Eva se pomocí svého pouličního umění snaží vylákat pachatele, který postřelil její kamarádku. Postupně však zjišťuje, že vše je trochu jinak. Eva je hlavní hrdinkou vznikajícího filmu Aerosol, který upozorňuje na problematiku schizofrenie a stigmatizace psychických poruch v prostředí mladých lidí a street art. „Většinou se se stigmatizací setkáváme v normálním životě, když mají naši blízcí velmi špatné období, které nezvládají. Většinou jim neporadíme, ať jdou navštívit dobrého terapeuta, protože přece nejsou blázni. Problém je v tom, že každý má jinak velký sklon k duševnímu onemocnění, tedy nikdy nevíme, jestli to není něco vážnějšího než pouhé špatné období,” vysvětluje režisérka a autorka scénáře, studentka Natálie Čuková. „V Aerosolu se chceme podívat také na naší subjektivní stigmatizaci sebe sama, tedy: ,Já přeci nejsem blázen!’,” dodává. Studentský film, který vzniká ve spolupráci s Národním ústavem duševního zdraví, bude mít premiéru v říjnu. Vstupenky si můžete zakoupit již nyní.
Můžete přiblížit děj chystaného filmu?
Děj nechceme úplně prozrazovat, protože potřebujeme, aby ho divák prožíval. Mohu ale říci něco o hlavní hrdince Evě. Ta se se pomocí svého pouličního umění snaží vylákat pachatele, který postřelil její kamarádku. Ukáže se ale, že sprejování jí pomáhá si na pachatele vzpomenout, na jeho rysy, detaily a tak zjišťuje jednu zásadní věc.
Co bylo motivací k jeho vytvoření?
Samotná výzva k natočení filmu, který se opravdu dotýká tématu duševního onemocnění. A také jeho samotné natočení. Jde o velký projekt, na kterém se může náš malý filmový štáb podílet. Jako scenáristka jsem chtěla napsat scénář silného příběhu, který je stavěn na myšlence, o které se moc neví a nejlépe o myšlence, která s sebou nese spoustu předsudků. Možná jsem měla tendenci své okolí i vzdělat o tématu destigmatizace.
Jak se může schizofrenie projevovat?
Hned několika způsoby, záleží také na jejím typu. Nejčastěji se ale spouští v dospívání nebo po nějakém traumatickém zážitku. Člověk, který schizofrenií trpí, nemá rozhodně rozdvojenou osobnost, ale mohli bychom říci rozdělené myšlení. Většinou vnímá několik vjemů najednou, špatně se tedy soustředí. Ve filmu chceme pracovat s paranoiou, tedy když člověk velmi špatně rozeznává rozdíl mezi realitou a bludem. Pomocí filmu chceme pomoci také destigmatizaci duševně nemocných.
S jakou stigmatizací se v chystaném filmu setkávají hlavní hrdinové?
Většinou se se stigmatizací setkáváme v normálním životě, když mají naši blízcí velmi špatné období, které nezvládají. Většinou jim neporadíme, ať jdou navštívit dobrého terapeuta, protože přece nejsou blázni. Problém je v tom, že každý má jinak velký sklon k duševnímu onemocnění, tedy nikdy nevíme, jestli to není něco vážnějšího než pouhé špatné období, které je delší než obvykle. Proto bychom měli začít jednat, když už víme, že nějakou situaci nezvládáme. Naše psychika se odráží i v tělesném zdraví. V Aerosolu se chceme podívat na subjektivní stigmatizaci sebe sama. Tedy: „Já přeci nejsem blázen!“ Pracujeme s uvědoměním si, že něco není v pořádku – tedy naše duševní zdraví. Myslíme si, že je mnohem snazší naučit či přesvědčit sebe sama o tom, že duševně nemocný může být každý.
Má někdo z autorů filmu zkušenosti s duševním onemocněním a stigmatizací?
Na začátku jsme o duševních chorobách věděli opravdu málo asi i proto, že nikdo z nás duševním onemocněním netrpěl, ale ve svém okolí máme blízké lidi, kteří ano. Pár z nás si také prošlo vyrovnáním se s velmi vážnou nemocí, jak u sebe, tak u rodinného příslušníka. Také si dovoluji říct, že jsme si čerstvě prošli dospíváním, a to není vůbec snadné období, co se týče psychiky. I přes to všechno mi naše malé zkušenosti pro napsání scénáře a pochopení těchto lidí nestačily. Proto spolupracuji s pár terapeuty, kteří mi moc pomáhají.
Proč se film odehrává v prostředí street art undergroundu? Je takové prostředí v něčem výjimečné ve vztahu k duševním poruchám? Nebo je spojení náhodné?
Street art samotný je jedno velké téma, protože se pořád do kolečka řeší, jestli jde o vandalismus, nebo umění. Film má také říci, že záleží na každém z těchto děl a že je mnohdy obojím. Mě samotnou pouliční umění hodně zajímalo a inspirovalo. Vždycky jsem přemýšlela, zda může pouliční umění znamenat něco hlubšího nebo jestli může něco sdělovat okolí. Myslím tedy, že spojení rozhodně není náhodné, protože pro umělce je psychika hodně důležitá. Používáme street art ve filmu jako realizaci ducha a hlavně terapii pro hlavní hrdinku.
Spolupracujete také s Národním ústavem duševního zdraví. Jak tato spolupráce probíhá?
Ano s NUDZ spolupracujeme, co se týče korektnosti filmu vůči schizofrenii. Dali nám i kontakty na různé terapeuty, ale také náš projekt finančně podpořili. Jsme stále studenti a naše kapesné nestačí na financování celého filmu. Velmi si jejich podpory vážíme, protože bez nich by film mohl ve svém důsledku způsobit i problémy.
Kdy by měl být film hotový a kde jej diváci budou moci zhlédnout?
Natáčecí dny jsou naplánovány na léto, proto počítáme s první premiérou v říjnu. Diváci si mohou zakoupit vstupenky na premiéru i předpremiéru přes naše facebookové stránky. Plánujeme se také zúčastnit nejrůznějších filmových festivalů jak v Čechách, tak v zahraničí. O těch budeme diváky informovat na facebookové stránce, kam postujeme i fotografie ze zákulisí.
Foto: Aerosol