„Během let jsme spolu navštívily řadu zemí a prožily mnohá dobrodružství. Necestujeme první třídou, naše cesty nejsou plánované cestovní agenturou ani nezahrnují ubytování v luxusních hotelech a vybrané pokrmy. V 81 letech víme, co je skutečně důležité, a to jsou zážitky,“ uvádějí ženy v úvodu svého blogu.
Nelétáme první třídou
Sandy Hazelip a Ellie Hamby jsou dlouholeté přítelkyně. Seznámily se před 20 lety v Zambii, když tehdy obě v Africe pracovaly, Sandy jako lékařka, Ellie coby dokumentární fotografka. Společně podnikly řadu cest a výletů a když obě překročily osmdesátku, řekly si, že společně během 80 dní procestují všech 7 kontinentů. „Nelétáme první třídou. A když nám pak další ženy říkají, že by chtěly cestovat s námi, vždy se jim podívám na ruce. A pokud mají dokonale udělanou manikúru, myslím, že by zrovna s námi jet opravdu nechtěly,“ uvedla Sandy během cesty pro CBS News. „Milujeme lidi a chtěly jsme poznávat nové,“ shodují se. Přítelkyně se nenechávají omezovat nepohodlím a nemají problém ani s přespáním na lavičkách na letišti, když je potřeba stihnout navazující let k dalšímu dobrodružství.
Kolem světa v 80 letech
Na společné webové stránce Around the World at 80 popsaly své 80denní dobrodružství a zveřejnily množství fotografií. Ne náhodou použily k úvodu svého psaní výrok proroka Muhammada o tom, že člověk má nejdříve uvázat svého velblouda a teprve poté se spoléhat na Boha. Vyjádřil tím povinnost člověka udělat vše, co je v jeho silách, aby uspěl v tom, co dělá, i aby si zajistil bezpečí, a teprve poté vložil důvěru v Boha. I přes plánování cesty se ženy svěřily, že na své cestě prožily řadu krizových situací, „ale alespoň nás nezatkli,“ pochvalují si s úsměvem.
Antarktida
11. ledna přiletěly seniorky do nejjižnějšího města na světě, argentinské Ushuaiy, odkud se lodí vypravily na Antarktidu. „Loď pojme asi 60 pasažérů a je dostatečně pevná, aby odolala ledovcům i vysokým vlnám, které doufejme nezažijeme. Plavba skrze Drakeův průliv trvá jeden a půl dne, tak snad zvládneme plavbu bez nevolností,“ doufaly Sandy a Ellie. Vody Drakeova průlivu jsou totiž známé tím, že jde o nejrozbouřenější moře na světě. Plavba skrze divoké mořské vody nakonec trvala dva dny a seniorky popsaly, jak všechny věci padaly nebo jezdily sem a tam po palubě naklánějící se lodě a pohyb na lodi byl možný pouze s pevným držením. Cesty na Antarktidu však ani na chvíli nelitovaly, kontinent je podle nich nepopsatelný. „Užily jsme si tučňáky i dechberoucí panoramata hor a ledovců,“ vzpomínají na svou první destinaci.
Velikonoční ostrov
Z větrné Antarktidy pokračovaly přes chilské Santiago na Velikonoční ostrov, kde je čekaly nejen majestátní sochy Moai, ale také lidé Rapa Nui, potomci dávné civilizace, „kteří jsou nejpřátelštějšími a nejlaskavějšími lidmi, které jsme kdy poznaly.“ Na ostrově se nachází více než 1 040 soch. Některé z nich se zřítily vlivem přírodních živlů, jiné kvůli nedbalosti lidí, mnoho dalších však dosud hrdě stojí. Z Velikonočního ostrova měly ženy v plánu letět do Peru a navštívit světoznámou památku zapsanou do Světového dědictví UNESCO, Machu Picchu. Ta je však na neurčitou dobu uzavřena kvůli politickým nepokojům v zemi, a tak po třech týdnech strávených v Jižní Americe odletěly kamarádky do Evropy.
Evropa
V Evropě navštívily Španělsko, kde prošly madridské muzeum Prado, ve Finsku se jim splnilo velké přání spatřit polární zář a projely se i na saních tažených psím spřežením. V italském Římě pak navštívily temnou historií opředené Koloseum, Vatikán i romantickou Fontánu di Trevi a odtud zamířily do Londýna, který se stal jejich poslední zastávkou na evropském kontinentu.
