Nedokonalost právních předpisů, sociálních systémů a vymáhání práva označuje novinář Vladimir Švedov za jedny z nejpalčivějších sociálních problémů současného Ruska. „Lidé se často cítí nejistě a opuštěně - to se týká například rodičů dětí se zdravotním postižením, závislých lidí, lidí propuštěných z vězení, matek s mnoha dětmi, chudých a bezdomovců,“ říká Švedov. LGBT lidé nebo lidé žijící s HIV jsou podle něj obzvláště zranitelní, vystaveni předsudkům, propouštěni z práce, nedostávají nezbytnou léčbu, jsou diskriminováni a někdy dokonce dochází k útokům z nenávisti. Švedov pracuje pro server Takie Dela, což je fúze žurnalistiky a charity. „Vždy dále sledujeme, co se stane s našimi hrdiny po zveřejnění jejich životních trampot a údělů. Čtenáři je často například podpoří sbírkou peněz nebo různými nákupy,“ popisuje a dodává: „Po publikování našich článků nebo videí úředníci reagují na stížnosti – nemocné děti dostávají předepsané dávky, chátrající domy starých lidí jsou opravovány. Nejdůležitější pro nás však je, aby se charitativní organizace, kterým pomáháme řešit sociální problémy, staly známějšími a udržitelnějšími.“ Novináři Takie Dela proto sestavují reportáže na základě příběhu konkrétního člověka a představí organizaci, která mu pomáhá. Zmíní, na co přesně potřebuje peníze, a žádá čtenáře, aby ji podpořili. Na otázku nevraživosti mezi Čechy a Rusy vzkazuje: „Myslím, že bychom se neměli bát, ale naopak se snažit v sobě navzájem vidět to nejlepší. Můžeme se navzájem učit svou kulturu, jazyk, tradice a zvyky - a nechat někdy politické rozpory stranou. Zaměřme se na humanitární aspekty života, na to, co nás spojuje - nejen na naše úspěchy a radosti, ale také se spolu bavme o složitých sociálních problémech, kterým v obou našich zemích čelíme. A řešme je společně.“
Jaké jsou největší sociální problémy současného Ruska?
Myslím si, že jedním z klíčových problémů v Rusku právě teď je nedokonalost právních předpisů, sociálních systémů a vymáhání práva. Lidé se často cítí nejistě a opuštěně - to se týká například rodičů dětí se zdravotním postižením, závislých lidí, lidí propuštěných z vězení, matek s mnoha dětmi, chudých či bezdomovců.
Váš server Takie Dela o nich píše. Pamatujete si příběhy, které ukazují, jak by se věci mohly změnit, jak bylo takovým lidem pomoženo?
Ano, existuje mnoho takových příběhů. My pravidelně dále sledujeme, co se děje s našimi hrdiny po zveřejnění jejich životních trampot a údělů. Čtenáři je často například podpoří sbírkou peněz nebo různými nákupy. Po publikování našich článků nebo videí úředníci reagují na stížnosti – nemocné děti dostávají předepsané dávky, chátrající domy starých lidí jsou opravovány. Nejdůležitější pro nás však je, aby se charitativní organizace, kterým pomáháme řešit sociální problémy, staly známějšími a udržitelnějšími. Například centrum Perspektivy (центр Перспективы) v Petrohradě, které díky naší podpoře pomáhá rodinám s dětmi s mentálním postižením, se stalo známějším, má více podporovatelů a nyní pomáhá více rodinám.
Jak se takovým rodinám konkrétně pomáhá?
Sociální pracovníci centra rodiny navštěvují a pomáhají jim vychovávat a rehabilitovat jejich děti. Program penzionu si zaslouží zvláštní pozornost. Jedná se o byt, ve kterém mohou rodiny nechat s kvalifikovanými odborníky nemocné děti, které potřebují nějakou dobu stálou pozornost, aby si rodiče odpočali nebo udělali dlouho plánované věci, které jinak nestíhají. Jeden z příběhů, které na mě nejvíce zapůsobily, je Mikchailův, který sám vychovává dvě dcery. Jedna z nich má mnoho závažných vývojových poruch. Po smrti své manželky Mikchail trávil veškerý čas v práci a pak vždycky okamžitě spěchal domů, aby byl s dětmi. Opravdu toužil mít novou rodinu, ale s takovým životním tempem bylo pro něj těžké se s někým seznámit. Centrum ho na chvíli nahradilo, postarali se o jeho vážně nemocnou dceru a Mikchail měl čas jít na rande. A po nějaké době se znovu oženil.
Takie Dela tedy není jen klasická novinařina.
Pracujeme současně jako běžná média a zároveň jako velký koordinátor charitativních organizací. Každý pracovní den vydáváme alespoň jeden příběh, kde hovoříme o potřebách jednoho charitativního projektu, o tom, jak to funguje, a co je nejdůležitější, o těch, kterým pomáhá. Sestavujeme naši reportáž kolem hrdiny a charitativní organizace, se níž spolupracujeme, nám pomáhá s kontakty. Na konci příběhu hrdiny hovoříme o tom, jak organizace, která mu pomohla, pracuje, na co přesně potřebuje peníze, a žádáme naše čtenáře, aby ji podpořili.
Když vybíráte na různé charitativní účely peníze, kdo přispívá a kam peníze jdou?
Do našeho fondu Pomoc je potřeba (Нужна помощь) přispívají desítky tisíc lidí z různých regionů Ruska. Dary však nepřicházejí do naší organizace, ale přímo do těch charitativních projektů, o kterých píšeme.
