Libanonská ekonomika se po výbuchu v bejrútském přístavu v roce 2020 a v současné pandemii dostala téměř na dno. Libanonská libra zkolabovala a vystřelila ceny potravin, paliva a dalších základních potřeb do nebeských výšin. Krize způsobila v zemi rozsáhlé strádání jak mezi běžnými obyvateli, tak mezi uprchlíky. „Když byly před několika měsíci všechny moje děti nemocné, mohla jsem si dovolit pořídit léky jen pro to, kterému bylo nejhůř,“ vzpomíná Madžida. S dětmi přišla ze Sýrie do údolí v Libanonu v roce 2014 a poté, co přišla o manžela, se o děti stará sama. Říká, že za tu dobu, co žije bez manžela a ve stanu, protože si nemůže dovolit platit nájem, se naučila se o všechno postarat.
Madžida si někdy najde drobný přivýdělek v podobě navlékání fazolí či loupání česneku. Ačkoli její dva nejstarší synové, kterým je 15 a 16 let, opustili školu a začali pracovat na nedaleké farmě, kvůli neustále rostoucím cenám, jim jejich příjem nestačí. „Ani před krizí to tu nebylo snadné, ale vždy jsme měli co jíst. Teď už nám ale chybí i jídlo.“ UNHCR zvýšila svou pomoc rodinám uprchlíků v Libanonu, potřeby jsou však stále větší než poskytovaná pomoc a krize změnila už tak těžkou situaci v každodenní boj o přežití, uvádí UNHCR. Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky poskytnul nejzranitelnějším Libanoncům a uprchlíkům podporu při obnově přístřešků, solární lampy, základní potřeby do domácnosti a nepromokavý materiál na zabezpečení obydlí před zimou. Mimo to UNHCR poskytuje obcím po celém Libanonu také cisterny s vodou, generátory, solární panely a pumpy na vodu, aby lidem zajistil lepší přístup k vodě a elektřině.
I přes vidinu další kruté zimy je Madžida Libanonu vděčná za to, že poskytl útočiště jí a její rodině. Doufá, že brzy přijdou lepší časy. „Pro Libanon, zemi, která ke mně byla tak laskavá, si přeji, aby se situace zlepšila, protože je to těžké pro všechny, Libanonce i uprchlíky,“ uzavírá.
Foto: UNHCR/Haidar Darwish