Svět kolem nás je naprosto beznadějný: injekční stříkačky na klouzačkách, autobusy plné neplatících Romů, kteří si jedou do lékárny pro léky zdarma, aby je pak na koupališti (kam mají rovněž vstup zdarma) spolykali. Vietnamské obchody, kde vás zatáhnou do skryté místnosti a vyoperují ledvinu na prodej, do toho si na vašem břiše dají lajnu. Není divu, že je pak zapotřebí radikálních řešení - vyhnat, oplotit, zakázat!
Je celkem snadné nechat se napálit. Může být ale ještě snazší tomu předejít. Až k vám zase mailem dorazí šokující informace, kterou prostě MUSÍTE sdílet, vzpomeňte si na pár jednoduchých tipů:
1. Chybí zdroj nebo autor
Prostě není! Možná se jen zapomněl podepsat, případně jsou publikovaná „fakta“ natolik pikantní, že autor musí zůstat v utajení, v lepším případě bude nazván „nejmenovaným zdrojem“. To většinou znamená, že autor, „který pochopitelně nechtěl být z bezpečnostních důvodů jmenován“ (jde mu totiž po krku banda krvežíznivých Romů v čele s BIS a CIA), lže.
P.S. To, že je zpráva opravdu šokující, ještě neznamená, že ji musíte sdílet.
2. Zdroj se ještě nestihl narodit
Vidíte pod „zaručeným“ jménem konkrétní jméno? Zkuste použít Google. Je dost možné, že se podepsaná osoba doposud nestihla narodit, případně již není dvacet let mezi námi.
3. Zdroj o svých aktivitách neví
4. Zdroj sice nechybí, ale nedá se mu věřit
Některé z článků jsou publikovány servery, jejichž životním posláním je „nazývat věci pravými jmény“ nebo „bojovat proti cenzuře“ (myšleno proti mazání nenávistných a rasistických komentářů v diskusích), případně publikovat nekonečné množství konspiračních teorií počínaje vlivem erupcí na Slunci na chuť pomazánkového másla a tajnou spoluprácí NASA s mimozemskými civilizacemi konče. Pokud shledáte na takovém serveru něco podezřelého (většina článků je například přeložena z dalších pochybných zahraničních zdrojů), je třeba být obezřetný. V některých případech jsou na webech uváděna jména renomovaných novinářů v pozici spolupracovníků, přičemž jejich články byly prachobyčejně překopírovány z jiných portálů.
Malá pomůcka: Pokud článek o Romech a lécích zdarma následuje například po článku o židovském spiknutí, jděte raději upéct štrůdl.
5. K události opravdu došlo, ale už je to opravdu dávno
Jde nálada ve společnosti ke dnu a napětí by se dalo krájet? Shodou okolností se na Facebooku vyloupne ultrasdílený článek o dalším z útoků Romů na Neromy? Případně se dozvídáte, že některý z masokombinátů vyrábí „halal maso“? Zkuste překontrolovat datum sdíleného článku. Událost se sice skutečně stala, jen o pár let dříve. Proč ji ale účelově nevyužít znovu, když je poptávka, že?
6. Známý mého známého to jistí
Má váš kamarád známého, jehož matce její švagrová vyprávěla situaci, kdy nejlepší kamarádka vzdálené známé... ? Nalejme si čistého vína! Každému z nás se to možná už někdy stalo. Vybavili jsme si vtipnou (nebo hyperbrutální) historku, kterou jsme někde slyšeli. Přišlo nám škoda se o ni nepodělit (je totiž fakt dobrá), kamarády zaručeně pobaví (nebo potřebně znechutí). Nevím ale, odkud to mám. No, musel to být jedině známý mého kamaráda, ale teď už si přesně nepamatuju, kterého. To nevadí. Přece nedám najevo, že jsem někomu skočil na špek!
7. Je u toho přece fotka!
Máte v plánu trochu rozjitřit negativní emoce, ale realita vám není nakloněna? Nevadí! Stačí cracknutá verze Photoshopu a úspěch je téměř zaručen: „Když nemáme fotku řádících Romů, hodíme tam Číňany. Obličeje tam doděláme, to nemůže nikomu vadit!”, řekli si jednoho hezkého dne v redakci Prostějovského večerníku.
8. Sdílejte, tohle se fakt stalo!
Téměř cokoliv, co má tu čest navštívit vaši emailovou schránku (navíc s pověstnou předponou fwd: v předmětu), a začíná těmito slovy, je výmysl.
9. Média nechtějí, abychom znali pravdu
Ano. Probudili jsme se včera. Dobré ráno. V Česku je poměrně dost médií, která skočí po sebemenší senzaci, o to víc po té, která značí počátek skandálu. Představa, že zde existuje spiknutí, kdy jsou všechna oficiální média pod kontrolou nějakého světovládce, je mimo realitu. Naopak – známe případy, kdy sama média na hoaxy skočila a šířila je dál.
Proč vlastně hoaxy vznikají a proč se tak šíří? Je to sice k nevíře, ale pořád existuje celkem dost těch, kteří se snaží úmyslně uškodit, užít si pocit moci. Romové a další skupiny jsou k tomu přímo ideální – velká část společnosti ráda vyventiluje svou frustraci na některé z nich, každá taková informace navíc pomáhá ospravedlnit vlastní nenávist či rasismus. Autor hoaxu je vlastně takový malý online pyroman. Netouží po slávě, užívá si čistě to, co způsobil. Když přijde o sirky, přestane ho hra bavit.
Narazili jste na nějaký hoax? Podělte se o něj v našem Hejtomatu.