Žáci se učí znakový jazyk, aby se mohli domluvit s neslyšící svačinářkou

Obrázek: svacinarka

Leisa Duckwall již čtyři roky podává svačiny a obědy ve školní jídelně v britském Suffolku. Dosud nemohla s nikým ze studentů prohodit ani několik slov a byla odkázána pouze na to, co jí studenti ukáží prstem, že si přejí k obědu. Je totiž neslyšící a ačkoli ovládá znakový jazyk, neovládali ho studenti. Tedy až do nedávné doby...

Všechno to začalo ve čtvrté třídě, kterou vede Kari Maskelony. Ona sama vyrostla v domácnosti, jejíž členové žili se ztrátou sluchu a také mnozí z jejích přátel špatně slyší nebo jsou zcela neslyšící. I když znakový jazyk ovládá, dobře si pamatuje, jak se její blízcí cítili frustrovaní, když nebyli schopni se dorozumět s ostatními. Když si jednoho dne během obědu čtvrťáků Kari Maskelony znakovým jazykem povídala s neslyšící Leisou Duckwall, všimla si, jak její žáci znakovou komunikaci upřeně sledují. 

„Chtěli byste se naučit, jak si říct znakovým jazykem o oběd, místo neustálého ukazování prstem?“ zeptala se druhý den svých žáků, kteří byli nápadem nadšeni. A tak je Kari Maskelony naučila, jak začít konverzaci s paní Duckwall a jak znakovým jazykem říct, že chtějí kuře, rybu nebo další pokrmy, které školní jídelna podává. Žáci se naučili znakovat také písmena, aby mohli paní Duckwall dát vědět, že jako přílohu chtějí rýži nebo mrkev. 

Leisa Duckwall je novou dovedností čtvrťáků nadšená. „Je nejen úžasné, že se děti mohou naučit něco nového, co využijí pro komunikaci s lidmi, které potkají, ale zároveň je na tom důležitá inkluzivita a rovný přístup,“ uvedla. Byla by moc ráda, kdyby aktivita Kari Maskelony a jejích žáků byla inspirací i dalším školám. Čtvrťáci začali znakovat i mezi sebou, a každý den tak procvičují nový způsob komunikace. 

Výuka znakového jazyka nezůstala pouze ve třídě paní Maskelony. Když se ředitelka školy Janet Wright-Davis dozvěděla o aktivitě čtvrté třídy, rozhodla se, že se znakový jazyk bude učit celá škola. Učitelé jsou pozitivním a aktivním přístupem svých žáků ke znakování nadšení. Není nic neobvyklého, že si děti každý den přejí dobré ráno ve znakovém jazyce.

Devítiletý Dylan Gustafson prozradil, že si znaky trénuje každý den před spaním. 10letý Demond King Hopkins věří, že znakový jazyk pro něj bude užitečná dovednost i do budoucna. Isis Baker uvedla, že jejím oblíbeným znakem je znak pro kuře, „protože miluju kuře! Ale ne to grilované, to mi nechutná.“ Nyní už může paní Duckwall bez problémů říct, že chce kuře, a už nemusí ukazovat prstem. A co víc, dávají svou snahou Leise Duckwall najevo, že s ní počítají a že do jejich školy rozhodně patří.