Novinářka a tisková mluvčí dvou britských premiérů Barbara Hosking se ve svých nedávno vydaných memoárech rozhodla ve věku 91 let prolomit ticho o svém soukromí a oznámit, že je, a celý život byla, lesba. Přestože říká, že se s životem v utajení naučila celkem dobře žít, dnes je šťastná právě proto, že může být k lidem upřímná. Dvě dekády už žije v registrovaném partnerství se svou o dvacet let mladší partnerkou Margaret, které z ní, jak sama říká, dělá citlivějšího člověka. „Říkala jsem si, že nemůžu napsat knihu o svém životě bez toho, abych promluvila o tom, že jsem lesba,“ uvedla. Reakce na její coming out byly podle ní omračující. S nadsázkou pak mluví o nadšených reakcích části LGBT komunity, když říká: „Myslím, že jsem teď tak trochu v ohrožení, aby se ze mě nestala gay ikona.“
Barbara Hosking se narodila roku 1926 v Cornwallu do rodiny vlastnící mléčnou farmu. Své dětství označovala za ne příliš šťastné, jelikož farma následkem hospodářské krize zbankrotovala, což se do značné míry podepsalo na kvalitě života rodiny. Ani manželství jejích rodičů nebylo příliš šťastné. Do Londýna se přestěhovala ve svých jednadvaceti letech, aby se stala novinářkou. Začala záhy pracovat jako korespondentka zpravodajské stanice BBC, později působila v tiskovém oddělení Labouristické strany. Tři roky také strávila v Tanzánii, kde pracovala pro těžební společnost, aby se posléze vrátila zpět do Británie k labouristům. Od roku 1965 působila na tiskových odděleních ve státní správě a postupně stoupala v úřednické kariéře. Stala se tiskovou mluvčí premiérů Harolda Wilsona a Edwarda Heatha. Od 80. let pak pracovala ve vysokých funkcích pro různé televizní společnosti. V roce 1999 odešla do důchodu.
Barbara Hosking na sklonku minulého roku zveřejnila memoáry, aby se vzápětí stala senzací. V knize totiž učinila, v 91 letech, svůj veřejný coming out. „Zcela upřímně jsem si říkala, že nemůžu napsat knihu o svém životě bez toho, abych promluvila o tom, že jsem lesba,“ uvedla před několika dny v rozhovoru pro rozhlasovou stanici BBC.
Svou homosexuální orientaci si poprvé uvědomila v šesti letech, když se zamilovala do spolužačky. Uvedla, že své pocity tehdy nevnímala jako tajemství, ale neměla nikoho, komu by se mohla svěřit. „Nevěděla jsem, kým jsem byla, co se to se mnou děje,“ řekla v nedávném rozhovoru pro The New Statesman. To se změnilo, když se přestěhovala do Londýna. Její domácí jí tehdy vzaly do gay clubu v Chelsea. Jmenoval se Gateways. „Jak jsem nastoupila do auta, jedna z nich se ke mně otočila a řekla: ‚Jsi queer, že jo?‘ Řekla jsem, že ano, ale v duchu jsem se sebe sama ptala, co to znamená. Je to vidět?“ vzpomínala v prosinci v rozhovoru pro The Guardian.
Na otázky novinářů, zda byla pro ni její sexuální orientace břímě, odpovídá povětšinou, že se s ní naučila žít. Veřejně ani profesionálně o svém soukromí nemluvila. „Protože žiju konvenční život a toto byla jen jedna z jeho částí. A svým způsobem to není vůbec důležité,“ uvedla. Některým lidem ve svém okolí o své orientaci řekla, byli ale také nejbližší, kteří se pravdu nikdy nedozvěděli. To byl případ jejích rodičů. „Rodičům jsem o tom nikdy neřekla. Nepochopili by to a byli by v šoku. Matka i otec mě moc milovali, ale byli velmi staromódní a konvenční,“ říká. „Moje matka by možná až tak konvenční nebyla, ale myslela by si, že je to pro mě až příliš těžké rozhodnutí. A nešťastné. Já ale naopak byla velmi šťastná. Měla jsem opravdu plný život,“ doplňuje. Naráží tak zřejmě také na skutečnost, že už 20 let žije v registrovaném partnerství se svou o dvě dekády mladší partnerkou Margaret. „Ona se také stará o to, abych byla citlivá a dělala citlivé věci. Pořád totiž inklinuji k tomu být unáhlená,“ přiznává.
Nejen záležitosti svého soukromého života, ale především svou kariéru Barbara Hosking sepsala ve své nedávno vydané knize Exceeding My Brief: Memoirs of a Disobedient Civil Servant (Překonání mé stručnosti: Vzpomínky neposlušné státní úřednice). Některé aspekty sepsání memoárů nebyly pro Barbaru Hosking snadné. Před deseti lety totiž vyhodila své deníky. Po smrti svých dvou blízkých přátel vlastní osobní věci procházela a došla k závěru, že určitě nechce, aby někdo její deníky kdy četl.
Svého coming outu v pokročilém věku nelituje. „Miluji to a je divné, že si ve svém věku skutečně užívám skutečnost, že můžu být k lidem naprosto upřímná,“ říká. Reakce na informace ohledně jejího soukromí byly podle ní neskutečně pozitivní a podpůrné. „Myslím, že jsem teď tak trochu v ohrožení, aby se ze mě nestala gay ikona,“ směje se.
Foto: Archiv Barbary Hosking