Jakou domácnost nazýváme chytrou?
Domácnost, jejíž součástí jsou prvky, které lze považovat za chytrou technologii a které je možné integrovat do systému, jenž je uživatel schopný ovládat přes mobil, tablet nebo jiné zařízení vzdáleně. Jednoduše řečeno, je to domácnost, kterou můžete ovládat, když sedíte na gauči. Nemusíte se zvedat, abyste něco zapnuli, vypnuli, otevřeli. My se zajímáme o čtyři základní oblasti, které mohou být „chytré”. Je to bezpečnost (kamery, zámky), domácí práce (chytré vysavače, pračky, ledničky), spotřeba energií (solární panely, termostaty, žaluzie) a zábava (chytrá televize, zábavní systémy).
Kde jsou počátky chytré domácnosti v historii?
My se v oblasti automatizace domácnosti stále posouváme už od padesátých a šedesátých let, kdy proběhl největší boom digitálních technologií. Obecným cílem je, aby člověk musel vykonávat stále méně činností v domácnosti, aby práci přejaly technologie. Skutečná automatizace domácností se začíná rozvíjet zhruba v devadesátých letech, kdy ve Spojených státech vznikají první firmy, které se jí začínají intenzivně věnovat a nabízet chytrou domácnost zákazníkům. Dnes je změna v tom, že už i jednotlivci mají prostředky si prvky instalovat do domácnosti sami. Samozřejmě to, jak potom systém funguje, se může hodně lišit, výrazný rozdíl je také v ceně.
Jaké společenské změny automatizace přinesla?
Mě hlavně zajímá, co se děje s časem a energií, které lidé ušetří díky tomu, že práci v domácnosti dělají technologie. Historická kniha More Work for Mother od Ruth Schwartz Cowan, která se zabývá technologiemi od začátku 20. století, například prvními kamny, což bychom my dnes možná ani jako technologie nevnímali, popisuje, že ušetřený čas se u žen netransformuje do osobního rozvoje, kariéry nebo volného času, ale transformuje se téměř výhradně do péče o děti. Ukazuje se, že nároky domácnosti zůstávají v podstatě stále stejné. Zvyšují se hygienické standardy, takže sice máme nové technologie, ale zároveň musíme mít více naklizeno. Zároveň čas, který ušetříme, bychom měli investovat do péče o děti. To je to, co mě zajímá. Co se děje v domácnostech, které jsou více automatizované.
Přináší automatizace také negativní změny?
Podle výsledků některých zahraničních výzkumů to vypadá, že i ona úspora času by mohla být vnímána částečně negativně. Protože se zároveň zvyšují nároky na mateřství. Mluví se o tzv. intenzivním mateřství, kdy nestačí děti jenom zaopatřit, ale je potřeba jim také věnovat energii, řešit s nimi volný čas, koníčky. Jinak vstup těchto technologií samozřejmě mění domácnosti poměrně dost. Například z hlediska bezpečnosti a toho, kdo má k technologii přístup a jakých věcí se kdo může účastnit. Například nemusíte nosit klíče, domov můžete sledovat skrz kamerové systémy, kontrolovat kdo k vám přichází. Negativní na tom je, že my máme dnes jen velmi omezenou představu, co se s daty, která pořizujeme v rámci domácnosti, děje. Máme hodiny záznamů z videokamer nebo velmi osobní informace o uživatelích. Data jsou často majetkem technologických gigantů, kteří tvrdí, že jsou v bezpečí, že nemohou nikam uniknout, ale my to nemáme jak ověřit. Nevíme, jakých způsobem jsou data dále obchodovaná, jelikož do jisté míry jsou a technologičtí giganti z nich vycházejí v rámci svých dalších politik. S tím je také spojena otázka úniku dat, kdyby se nám chtěl někdo cíleně nabourat do naší domácnosti. Chytré domy většinou nejsou zas tak dobře zabezpečené, aby to nebylo možné.
Může chytrá domácnost případně napomáhat i silně negativním jevům? Mám na mysli například věznění, sledování, domácí násilí.
Technologie opravdu může být použita tímto způsobem. Sledování je poměrně velký problém. Spousta lidí to využívá, sdílí svoji polohu. Mohou ale nastat situace, kdy muž technologie instaluje, nakupuje, má o nich přehled, zatímco žena jim tolik nerozumí a nemůže dělat plně informovaná rozhodnutí. Může tam pak docházet ke sledování bez souhlasu. Objevují se případy, máme je doložené například z Velké Británie, kde bylo zdokumentováno, že se tyto technologie používají k domácímu násilí. Není to jen o zamykání nebo věznění v domě, ale třeba o neustálém dohledu skrze telefon a kamery, nemožnosti připojit se doma na internet, neustálé měnění hesel, zvyšování nebo naopak snižování teplot, nebo o podobné drobnosti, které člověka v domácnosti terorizují. Technologie samotné ale domácí násilí nezpůsobují, viníkem je člověk a technologie jsou jenom prostředkem.
Může technologie naopak napomáhat domácí násilí odhalit?
To asi záleží na konkrétních případech. Samozřejmě například kamerové záznamy mohou pomoci, na druhou stranu potencionální pachatel se může velmi snadno postarat, aby záznamy neexistovaly. Minimálně se ale v tomto kontextu dá mluvit o aplikaci Bright Sky určené pro oběti domácího násilí, která slouží nejenom k nalezení pomoci, ale i k zaznamenávání případných důkazů. Problém pak samozřejmě je, pokud má pachatel pod kontrolou i chytrý telefon oběti.
