Třiasedmdesátiletý Syřan Abdul ve své vlasti pěstoval olivovníky. Starost o ně byla jeho vášní. Do chvíle, kdy byl olivovníkový sad, o který léta pečoval, po začátku válečného konfliktu pokácen na podpal. Zanedlouho musel před válkou ze země utéct, na svůj sad však nikdy nezapomněl. A stromy si ho opět našly. Po jeho přesídlení do Irska.
„Stromy jsou jako lidé, potřebují dýchat,” zamýšlí se. „Takže je prořezáváme, aby skrz ně mohl profukovat vduch, stejně jako jsem to dělal u olivovníků v Sýrii,” dodává, zatímco drží v rukou větev jabloně v Irsku. Tam byl před nedávnem spolu s rodinou včetně vnoučat přesídlen v rámci tamního vládního programu ve spolupráci s UNHCR, která také jeho příběh přinesla.
Farmář Oliver, Abdul a Faisal
Do Irska přišel spolu s kamarádem Faisalem, který má za sebou podobné zkušenosti. Byl také zemědělcem, ale pečoval o stádo ovcí. S Abdulem se tehdy ještě neznal. Potkal ho až po útěku v uprchlickém táboře v Libanonu, kde spolu strávili téměř šest let. A velmi se spřátelili. Dnes se oba díky šanci na nový život usadili v obci Claremorris.
Abdul se jako někteří další uprchlíci zapojil spolu se svým kamarádem Faisalem v říjnu do téměř tříměsíčního programu sociálního farmaření. Zkušenost jim má dát možnost práce na lokální farmě, kde si vzájemně s místními farmáři mohou předávat zkušenosti. A u toho se vzájemně poznat i si vytvořit v nové zemi přirozené společenské vazby. Abdul s Fajsalem zakotvili na farmě Ahena v hrabství Mayo. Ta patří rodině Olivera Dixona, otce dvou dětí. Noví Irové na farmě pečovali o Oliverův jabloňový sad. Zpočátku se oba farmáři potýkali s jazykovou bariérou, ta ale brzy padla, díky Google překladači. Právě spolupráce a konstatní komunikace nepřispěla jen k osvojení si nových dovedností v péči o stromy, ale zejména anglického jazyka. Rodiny si tak mohly vzájemně ve volných chvílích vyprávět o svých životech. „U kuchyňského stolu bývá hodně živo. Oba dva mluví o tom, co jsme právě na farmě dělali a porovnávají to se svými životy v Sýrii,” uvedl v listopadu Oliver pro irský zemědělský server Agriland.
Abdul s Faisalem na farmě nepečovali jen o stromy. Krmili také dobytek a sekali dříví na zátop. A farmářská rodina si takové pomocníky pochvaluje. „Považují to za skvělou možnost seznámit se s novými sociálními kruhy a rozšířit si obzory,” vysvětluje pro UNHCR Margaret Leahy ze South West Mayo Development Company, která propojování farmářů s uprchlíky podporuje. Dodává, že je to efektivní způsob integrace nově příchozích.
Oliver s manželkou
„Mám radost z pocitu, že jsem dal někomu možnost se zase vrátit na farmu, kterou by možná jinak nedostali,” přiznává Oliver pro UNHCR. „Současně nám ukazují odlišnou kulturu a my jim zase můžeme ukázat, jak věci děláme tady u nás. Myslím, že by to prospělo každému farmáři,” dodává.
Sociální farmaření se zdaleka netýká jen uprchlíků, dává možnost také lidem z jiných marginalizovaných skupin na získání zkušeností a farmářům zase na interakci s lidmi, ke kterým by se běžně většina z nich nedostala. Aktuálně je jich v Irsku zapojeno 60 a dalších 60 se na vstup do programu připravuje. „Je to skutečně pozitivní zkušenost a určitě bych se rád zapojil do dalšího běhu,” říká závěrem Oliver.
Foto: UNHCR/Andrew McConnell