Poslanecká sněmovna začala před několika dny projednávat novelu zákona o registrovaném partnerství. To, čeho přesně se novela týká, vysvětluje právnička organizace Platforma pro rovnoprávnost, uznání a diverzitu z.s. (zkráceně PROUD), která se na přípravě novely podílela a zorganizovala petici na její podporu, JUDr. Adéla Horáková.
V poslanecké sněmovně byla minulý týden projednávána v prvním čtení novela zákona o registrovaném partnerství. Můžete ji blíže popsat?
„Adopce“ je lidový výraz pro právní termín „osvojení“, znamenají to samé. V České republice existují 3 typy osvojení: individuální osvojení, společné osvojení a takzvané při-osvojení. Novela zákona o registrovaném partnerství, která je nyní projednávána v Poslanecké sněmovně, se týká právě při-osvojení.
Až do nedávného rozhodnutí Ústavního soudu bylo individuální osvojení sice přístupné komukoli, ale jakmile se jedinec registroval, nemohl už o individuální adopci žádat. Toto omezení Ústavní soud zrušil. Rozhodnutí Ústavního soudu se týkalo individuální adopce, novela zákona o registrovaném partnerství se týká při-osvojení.
Jaký je mezi tím rozdíl?
Individuální osvojení povoluje zákon jen výjimečně. Může o něj žádat kdokoli i gay nebo lesba, registrovaný i neregistrovaný. Jednotlivec zažádá o osvojení a stane se jediným rodičem osvojeného dítěte. Původní rodič dítěte (pokud nejsou oba rodiče známí, může být například známá jen matka), nebo rodiče (pokud jsou známí oba dva), přestávají být jeho rodiči a dítě má nadále jen jednoho adoptivního otce nebo matku.
Společné osvojení je zatím povoleno pouze manželům, registrovaným partnerům je zakázáno. Oba najednou zažádají o osvojení dítetě, které není ani jednoho z nich, a oba společně se stanou jeho rodiči. Původní rodič nebo rodiče dítěte přestávají být jeho rodiči a dítě má dva adoptivní rodiče, otce a matku.
Při-osvojení znamená, že manžel nebo manželka adoptuje dítě svého protějšku. Uplatní se na situace, kdy jeden z manželů má dítě například z předchozího vztahu, druhý manžel není rodičem dítěte, ale oba dítě vychovávají spolu. Mohou nastávat rozdílné situace, kupříkladu, že je znám jen jeden rodič dítěte nebo že se o dítě stará jen jeden rodič a druhý rodič o dítě nejeví zájem. Rozdíl oproti individuálnímu osvojení nebo společnému osvojení je v tom, že v důsledku tohoto při-osvojení nezanikají práva oběma původním rodičům dítěte, ale jen tomu z rodičů (jsou-li známi oba rodiče dítěte), který o dítě nejeví zájem nebo který souhlasil s tím, aby si nynější manžel či manželka rodiče toto dítě při-osvojil. Manžel nebo manželka se tak stane druhým rodičem dítěte vedle svého protějšku. Dítě má tedy po dokončení procesu adopce dva rodiče, jednoho původního, jednoho adoptivního.
Co je tedy přesně cílem této novely?
Cílem novely je, aby bylo při-osvojení povoleno i mezi registrovanými partnery. Je důležité, že pro jakékoli osvojení je potřeba souhlasu dosavadního rodiče nebo rodičů. Není třeba například v případě, že o dítě nejeví zájem. Když tedy například žijí dvě lesby v registrovaném partnerství a jedna z nich je matkou dítěte a otec dítěte je znám, potřebují k při-osvojení dítěte druhou partnerkou souhlas otce. A samozřejmě jako v jakémkoli procesu osvojení i o při-osvojení rozhoduje v konečné instanci soud za pomoci orgánů ochrany dítěte.
Proč je z Vašeho pohledu důležité, aby novela prošla?
