Rozhovor vychází v rámci seriálu Odpadlíci: Seriál o lidech, kteří vystoupili z radikálních náboženských hnutí. Přečtěte si úvodní text. Podívejte se také na přehled dosavadních dílů seriálu. Obecné informace o společenství Rodina (The Family International) najdete na konci tohoto textu.
Jak jste se stala součástí The Family International?
Nebyla jsem v žádné zoufalé situaci, ale jako každý člověk jsem hledala smysl života. Jelikož padl komunismus, The Family International se dostala do ulic Prahy, jako ostatně spousta jiných křesťanských denominací, a hledali své ovečky. K nám přišli dva sympatičtí lidé s kytarou a mluvili anglicky. To nás tehdy po komunismu hodně bavilo. Bylo mi 16 a strašně jsem se zamilovala do toho kluka. Na Rodině byl pro mě původně zajímavý i důraz na hudbu, který vzešel z období hippies. Vydala se úspěšná deska, jezdilo se tour po světě. Postupem času nás lapili. Bylo to fajn a odpověděli nám na některé životní otázky. Přijali jsme křesťanství. Maminka je shodou okolností křesťanka, takže byla šťastná, že jsem nakloněná víře.
Když jste předtím křesťanství nevyhledávala, proč tohle zarezonovalo?
Pokud člověk prodává produkt, prodává i sám sebe. Ze začátku to bylo i charismatem lidí, kteří byli vysláni „lovit“. A pak už do toho člověk zabředne a učení přijímá více a více.
Máte pocit, že systém náboru byl dobře postavený tak, aby vás „lapili“?
Prostě nám byli sympatičtí, nikdo nás do ničeho nenutil. Nás přesvědčil pár a s onou dívkou jsem pořád v kontaktu. Je z ní skvělá milující ženská, žije někde v Kanadě, už mimo Rodinu. Ten kluk se do Rodiny už narodil. Když jsme se potkali, byl už ale jednou nohou pryč. Po 20 letech jsme se sešli v Londýně. Zpětně mi říkal, že už tehdy byl jednou nohou venku, chtěl nás později kontaktovat a vzkázat, abychom se k Rodině nepřidávali. Tehdy se mu to nepovedlo, nedokázal nás najít, nebyl internet ani mobily.
Sex byl kámen úrazu
Co bylo pak?
Pravidelně jsme se scházeli, povídali si. Bylo to takové hezké, nevinné. Naučila jsem se anglicky. Důležité bylo, že o nich tehdy nikdo nic moc nevěděl. Nebyl internet, vzali jsme to, co nám řekli o sobě oni sami. Nikdo Rodinu nezpochybňoval, neznal jejich historii. Neprošli jsme ani žádným vstupním rituálem. V 18 letech jsem pak odešla úplně v klidu z domova a ještě s jednou kamarádkou jsme se přestěhovaly k nim. Žily jsme v komunitě v rodinném domě se dvěma dalšími rodinami. Celkem nás z Česka bylo jen 5. Poté, co jsem se stala součástí organizace, mi nebylo příjemné chodit do ulic hlásat poselství. Naštěstí jsem tehdy potkala svého bývalého manžela, měla jsem brzy děti a věnovala se jim. Evangelizaci jsem proto nemusela dělat. U Rodiny jsem nakonec byla něco málo přes 8 let.
Jak vypadal život v komunitním domě Rodiny?
Každý měl svoje soukromí, svůj pokoj. Vařilo se dohromady. Bývalý manžel tíhnul k pomoci ostatním lidem. Pomáhali jsme v dětských domovech nebo lidem s postižením. Pak jsme žili v zahraničí. Sháněli jsme sponzory na financování nákupu knih do knihoven a podporovali čtení u malých dětí. Vždy jsme našli nějaký projekt, kterému jsme se věnovali. V organizaci není dané, že všechno musí být striktně spojené s evangelizací, mohli jste prostě jen pomáhat lidem, aniž byste je nutili přidávat se k Rodině. A my jsme to opravdu dělali z čistého zájmu. V každé komunitě Rodiny totiž byl nějaký lídr, ten náš v Česku byl skvělý. Měl za sebou pestrý život, byl svobodomyslný. I v Rodině byl kolikrát vnímán jako rebel. Já jsem každopádně na začátku k organizaci necítila žádné podezření. Vytvořili jsme si dům s kamarádkou a jejím manželem. Žili jsme takhle spolu dva páry a společně odjeli i do zahraničí. Svým způsobem jsme uvnitř organizace měli vlastní komunitu, kterou jsme si korigovali sami.
