HateFree Culture. Nez násilí. Bez nenávisti.

Nayyef Hrebid se v roce 2003 ocitl uprostřed války skoro náhodou. Jako absolvent vysoké školy nemohl sehnat práci, a tak se rozhodl pracovat pro americkou armádu jako tlumočník. „Byl jsem odvelen do Ramádí, což bylo v té době to nejhorší místo. Během hlídek byla spousta lidí zabita bombou na ulici nebo odstřelovači. V té době jsem se ptal sám sebe: ‚Proč jsem tady? Proč tohle dělám?‘“ říká pro BBC Nayyef.

Setkání, sblížení, láska

Ale náhodné setkání s Btooem, iráckým vojákem, všechno změnilo. „Jednoho dne jsem seděl venku na základně a tenhle chlapík vyšel z domu. Viděl jsem, jak se usmívá a jeho vlasy byly lesklé a černé. Jenom jsem si pomyslel: ‚O můj bože, ten chlap je ale roztomilý,‘. Cítil jsem, že se na tom zlém místě stalo něco krásného,“ popisuje jejich první setkání Nayyef.

Btoo svoji sexuální orientaci skrýval. V Iráku jsou vztahy stejného pohlaví tabu a LGBT komunita je ohrožena násilnými útoky. "Věděl jsem, že jsem jiný, když jsem vyrůstal. Jenže v Iráku být gay znamená ostudu pro rodinu a je to vnímáno opravdu negativně. Dokonce vám hrozí i smrt, takže musíte být velmi opatrní," říká Btoo. 

O vzájemných sympatiích ale zatím ani Nayyef, ani Btoo nevěděli. „Měl jsem divný pocit, jako bych ho hledal. Postupem času tenhle pocit sílil a já jsem věděl, že si s Nayyefem musím promluvit,“ svěřuje se Btoo. Netrvalo to dlouho a měli možnost se seznámit osobně, oba se zúčastnili mise proti povstalcům, kteří obsadili nemocnici. „Poté, co jsme se vrátili na základnu do bezpečí, mě Btoo pozval během jídla k jeho stolu, kde seděl s dalšími vojáky,“ říká Nayyef a dodává: „Od té doby jsme si povídali večer co večer a moje city k Btoovi rostly.“

Tři dny po první ‚společné‘ večeři našli záminku, aby spolu mohli být aspoň chvíli sami a mohli si popovídat. Seděli na tmavém parkovišti plném amerických Humvee (pozn. americké vojenské auto). „Cítil jsem mezi mnou a Nayyefem blízkost a tušil jsem, že je na čase, abych něco řekl,“ popisuje Btoo a dodává: „Tak jsem mu jednoduše řekl o svých pocitech. Že ho miluji. Nayyef mě políbil a odešel. Byla to úžasná noc. Dva dny jsem pak nemohl ani jíst.“

Reakce okolí

Ve válečném prostředí a hlavně v táboře, kde spolu začali trávit čím dál více času, se jejich vztah prohloubil. Zároveň si jejich američtí i iráčtí spolupracovníci začali všímat, že se mezi nimi něco děje. „Na misích jsem se snažil být blízko něj, i když jsem měl být s Američany. Rádi jsme spolu trávili čas a měli jsme i společné fotky,“ říká Nayyef pro BBC a popisuje reakci svého nadřízeného: „Řekl jsem o Btoovi kapitánovi a on mi pomohl, aby Btoo mohl strávit v americkém táboře několik nocí.“

Nesetkali se ale pouze s pozitivními reakcemi. „Někteří z vojáků se mnou přestali mluvit, když zjistili, že jsem gay. Jeden z mých přátel, tlumočník z mého domovského města, mě napadl s holí a zlomil mi ruku,“ vysvětluje dále Nayyef.

Přesun a azyl v USA pro Nayyefa

V roce 2007 byli Btoo i Nayyef převeleni do města Diwaniyah v jižním Iráku. Měli štěstí, že se dostali oba do stejného města, ale svůj vztah museli držet v tajnosti i nadále. V roce 2009 požádal Nayyef o azyl v USA. S ohledem na to, že pracoval pro americkou armádu, jeho život v Iráku mohl být ohrožen. „Říkal jsem si, že když budu mít azyl, bude jednodušší, aby Btoo přišel za mnou,“ svěřuje se Nayyef a doplňuje: „Věděl jsem, že kdybychom zůstali v Iráku, neměli bychom žádnou budoucnost. Nechtěli jsme se oženit se ženami a skrývat náš skutečný život. V té době jsem sledoval televizní seriál Queer as Folk a uvědomil jsem si, že v jiných částech světa gay komunity žijí poklidně.“

