původ nebo na zkušenosti s životem v sociálně vyloučených lokalitách. Právě o tom mluvili romští studenti při setkání s prezidentem Petrem Pavlem a jeho ženou Evou Pavlovou na nedávném setkání u příležitosti oslav Mezinárodního dne Romů.
S romskými studentkami a kolegou na Pražském hradě při příležitosti Mezinárodního dne Romů.
„Prezident Petr Pavel dostál svému předvolebnímu slibu a společně se svou manželkou Evou přijal v doprovodu vládní zmocněnkyně pro záležitosti romské menšiny Lucie Fukové na Hradě třináct romských studentů z celé České republiky. Mezi nimi studenty medicíny, práv či ekonomických oborů. Bylo to vůbec poprvé v historii a my si toho velmi vážíme,“ říká a dodává, že i dřívější prezidenti Václav Havel a Václav Klaus se s Romy opakovaně setkali, ale nikdy s novou generací romské inteligence.
„Společná oslava Mezinárodního dne Romů na Pražském hradě byla prostorem k připomenutí si smyslu tohoto svátečního dne, ale také důkazem, že cesta za lepším vzděláváním může měnit společnost,“ zamýšlí se Vanesa, která se nadále soustředí na svou práci v romském stipendijním programu a vedle toho se těší, že se začátkem akademického roku stane vysokoškolskou studentkou.
Foto: Archiv Vanesy Harvanové