Láska k Ježíšovi byla v hnutí velmi intimní, až sexuální. (Foto: jeden z komiksů vydávaný hnutím)
Rodina má ale pověst jedné z organizací s nejproblematičtějším až kriminálním přístupem k sexualitě.
Nenarodila jsem se do rodiny, která by se dala označit za sexuálně uvolněnou. Sexualita nebyla u nás téma, o kterém by se se mnou někdo bavil. Bylo to pro mě tabu. Když se mi pak v Rodině snažili vysvětlit svůj pohled na sexualitu, byl to pro mě kámen úrazu. O těch nejhorších záležitostech, jako byla pedofilie, jsem neměla vůbec tušení. V době, kdy jsem u Rodiny byla, už neprobíhal ani Flirty fishing, to se už ani nesmělo dělat. Původně to byl nábor členů do hnutí pomocí sexu. Já žádnou takovou osobní zkušenost ale nemám. A ve chvíli, kdy vyšlo najevo o Rodině to zlé, odešla jsem. V hippísáckých letech Rodiny někdy děti i vídávaly rodiče provozovat sex, to je hrozné. O zneužívání dětí jsem já osobně v organizaci vůbec neslyšela, až později z médií.
Takže zkušenosti z manipulativní a nebezpečné organizace mohou být pro různé lidi velmi odlišné?
Přesně. Neviděla jsem ani provozování volné lásky. Ale věřilo se, že když se dva dohodnou, třeba manželský pár, mohou mít sex s někým třetím. Pokud jsou s tím všichni ok, je takový vztah nebo sex v pořádku. Srovnejte si to s dneškem, kdy se tomu říká polyamorie a mluví se o tom více a více. Mně to tehdy dávalo smysl, protože podle učení Rodiny tím chtěl člověk někomu pomoci. Nikdo mi to ale nepřikazoval ani to nevyžadoval. Jedno ze základních učení Rodiny bylo, že Bůh je láska a láska je i sex. To vzešlo z období hippies, skupinu to taky mediálně zviditelnilo. Hlavně proto, že téma sexu je bulvárně atraktivní. V našem domě jsme to tak ale neměli a já v takovém učení nežila. Žili jsme s tím, že jsme láskyplní a pokud k něčemu takovému došlo, bylo to pouze v rámci naší skupiny. Nikdy ne někde jinde, lidé nenabízeli sex někde cizím lidem nebo veřejně.
Rodina vás tedy nijak neomezovala?
Celou dobu jsme zůstali v kontaktu i se svými vlastními rodinami. Když byly náznaky něčeho negativního, jako nesetkávej se s rodiči, řekla jsem ani náhodou. Moji rodiče vždy svá vnoučata vídávali, dávala jsem je k nim na prázdniny. Pokaždé jsem se těmhle věcem vzepřela. V počátečních fázích Rodiny v 70. letech byla prý izolace extrémní, lidé odcházeli žít do komunit, kde pro ně neexistovalo nic jiného. Tím trpěl i ten můj americký kamarád. Jeho máma ho izolovala ode všeho. Vím jistě, že neměl zkušenost s žádným zneužíváním, ale to izolované prostředí pro něj bylo traumatické. Nechodil do školy, nepoznal, jak normální svět funguje. Mělo to na něj drtivý dopad. Teď je mu 40 let, tu izolaci odnesl hodně.
Jak konkrétně?
Cítí, že nemá svobodnou vůli a nemá domov, kde by zakořenil. Jeho rodina cestovala celý život po světě jako misionáři. Byl tím hodně poznamenán. Nebyl diagnostikovaný, i když se zdá, jako by trpěl posttraumatickým syndromem. Jeho ego mu ale nedovolí ukázat svou slabost a bavit se o tom. Když jsem něco naznačila, nechtěl o tom mluvit. Musela jsem ho přímo konfrontovat a říct mu, že tu nemůžu pro něj v životě být pořád, pokud není ochotný řešit svůj problém odborně. Je mi hrozně líto, že si to musí prožívat. Původně jsme se potkali v Rodině, tady v Česku. Pak jsme zůstali v kontaktu, i když žil v USA. Přiznám se, že bych se nedivila, kdybych dostala zprávu, že si vzal život. Říkal, že jsem jediný člověk, kterému důvěřuje, což je strašné. Nabízela jsem mu pocit, že může někam patřit – opak té izolace.