Věříte, že žurnalistika může lidem pomoci a nejen šířit zprávy?
Myslím si, že solution žurnalistika (pozn. žurnalistika zaměřená na řešení) je velmi aktuální reakcí novinářské komunity na rostoucí nedůvěru čtenářů v média a na únavu ze zpráv. Výzkum potvrzuje, že i zájem publika o články se zvyšuje, pokud nabízejí konkrétní řešení. Samozřejmě věřím v sílu a schopnost žurnalistiky pomáhat lidem a měnit svět. Ukazuje to ostatně i náš projekt Takie Dela. Naše žurnalistika mění životy konkrétních lidí k lepšímu, mění jejich situaci.
Máte problémy s úřady v Rusku nebo i s konkrétními soukromými osobami?
Jsme nuceni být obzvláště opatrní, když hovoříme o lidech a tématech, která jsou nyní v ruské společnosti stigmatizována nebo dokonce trestána zákonem - jako například LGBT, lidé se závislostí nebo HIV pozitivní lidé.
Čemu lidé, které zmiňujete, čelí?
V Rusku jsou lidé v těchto sociálních skupinách obzvláště zranitelní. Jsou vystaveni předsudkům, kdykoli se obrátí na sociální služby za účelem lékařské péče nebo podpory. LGBT lidé často nejsou najati do práce, nebo jsou naopak vyhozeni. Někdy dochází k útokům z nenávisti vůči nim. HIV pozitivní lidé ne vždy dostávají nezbytnou léčbu a také čelí diskriminaci. Pro lidi závislé na drogách je nejobtížnější to, že nejen nedostávají nezbytnou moderní formu léčby, ale mohou být také posláni do vězení, a to i kvůli velmi malému množství drogy, jako je marihuana. Pro ruský systém vymáhání práva je to velmi závažný problém - asi třetina vězňů v Rusku skončila ve vězení kvůli zneužívání drog - tedy ne například kvůli jejich prodeji.
Stáváte se i vy terčem nenávisti kvůli tomu, co děláte?
Někdy mi pochopitelně lidé píší něco nepříjemného v soukromých zprávách, ale děje se to docela zřídka, konec konců děláme „dobrou“ práci. Náš projekt se někdy setkává s agresí zvláště horlivých obhájců současného státního režimu a tzv. „tradičních hodnot“. To je rys ruské kultury, někteří lidé okamžitě vidí politikaření v jakékoli kritice sociálních problémů a nechápou, že zdůrazňování nedostatků a neřestí společnosti je stejně důležitou součástí vlastenectví, jako je nadšení pro úspěchy Ruska.
Jaký je podle tebe dobrý způsob aktivizace lidí? Proč bychom se měli všichni podílet na pomoci druhým?
Myslím si, že rozvoj občanské společnosti, různých forem horizontální spolupráce a sociálních hnutí je cestou, která spojuje rozvinuté země i země s autoritářskými režimy. I ve velmi bohatých zemích s dobře fungujícím státním aparátem se lidé stále zabývají dobročinnou prací, sjednocenou na profesionálním i dobrovolném základě. Pro země, kde stát plní své sociální úkoly špatně, je občanská angažovanost a vzájemná pomoc jediným skutečným způsobem, jak řešit naléhavé problémy i na úrovni jednotlivostí, i na úrovni větších systémových změn, včetně těch legislativních. V Rusku existuje několik příkladů, kdy hodně pozornosti veřejnosti na nepolitické otázky vedlo ke skutečné změně. Například několik typů léků pro vážně nemocné děti nebylo zaregistrováno a legálně se neprodávalo. Rodiče si je objednávali ze zahraničí a v některých případech byli odsouzeni jako zločinci a pašeráci. Zaměření pozornosti médií a veřejných organizací na tuto nespravedlnost ale vedlo k tomu, že některé neregistrované léky byly nakonec státem nakoupeny centrálně.
Jak ses dostal k práci, kterou právě děláš? Proč nejsi „obyčejný“ novinář?
Vedla k tomu nejjednodušší a nejobvyklejší cesta. Už během univerzity jsem pracoval v redakci a myslel si, že zůstanu chvíli a trochu si přivydělám. Postupně jsem však dostával nové pracovní povinnosti, z redaktora zpravodajství jsem se stal vedoucím oddělení a nakonec zástupcem šéfredaktora. Nyní koordinuji mnoho procesů, včetně těch, které se přímo netýkají žurnalistiky. Obecně se mi práce líbí, i když jsem někdy hodně unavený a vyčítám si, že nemám čas dělat něco osobního, jen pro sebe, pro duši. Obecně je ale pro mladé lidi zpravidla velmi těžké získat po univerzitě práci, často musí změnit mnoho projektů a zaměstnání, než najdou své místo a stanou se „slavnými“ novináři.
V Česku přetrvává napětí mezi Čechy a Rusy. Jakou zprávu bys lidem do Česka poslal, aby si s Rusy lépe rozuměli?
Myslím, že bychom se neměli bát, ale naopak se snažit v sobě navzájem vidět to nejlepší. Můžeme se navzájem učit svou kulturu, jazyk, tradice a zvyky - a nechat někdy politické rozpory stranou. Po své návštěvě vím, že je Praha nádherné město, Česká republika je pohostinná země a Rusko je nakonec stále součástí Evropy. Zaměřme se na humanitární aspekty života, na to, co nás spojuje - nejen na naše úspěchy a radosti, ale také se spolu bavme o složitých sociálních problémech, kterým v obou našich zemích čelíme. A řešme je společně.
Foto: Archiv Vladimira Švedova