Důvodem vymírání jazyka je podle spolku ARA ART letitá marginalizace, jejíž kořeny sahají hluboko do historie. „Za komunistického režimu byla romština systematicky potlačována. Udržování a učení se jazyka tak postupně sláblo. Dnes k jejímu zařazení do školní výuky chybí politická vůle, působí tendence romštinu nevnímat jako svébytný jazyk,” vysvětluje David Tišer. „Obavy z možných problémů, kterým byli mluvčí romštiny vystaveni především ve školách a v dalších veřejných institucích, pomohly odsunout romštinu na samý okraj společenského zájmu. A tak je teď mnoho Romů, kteří romštině sice nějak rozumí, protože ji od mala slýchali všude kolem sebe, ale neumějí ji správně použít,” dodává.
Milena Hübschmannová
I přes systematické potlačování jazyka se již v období minulého režimu objevily snahy o cílenou podporu. Zásadní bylo především úsilí české lingvistky Mileny Hübschmannové, zakladatelky české romistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Vystudovala hindštinu, urdštinu a bengálštinu a v průběhu života působila v řadě institucí zabývajících se výzkumem a propagací romského jazyka a kultury.
„Byla to právě ona, kdo přiměl Teru Fabiánovou, jednu z nejvýznamnějších romských básnířek, zapsat své hluboké verše, které jen tak mezi řečí pronášela při vaření kávy, na papír. Byla to ona, kdo stál u zrodu mezinárodně úspěšné knihy Eleny Lackové Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou. A tak bychom mohli jmenovat téměř donekonečna,” připomněl její snahu v oblasti emancipace Romů absolvent oboru romistiky Lukáš Houdek. Hübschmannová mimo jiné také stála u zrodu časopisu Romano džaniben, jehož byla až do své smrti šéfredaktorkou. V posledních letech života byla členkou týmu Státního pedagogického ústavu v Bratislavě, kde se podílela na přípravě osnov a školení pedagogů pro výuku romského jazyka na Slovensku.
Světový den romského jazyka
ARA ART ve spolupráci s organizací Slovo 21 každoročně organizuje program Světového dne romského jazyka, který připadá na 5. listopadu. V rámci něj probíhají autorská čtení z literárních děl romských autorek a autorů doprovázená debatami a hudbou. „Naším záměrem bylo, aby autoři četli svá díla ve městech, kde dlouhodobě žijí. Tam totiž mohou nejlépe oslovit svou vlastní komunitu a inspirovat lidi, s nimiž sdílejí životní, často i sousedský prostor,“ popisuje Tišer. „Cílená podpora určitě pomůže, ale na prvním místě je osobní uvědomění si významu a důležitosti mateřského jazyka. A toho, pokud mi není předáno rodinnou tradicí, lze bez vzdělání jen těžko dosáhnout,” uzavírá.
Ilustrační foto: Fotografie z HateFreee fotostánku u příležitosti oslav Mezinárodního dne Romů v Meet Factory v roce 2016