Rodina se zrodila v období hnutí hippies a hudba byla součástí její spirituality
To je bizarní efekt, když se organizace jmenuje Rodina. Má nabízet pocit bezpečí a skončí to zoufalým pocitem vyloučení.
Jeho máma mu nabídla velkou péči. Skutečně věřili tomu, že se rodiče mají věnovat dětem a utužovat vztahy. Ne vždycky to tak v Rodině v reálu dopadlo i kvůli izolaci některých komunit. I já se mohla dětem věnovat, prvních 5 let života jsem žila jen pro ně, kdo si takový luxus může dovolit. Se svými dětmi mám krásný vztah, vědí, že jsem pro ně vždy žila. Společně otevřeně komunikujeme i o tom, kde jsme žili a kam jsme patřili. Byli jsme milující komunita, která chtěla dělat dobro. Po odchodu jsem se já k tomu nevracela, téma jsem s dětmi otevřela, až když se k nim dostaly zprávy o problémech. Neměla jsem potřebu se o tom bavit, v době, kdy jsme odešli, byly dost malé. Skoro si to nepamatují.
Jiné rozdíly mezi komunitním bydlením a členstvím v Rodině nebyly?
Je to jako spolubydlení, sdíleli jsme život. Ekonomicky to bylo výhodnější. Není to vůbec špatné, rozdělí se práce a funguje to. Nebyly ale třeba dovolené koncerty, byl zakázaný alkohol, neměli jsme být součástí systému. My sami jsme ale neměli ani problém s informacemi, nikdo nám nemohl nic zakázat. Rozhodně to v mém případě nebylo nic děsivého, jak si lidé někdy představují okamžitě, když slyší slovo sekta – žádný nátlak, žádné násilí. Samozřejmě jsem nikdy nechtěla být v nějaké bizarní skupině, která nedává lidem žádnou možnost svobodné vůle.
To se ale o Rodině říká – zákaz kritických otázek, zákaz kritického myšlení. Nejste dobrá křesťanka, pokud přemýšlíte jinak, než chceme my…
Já se ale vždycky ptala, jsem takový rebel. V nějaké době vznikla možnost žít komunitně i zvlášť, původně to bylo v striktní izolaci. Měli jsme vlastní píseček, využívali jsme plusů organizace, třeba pomáhání si navzájem s dětmi. Manžel jel na vlně pomoci, nezvládli bychom bydlet sami. To jsme se po odchodu snažili 10 let a nedařilo se to. Spoustě lidem se partnerský vztah po odchodu rozpadá, zejména proto, že jeden chce z organizace odejít více a druhý méně. Nakonec jsem řekla nekompromisně, že odcházíme a děti jdou do normální školy. To jsem věděla, že chci.
Měli jste nějakou zkušenost s volnou láskou?
Manžel a já jsme měli párkrát pocit, že bychom neměli být sobečtí a také se podělit o jednoho z nás. Po těchto pokusech jsem si uvědomila, že jsem šla přes svůj limit a je to něco, co mi více ubližuje, než dává. Chci ale zdůraznit, že takové věci se dějí v tzv. běžném životě. Lidé přemýšlejí o polyamorii, domlouvají si otevřené vztahy a v manželství mají více partnerů. Lidská sexualita je pestrá a v tomhle směru moje osobní zkušenost v Rodině nebyla nijak odlišná od života mimo ní. Vlastně jsem víc bizarních věcí zažila až poslední léta, kdy jsem single žena v „normálním světě“. Když se snažíte normálně seznámit, často narazíte na hodně podivné představy některých mužů o tom, co to znamená. Žila jsem věrně v manželství 20 let, manžel byl můj první muž. Drsné věci vnímám až teď, co jsem prozřela, říkám si, byla jsem tak naivní! V takzvané normální společnosti to může být horší než v sektě, která je proslulá volným sexem. Chybí mantinely a hodnoty, nabízejí se mi ženatí muži, zažila jsem sexuální vydírání i nechutné návrhy.
