„Tomáš měl zajištěné tlumočení do českého znakového jazyka. Do výuky jsem s ním vždy přicházela já, nebo kolegyně tlumořnice. Takže se vlastně i vy musíte učit s tím studentem,” vysvětluje Jitka Hořanská z centra Alfons.
Tomáš říká, že před ním stála řada výzev. Problémem pro něj byly například odborné technické termíny, které se těžko do znakového jazyka tlumočí. Tomášova přítomnost na škole pak přinesla změnu do životů dalších lidí z jeho studijního okolí. Jeho vedoucí odborné práce se například začal z vlastní vůle učit znakový jazyk. „Tomáš složil všechny zkoušky a obhájil diplomku s velmi dobrým výsledkem. Bez ohledu na to, jaký má hendikep,” říká školitel Jiří Krejsa, který na VUT přednáší kinematiku.
„Když jsem nastoupil na VUT, všichni vyučující se mě ptali, co mají dělat. ‚Máme se koukat na tlumočnici, nebo na studenty? Máme tomu vše přizpůsobit?’ Vůbec ne. Učitel normálně přednáší podle sebe, pouze my se snažíme přizpůsobit jemu. Dnes už na VUT vědí, co dělat. Už mají tu zkušenost,” popisuje Tomáš.
Tomáš se nyní snaží motitovat další nesyšící, aby jeho studijní kroky na VUT v Brně násedovali.