Nayyef azyl dostal a usadil se v Seattlu. Jenže jeho pokusy, aby se za ním Btoo mohl přestěhovat, nebyly úspěšné. Btoova rodina mezitím navíc na jeho orientaci přišla a začala na něj tlačit, aby si vzal ženu. S pomocí Nayyefova přítele Michaela Failla, který působil v kostele v Seattlu, se Btoovi podařilo utéct do Bejrútu. „Nebylo pro mě jednoduché jen tak utéct, měl jsem navíc smlouvu s armádou na 25 let. A byl jsem také jediný z rodiny, kdo nás finančně podporoval,“ říká pro BBC o svém útěku Btoo.

Dlouhé čekání

V Bejrútu na něj ale čekali další překážky. Než u UNHCR vyřešili jeho případ, propadlo mu turistické vízum. Stal se z něj ilegální přistěhovalec a musel se vyhýbat vojákům a kontrolním stanovištím. Jinak by ho poslali zpět do Iráku. „To čekání bylo těžké, cítil jsem se, jako bych byl přilepený na místě, a nešel kupředu,“ říká Btoo. Nad vodou ho držely každodenní hovory s Nayyefem: „Cítil jsem se díky němu silnější.“

„Skypovali jsme si a já Btoovi ukazoval, jak vařím snídani, on zase mně, jak vaří večeři. Mluvili jsme spolu, jako bychom spolu žili,“ popisuje pro BBC hovory Nayyef. 

Vyřizování azylu pro Btooa trvalo dlouho, objevovaly se komplikace a zdržení. Michael Failla, který dvojici pomohl už dříve, se dvakrát vydal do Bejrútu, aby Btoovi pomohl. „Říkám mu kmotře,“ říká dojatě Btoo.

Situace se obrátila v roce 2013, kdy Btoo navštívil kanadské velvyslanectví v Libanonu a s pomocí Michaela v září téhož roku odletěl do Vancouveru. Vzdálenost mezi ním a Nayyefem se zkrátila na ‚pouhých‘ 140 mil (225 km). Btoo ale z Kanady vycestovat nemohl, takže návštěvy byly na Nayyefovi. „Jezdil jsem za ním každý víkend. A taky kdykoli, když jsem měl volno,“ popisuje Nayyef.

Happy end

Pár se vzal v Kanadě v roce 2014, svatbu měli na svatého Valentýna. Nayyef pak požádal pro Btooa jako svého manžela o americké vízum. V únoru 2015 byli oba pozváni na pohovor na americké imigrační centrum do Montrealu. „Byl to dlouhý let, asi sedm hodin. A mrzlo, bylo snad -27 °C,“ vzpomíná Nayyef. Cesta se však vyplatila. „Úřednice se nás zeptala na tři nebo čtyři otázky a asi po 10 minutách řekla Btoovi: ‚Byl jste schválen jako imigrant a můžete žít ve Spojených státech‘,“ popisuje zlomový okamžik pro BBC Nayyef a dodává: „Požádal jsem ji, jestli to může zopakovat. Dal jsem si ruku na ústa, abych přestal křičet. Vyšli jsme ven a já jsem plakal a třásl se. Nemohl jsem uvěřit, že se to konečně děje. Mohli jsme konečně společně žít tak, jak jsme chtěli.“

V březnu 2015 pak Nayyef a Btoo společně cestovali z Vancouveru do Seattlu. Rozhodli se, že chtějí zopakovat svatbu v USA ve státě Washington, kde společně žijí. „Neměli jsme totiž možnost ten první obřad oslavit,“ vysvětluje Nayyef.

Společný život

Nayyef a Btoo společně žijí v bytě v Seattlu. Nayyef pracuje jako manažer v obchodě, v oddělení s domácími dekoracemi a je občanem USA. Btoo má zelenou kartu a občanem by se měl stát v roce 2017. Teď pracuje jako vedoucí stavby.

Jejich příběh nezůstal nepovšimnut. Režiséři Chris McKim a Eva Orner o nich natočili dokument s názvem Out of Iraq (Pryč z Iráku). Dokument měl premiéru vloni na filmovém festivalu v Los Angeles.

„Nemusíme se schovávat. Můžeme se držet za ruku, když jdeme po ulici,“ říká Nayyef. „Teď je to pro nás pro oba tak jiné. Předtím jsem se cítil beznadějně, ale teď jsme rodina. Žijeme v gay-friendly městě. Žijeme svůj sen a jsme volní,“ uzavírá jejich příběh Btoo.

Foto: Repro z filmu Out of Iraq