Zakladatel Rodiny David Berg
Do sexu mimo manželství jste se tedy necítila vmanipulována?
Manipulace spočívala v tom, že jsem chtěla být ta dobrá a nabídnout svého manžela z křesťanské lásky. Všichni se přece máme mít rádi. A sex je mezi lidmi normální. V uvozovkách to dává smysl, idea je to hezká. Když je někdo sám a nemá žádného sexuálního partnera, touží po blízkosti. O lásku se proto podělíme. Nebylo to primárně o sexuálním aktu, ale i o objetí a otevřené náruči.
Jestli to chápu správně, na jednu stranu byla ta organizace pro některé lidi plná velkého utrpení, na druhou i věcí, které hodnotíte pozitivně?
Život obecně každý pojme po svém. Pro někoho jedna totožná zkušenost může znamenat dvě odlišné věci. Proč někteří děti alkoholického rodiče jsou zraněné a žijí s křivdou a jiní to uchopí jako špatný příklad a následně žijí kvalitní život? Já zažila převážně hezké věci. Nevím zda ty negativní má přirozenost vytěsnila, ale rozhodně jsem nezažila nic traumatického. Nesouhlasím s praktikami, které organizace provozovala dříve, ale taky se nehodlám zodpovídat za minulost, které jsem nebyla součástí.
Nevěděla jsem
Jak jste tedy nakonec poznala, že jste v manipulující organizaci, ze které chcete odejít?
Byla to mediální smršť v souvislosti s případem Rickyho Rodrigueze, který vyrostl v jedné komunitě Rodiny a údajně byl zneužitý mnoha lidmi. Ricky figuroval v mnoha propagačních a edukačních komiksech Rodiny. Navíc zabil svou chůvu, která ho údajně zneužívala. Do té doby jsem hnutí napůl věřila, vždy mi vše bylo dobře vysvětleno. Neexistoval internet. Měli jsme k dispozici publikace, kde byly jen krásné morální příběhy, které děti učí, jak být laskavý, milý, slušný, zdvořilý. Byly zpracované do hezkých komiksů. Ale ve chvíli, kdy Ricky, o kterém jsem četla svým dětem, spáchal sebevraždu, řekla jsem dost. Vzala jsem knížky, vyhodila je a řekla, že nechci být součástí skupiny, která má takový dopad na lidi. Nemohla jsem být dál součástí něčeho takového. Do té doby jsem fakt o jiných konkrétních věcech nevěděla.
Jak se zpětně díváte na informace, které o té skupině jsou dnes veřejné a jsou hodně nelichotivé?
Informace ohledně skupiny jsem po našem odchodu nikdy nevyhledávala. Udělala jsem tlustou čáru a nemám v úmyslu zjišťovat detaily, které pro mě nejsou relevantní. Neslučuji se s obviněními a tvrzeními, které, jak říkáte, jsou o této skupině veřejné. Kdybych v té době měla jakýkoli důkaz, nebyla bych přívržencem takové skupiny. Je mi hluboce líto všech, které to přímo zasáhlo a zničilo jejich psychické zdraví a nebyli silní natolik, aby se dokázali od toho oprostit a začít nový život.
Video Rickyho Rodrigueze z ledna 2005, v němž popisuje své zkušenosti z Rodiny. Následně spáchal sebevraždu a zavraždil svou chůvu
Pokud jste v takové skupině rodič a někdo začne říkat, že je OK, když se na vás vaše dítě dívá při sexu… jak si vysvětlujete, že lidé na to přistoupí?
To já bych nikdy nedovolila, nikdy. Nevím, proč na to přistoupili, pokud se cítím křesťankou, tak takové chování není v souladu s tím, co kážu. Nový zákon učí, že láska je nejvíc, nebudeš lhát, nepoškodíš nikoho. Troufnu si říct, že jsem stále věřící, i když jiným způsobem, nevyznávám žádný dogmatismus. Jakýkoli extrém není pro člověka zdravý. Neumím si vůbec vysvětlit, proč to dělali. Když určité věci o dětech vyšly na povrch a já jsem někoho třeba konfrontovala, všichni mi to vyvraceli. Nevěděla jsem, že to dělali. Ale co vím na 100 %, že tohle by se mi nestalo, protože děti a rodičovství jsou pro mě důležité a naprosto posvátné. Někdo tvrdí, že to chce Bůh, a vy tomu nakonec uvěříte. Padáte do toho postupně. Přestanete mít kontakt s realitou a začnete věřit realitě vůdce. Ten postupně zmagoří a začne zneužívat ostatní. I když to začíná celkem nevinně. Když někdo říká, že existuje jediná pravda, my jsme ti jediní, my jsme ta cesta, je to hrozně nebezpečné. Ale Rodina to právě tak neměla, že spaseni budou jenom jejich přívrženci. Já jsem si třeba nemyslela, že jsme výjimeční.
