Výstava HateFree? je součástí celostátního projektu HateFree Culture, který reaguje na dlouhodobý nárůst negativních postojů vůči menšinovým skupinám obyvatel ČR a volně navazuje na výstavy uvedené pod stejným názvem v roce 2015 až 2016.
Každý z nás se za svůj život setkal s předsudky, které většinou vycházejí z domněnek, zjednodušení zkušeností či nevhodného zobecnění. Přestože předsudky mají mnoho podob, nejvíce se nám vybaví ve spojitosti s diskriminací menšin. Přitom s touto problematikou se setkává v podstatě každý z nás. Stačí nosit brýle, mít jiný účes nebo být ženou v domácnosti.
Tvorba předsudků je pro každého z nás přirozenou záležitostí. Jedním způsobem, jak se jich zbavit, je pochopení daného tématu hlouběji. Konec konců i na tuto výstavu může návštěvník dorazit s předsudkem, zda ho nečeká výchovná až agitační výstava, která mu má ukázat správný směr. Tak černobílé to ale není.
Ke spolupráci na výstavě HateFree? byla oslovena šestice umělců, kteří ukazují častá témata vybízející k předsudkům v jiném světle. Ti byli v rámci kurátorského záměru vyzváni, aby si zvolili jedno heslo, které jejich téma charakterizuje, a v návaznosti pak definovali své umělecké vyjádření.
V tvorbě některých autorů téma předsudků rezonuje dlouhodobě. Na výstavě se můžete setkat s různými formálními přístupy. Autorské duo Pode Bal představí instalaci fragmentů kinetické sochy Zahrádka z roku 2004, která byla během své první a zároveň poslední prezentace napadena neznámým útočníkem přesně dle společenského očekávání. Obrazy Barbory Lungové se mohou na první dojem jevit jako filmové scény, přesto v nás vyvolávají napětí díky své vrstevnosti a množství symbolů, které skrývají křehký svět vztahů a lásky. Další autorky představí nové práce vytvořené exkluzivně pro tuto výstavu.
Dojem: Pode Bal (Petr Motyčka, Michelle Adlerová)
Dojem se mění bojem v pojem.
Láska: Barbora Lungová
Dodává nám odhodlání a sílu vytrvat.
Život: Martin Pondělíček
Kameny mluví
Postoj: Tamara Moyzes
Jako žena, menšina a 3. generace holocaustu, je mou součástí „strach", který ve mně evokuje bojovat a zaujmout postoj!
Tělo: Kateřina Olivová
Puknu a budou ze mě tryskat pestrobarevné proudy plné glitrů, způsobím potopu. Pomalu budu zaplavovat krajinu, všechno bude duhový, voblemcaný, od glitrů, od Kači.
Nejen že chci, abyste chápali a respektovali, že moje tělo je moje a vy mi nemáte do čeho kecat. Já navíc chci, abyste sledovali, jak svoje tělo miluju, obdivuju, vystavuju, hýčkám, jak s ním pracuju a s láskou, obdivem a úctou ho používám! Fascinovaně koukám, jak je moje tělo hebký a měkký, jak se třepe, když se hýbu. A co teprve umí! Tohle tělo nejen že každý den pěkně funguje, taky umí dávat život. Vytvořilo, porodilo a dalších pět let kojilo a živilo dítě. Jestli tohle není zázrak, tak nic. Superschopnosti mého a všech těl mě uvádějí v úžas každý den.