Afrika
Ellie už roky toužila navštívit Zanzibar a Sandy ji na tanzanský ostrov v Indickém oceánu mileráda doprovodila. Ostrov je známý svým kořením i překrásnými plážemi, o čemž se ženy přesvědčily na vlastní kůži, a ostrov doporučují všem, kdo si touží na dovolené odpočinou a kochat se nádherou. Samy však o své cestě kolem světa říkají, že nebyly na dovolené, nýbrž se vydaly na dobrodružství!
Ze Zanzibaru odcestovaly do pevninské Zambie. Zde si nemohly nechat ujít fascinující pohled na Viktoriiny vodopády, „jejichž mlha, kterou voda po dopadu vytváří, dopadá na zem jako silný déšť,“ popsaly ženy zážitek z místa. Po zambijském safari zamířily do Egypta. „Je velmi těžké popsat slovy tak úchvatnou zemi. Je to jedna z nejstarších civilizací s nejbohatší historií na světě, od velkých pyramid a impozantních chrámů po islámskou architekturu. Kamkoli se podíváte, spatříte skvostné stavby i starověké památky. Člověk si může jen představovat, kolik z nich ještě leží neobjevených v písku,“ sdílely Sandy a Ellie dojmy z pobytu v Egyptě. Z Káhiry cestovaly dva dny vlakem, v němž měly své spací kupé, na jih země, kde se v Luxoru proletěly horkovzdušným balónem a v Asuánu nedaleko súdánských hranic navštívily chrám Abú Simbel.
Asie
„Indie dá zabrat vašim smyslům, jakmile vystoupíte z letadla. Všechny ty výjevy, zvuky, barvy i vůně vás ihned zaujmou. Indii prý buď milujete, nebo nenávidíte. My jsme si ji zamilovaly pro její architektonickou krásu a především přátelské obyvatele,“ sdělily ženy své dojmy z Indie.
V Nepálu je čekal zcela jedinečný přelet nad Himálajem a nejvyšší horou světa, Mt. Everest. „Nepál je označován za střechu světa, neboť je domovem osmi z deseti nejvyšších hor světa,“ informují na svém blogu. Nepál mimo horský masiv nabízí také překrásné buddhistické chrámy. Právě Nepál je rodištěm Siddhárty Gautamy, známého coby Buddha, a jeho rodné město Lumbini patří mezi památky Světového dědictví UNESCO.
V Japonsku se cestovatelky neubránily překvapení z kontrastu mezi Indií, o něco čistším Nepálem a nakonec velmi čistým a automatizovaným ostrovním státem, kde byly i toalety zatomatizované natolik, že Sandy s Ellie málem netušily, jak je použít. Rozhodly se však všem těm dosud nespatřeným vymoženostem přijít na kloub, což se jim podařilo. Jen ve chvílích, kdy potřebovaly radu, je překvapilo, jak málo lidí v Japonsku mluví anglicky. „Je tu méně anglicky mluvících než v ostatních zemích, které jsme dosud navštívily, ale přesto jsme se ptaly a vždy jsme se na místní usmívaly.“ Chválily si však velmi nízkou kriminalitu a bezpečno, které v Japonsku je. Návštěvou nejvyšší hory Japonska, Fudži, zakončily 64. den svého dobrodružství.
Poté už na ně čekalo indonéské Bali, jež označily za místo nejblížeji pozemskému ráji. Své putování zakončily v Austrálii, odkud se po 80 dnech vrátily do rodných Spojených států. Na svém blogu seniorky uvádějí, jak je během cestování zastavovali lidé, kteří jejich dobrodružství vnímali jako velmi inspirující, se ženami se fotili a o svém výjimečném setkání s výjimečnými ženami psali svým blízkým a přátelům. Na častý dotaz, zda se někdy cestou hádaly, odpovídají, že nikoli. „Obě známe navzájem naše povahy a zároveň jsme obě velmi flexibilní. Každý den začínáme s úsměvem a s úsměvem ho také zakončujeme.“ Na svém blogu slibují ještě jeden článek, v němž shrnou celé své dobrodružství. I teď je však jejich web plný úchvatných fotografií a poutavého vyprávění, které občas doplňují zajímavými citáty, jako je například tento: „Kdybychom měli zůstat na jednom místě, měli bychom místo nohou kořeny.“
Dámy můžete sledovat na jejich Instagramu, Facebooku i YouTube.
Foto: blog Around the World at 80