Na začátku Rodiny bylo také poselství o konci světa. To jste ve vaší době neřešili?
Konec světa řeší všichni křesťané. Určitě jsme řešili, že přijde Antikrist, světový vůdce. Ale nic víc dramatického.
V hnutí hrál velkou roli hrál v určitých dobách komiks, zprostředkovával učení vůdce Davida Berga
Prakticky byl váš odchod obtížný?
Odešli jsme do vlastního bydlení. Přestali jsme platit měsíční taxu za publikace, tím pádem nás vyřadili a bylo hotovo. V té době po sebevraždě Rickyho si nikdo nedovolil nám to zakazovat, spustila hromadný odchod. Bylo to pro lidi velké zklamání. Rodina si tehdy nebyla ve svých dogmatech jistá. Snažili se pak dát nějaká nová jasná pravidla, co se smí a co ne, ale to už šlo mimo mě. Nikdo za mnou po odchodu nechodil a nepřemlouval mě. Ta tragédie měla nakonec velký význam v začátku konce Rodiny, ale především chudák kluk. Nevíme, co prožívá člověk, který si prošel tím, čím on. Myslíme si, že se do takových věcí umíme vcítit, ale neumíme to.
Je jeden z důvodů, proč o tom nechcete mluvit veřejně právě to, že lidé nemohou vaši zkušenost pochopit?
Nechci nikoho moralizovat ani soudit, ale nemohou to pochopit úplně. Nechci, aby se na mě lidé dívali jen jako na součást Rodiny, nebyla jsem součástí toho negativního v organizaci. Nejbližším přátelům jsem to velmi důvěrně řekla. Chtěla jsem, aby to věděli.
Jaká byla jejich reakce?
Pro mé blízké není Rodina směrodatná, protože cítí, že znají mě. Řekla jsem tenkrát kamarádovi, že mu musím něco povědět. Reagoval, že i kdybych mu řekla cokoli, pořád mě bude mít rád, protože mě zná. Buduji si přátelství, mám ráda komunikaci, je to pro mě důležité. Vím, že lidem, kteří v mém životě za něco stojí, je to úplně fuk. Znají mé hodnoty a pohled na svět.
Připadáte si poznamenaná tou zkušeností podobně jako jiní odpadlíci?
Ne, vůbec. Není to konec. Bylo by skvělé dát tuhle stigmatizaci stranou.
Co jsou pro vás největší mýty o lidech, kteří si projdou takovou zkušeností?
Cokoli omezuje vaši svobodu, je nebezpečné. Já jsem to nebezpečí nezažila. Nemluvila jsem o tom veřejně především proto, abych chránila své blízké, nebojím se sama o sebe. Nemyslím si, že by mě třeba kvůli tomu vyhodili z práce. Já také nediskriminuji lidi za jejich minulost. Vnímám je podle skutků a chování. Nedovolila bych, aby byl člověk souzen za jedno špatné rozhodnutí v životě. Těch, hlavně v mládí, uděláme často mnoho. Nevzpomínám si, že by se byť jeden člověk kvůli mé zkušenosti na mě díval a bral mě jakkoli divně. Celá moje rodina to ví. Znají mě, jsou v klidu a věří mi, že se mně ani dětem nic nestalo.
Rozhovor vychází v rámci seriálu Odpadlíci: Seriál o lidech, kteří vystoupili z radikálních náboženských hnutí. Přečtěte si úvodní text. Podívejte se také na přehled dosavadních dílů seriálu. Obecné informace o společenství Rodina (The Family International) najdete na konci tohoto textu.