V diskuzi s názvem Jak se žije v chytrých domácnostech? Vliv technologií nejen na genderové dělení rolí jste naznačila, že v chytré domácnosti mohou vznikat zcela nové roviny vztahů, ale také problémy. Mohla byste uvést příklady?
V některých výzkumech se ukazuje, že hlasoví asistenti či asistentky mohou v rodinách začít působit jako další rodinní členové. Lidé se na asistenta obracejí s různými žádostmi, připomínáním úkolů, přehráváním hudby, zobrazením fotografií z dovolené. Hlasový asistent pak může i rodinu do jisté míry stmelovat. Na druhou stranu přinášejí technologie celou řadu mikrokonfliktů. Například v souvislosti s věčnými spory o teplotě, které se řeší i bez chytrých technologií. Když ale máte někoho, kdo skrze telefon může vše hlídat a může říci: „Tady se to vyplo v tuto chvíli, tady bylo tolik stupňů,” tak tento člověk má silný nástroj k neustálé kontrole a může vyžadovat odpovědi. „Proč jsi to nezhasla? Proč jsi to nevypla? Proč jsi neprala na noční proud, který je levnější?” To samozřejmě příjemné není, zvlášť když ostatní kontrolu těchto údajů nemají. Nebo například se ke mně dostala historka, jak manžel sledoval svoji ženu v autě a vyčítal jí, že jezdí moc rychle, nebo se vyptával, kam to vlastně jezdí. To asi nejsou věci, které by podporovaly harmonické soužití.
Existují genderové rozdíly ve využívání technologií?
Z výzkumů vyplývá, že muži jsou celý život vychováváni v pozitivním vztahu k technologiím. Častěji si volí technické obory, mají i větší zkušenosti s prací s nimi. Jsou to pak právě oni, kdo většinou rozhoduje o technologiích v domácnosti, častěji je nakupují, instalují, udržují. Ženy obecně nejsou tolik vedené k zájmu o technologie a jejich vztah k nim je podle výzkumů odtažitější. Následně pak nemají nad chytrou domácností takovou kontrolu, nerozumí jí a i proto k ní mohou být více nedůvěřivé. Ženy jsou například více opatrné s pořizováním záznamů z bezpečnostních kamer, případně jsou pro ně sledovací zařízení zcela nepřijatelná.
Jak ženy k využívání technologií motivovat? Co jim může chytrá domácnost přinést?
Tato otázka se netýká jen žen, ale kohokoliv, kdo není tak technicky zdatný. Největší výzvou je v tomto ohledu integrace různých systémů, protože jednotliví poskytovatelé a značky často jsou propojitelné jen s obtížemi. Když třeba máte něco od Apple, tak si musíte kupovat další věci opět od této značky a propojovat je s něčím dalším už předpokládá hlubší technické znalosti. Poradila bych pracovat na integraci, na zjednodušení vzhledu a používání aplikací, aby vše bylo co nejjednodušší. Rozhodně by také prospělo, kdybychom ženy vedli k zájmu o technologie už odmalička, což je samozřejmě obrovský cíl, který teď nejsme schopni narychlo realizovat. Ale opravdu se ukazuje, že dívky už v dospívání na základní škole začnou ztrácet o technologie zájem, protože jsou mnohdy společností přesvědčovány, že to není jejich obor, že na něj nemají. To je potřeba změnit a dívky motivovat.
Čím se zabýval váš výzkum ve Spojených státech?
Výzkum byl realizován s prodejci chytrých technologií a s lidmi žijícími v chytrých domácnostech. Jednalo se o pilotní výzkum, který mi pomohl se v problematice zorientovat. Zjišťovala jsem, jak chytré technologie fungují, co vše se s nimi dá dělat, jak vypadá trh s nimi, co zákazníci očekávají a jaké jsou největší problémy v inkorporování těchto technologií do domácnosti.
Na Sociologickém ústavu AV ČR bude v následujících třech letech realizován výzkumný projekt Smart(ening up the modern) home: Redesigning power dynamics through domestic space digitalization. Jak bude probíhat? Mohou se zapojit i naši čtenáři?
V plánu je kvalitativní etnografický výzkum přímo v chytrých domácnostech, které mají propojené čtyři dimenze popsané na začátku rozhovoru. Do nich se chceme opakovaně vracet a zjišťovat, jak probíhá nákup a zapojování nových technologií a jak taková domácnost funguje. Zhruba v deseti domácnostech budeme do hloubky zkoumat, jak technologie mění vztahy. Kdyby tedy měl někdo z vašich čtenářů chytrou domácnost, tak se určitě může přihlásit. Případně budu ráda i za jakékoliv postřehy a zkušenosti, protože jde o v Čechách neprozkoumané téma.
Na závěr bych zmínila, proč je důležité toto zkoumat. Počet chytrých domácností stoupá a pravděpodobně poroste v budoucnosti ještě rychleji. Proto si myslím, že je důležité, abychom se snažili technologie udělat co nejpřístupnější všem, aby se benefity nesoustředily pouze do rukou úzké skupiny mužů s inženýrským vzděláním. Jde nám o celkovou demokratizaci a inkluzivní přístup k technologiím.
Fotografie: Akademie věd ČR