Seriál Odpadlíci si klade za cíl demytizaci různých fenoménů týkajících se náboženských organizací, které jsou označovány za sektu (kult) či organizaci na jejím pomezí. Chápání pojmu „sekta" a příbuzných pojmů se může lišit a jejich jednoznačná definice není možná. Zákon č. 3/2002 Sb. o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností zadává státu dvojí úlohu: jednak garantovat práva plynoucí ze zaručené náboženské svobody, jednak chránit občany před působením takových náboženských subjektů, které by ohrožovaly veřejnou bezpečnost a pořádek, zdraví, mravnost nebo práva a svobody druhých. Hranice náboženské svobody, jakož i kritéria ohrožení, jsou předmětem stálého hledání, jehož se kromě právníků účastní i odborníci z oblastí religionistiky, teologie, sociologie, filosofie či psychologie. Redakce HateFree Culture si proto neklade za cíl definovat pojmy, vymezovat hranice ani zařazovat organizace do kategorií. Ve své práci se orientuje podle zákona a akademické debaty. Názory prezentované v sérii jsou názory respondentů a nemusí být totožné s názory redakce HateFree Culture. Redakce ctí pluralismus náboženské scény a svobodnou volbu každého člověka na vlastní formu spirituality v rámci mantinelů garantovaných státem a společností.
Úodní foto: PXHere
Co je Rodina?
Společenství, které je dnes známo jako The Family International (TFI) bylo založeno v roce 1968 v Kalifornii mezi hippies Davidem Bergem a od počátku mísilo znaky křesťanství a kontrakultury tehdejší doby. Organizace několikrát změnila jméno: Teens for Christ, Children of God, The Family of Love, The Family. V období největšího rozkvětu mohlo hnutí mít až 10 000 členů a mělo být útočištěm pro rodiny, které chtějí žít mimo systém a být svobodné. Víra byla postavena na jedné straně na poselství spásy, blížícího se konce světa, duchovní revoluce a štěstí a na druhé na nedůvěru k vnějšímu světu, zvaného The System.
Berg komunikoval se svými následovníky především prostřednictvím dopisů, označovaných jako MO Letters. Během 24 let jich publikoval téměř 3000. Výraznou roli v hnutí hrál také komiks propagující ideje Rodiny. Mezi ty kontroverzní patřil například titul Láska k Ježíši: členové TFI věřili, že vztah s Ježíšem je intimní až sexuální, že církev následovníků je Kristova nevěsta, povolána milovat ho a sloužit mu s manželským zápalem – měli si představovat, že se k nim Ježíš připojuje i během pohlavního styku či masturbace. Hnutí také věřilo v Duchovní pomocníky či anděly, zahrnující náboženské a mýtické postavy a zesnulé lidi, včetně celebrit: například bohyně Afrodita, Sněhulák, Merlin, Sfinga, Elvis, Marilyn Monroe, Audrey Hepburn nebo Winston Churchill.
Rodina měla během své existence několik výrazných skandálů: používání sexu k náboru nových členů The Flirty Fishing, volnou lásku bez omezení mezi členy hnutí, násilí a sexuální zneužívání dětí. David Berg nicméně nebyl nikdy z žádného zločinu usvědčen. Zděšení v USA vyvolala sebevražda Rickyho Rodrigueze, následující po vraždě jeho bývalé chůvy. Ricky i jeho sestra byli údajně zneužíváni od velmi útlého věku, Ricky nejspíše od 18 měsíců, a to mnoha členy komunity. Tehdy byla nejužší komunita kolem Berga velmi skrytá a Berg sám komunikoval jen korespondenčně a pracoval na komiksovém návodu na výchovu dětí s názvem The Davidito Book, kde hrál hlavní roli právě Ricky a jeho sestra.
Jedním ze zásadních dopadů působení některých radikálních komunit Rodiny je traumatizace dětí a v extrému jejich následné sebevraždy v dospělosti. Zkušenosti bývalých členů rodiny se nicméně mohou výrazně lišit, část jich popisuje hnutí, odchod i život „po Rodině“ bez výrazných obtíží. Velmi záleží na tom, v jaké fázi vývoje se ke společenství připojili, v menší míře také na tom, ve které z komunit žili. Rodina rovněž v čase měnila své učení. Zakladatel zemřel v roce 1994, Rodinu dnes vede Karen Zerbyová, známá jako Mama Maria, bývalá asistentka a manželka Davida Berga, matka Rickyho Rodrigueze. Hnutí je stále aktivní.