Protože dítě, které vychovávají dva partneři, má právo na to, aby oba byli jeho rodiče, má právo na stabilní rodinu. V opačném případě se jeden z nich o dítě stará stejně jako ten druhý, ale zákon mu nedává žádná práva a dává mu pouze omezené povinnosti vůči dítěti. Toho partnera, který se o dítě stará, ale z pohledu zákona není rodičem, můžeme nazývat třeba „faktickým rodičem“. Z praktického hlediska má situace, kdy je rodičem jen jeden, mnoho negativních dopadů. Například po faktickém partnerovi dítě automaticky nedědí, nemá od něj právo na výživné. Faktický rodič také nemá všechna práva, která potřebuje k řádné péči o dítě – například nemá právo na informace o zdravotním stavu, nemůže automaticky vystupovat ve škole jako rodič dítěte apod. A samozřejmě pokud rodič dítěte zemře, faktický rodič nemá žádná automatická práva ani povinnosti pokračovat v péči o dítě.
Občas zaznívají také názory, že by se v případě smrti biologického rodiče mohl partner ucházet o možnost být pěstounem nebo poručníkem.
To je častý a poměrně oblíbený mýtus. Pěstoun nebo poručník není ale v první řadě to samé jako rodič, nemá stejná práva a povinnosti vůči dítěti. Současně by o tom, aby byl partner pěstounem nebo poručníkem, musel rozhodovat soud, nestává se jím automaticky. Soudní řízení může trvat dlouho, různé osoby ho můžou zdržovat a komplikovat, a to dítěti jistě neprospívá, protože po celou tu dobu žije v nejistotě. To je to poslední, co potřebuje v takové traumatizující situaci. Důležitá je ale i rovina symbolická – dítě by nemělo mít pocit, že jeden z jeho rodičů, které on oba dva vnímá naprosto rovnocenně, si není před zákonem s tím druhým roven, že má rodiče druhé kategorie a že jeho rodina je tím pádem méněcenná.
V diskusích na internetu, ale také u různých politiků, se můžeme setkat s názorem, že novela nereflektuje zájmy samotných dětí. Co si o těchto argumentech myslíte?
Není to pravda. Výše jsem uvedla, proč je při-osvojení důležité pro stabilitu rodiny, její harmonické fungování a také pro pocit dítěte, že jeho rodina není méněcenná. Odpůrci při-osvojení často buď nerozumí těm prakticko-právním dopadům (dědění, alimenty, kdo se bude o dítě starat po úmrtí rodiče apod.), nebo je bagatelizují s odkazem na to, že tato právní nerovnost se dá řešit náhradními kroky (udělení plné moci mezi partnery, pěstounství atd.). Náhradní řešení nejsou nikdy dokonalá, od toho jsou náhradní, ale hlavně – proč by vůbec měly mít duhové rodiny povinnost hledat nějaká náhradní řešení?
Často se můžeme setkat s argumenty, které se zamýšlejí nad možným negativním dopadem stejnopohlavních rodin na děti, které v nich vyrůstají. Mnohdy jsou jmenovány například šikana ze strany spolužáků, absence mužských nebo ženských vzorů, případně přijetí sexuální orientace svých rodičů. Jak se k nim stavíte?
Naprostá většina českých i světových uznávaných odborníků se shoduje na tom, že na děti nemá žádný negativní vliv to, že jej vychovávají dvě maminky nebo dva tatínkové. Jediným negativním vlivem jsou ti lidé, kteří na ně z toho důvodu útočí. Výzkumy duhových rodin se dělají již od 80. let 20. století. Stovky prokazují, jak obyčejnými a dobrými rodiči páry stejného pohlaví jsou.
Za všechny odborníky, kteří podporují výchovu dětí v duhových rodinách, jmenujme např. prof. PhDr. Petra Weisse, Ph.D., DSc.; MUDr. Radima Uzla, CSc. (sexuolog); prof. PhDr. Zbyňka Vybírala, Ph.D., (psycholog, vedoucí katedry psychologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity); PhDr. Zuzanu Spurnou Ph.D. (primářka Oddělení klinické psychologie Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně), Profesní komoru sociálních pracovníků v ČR; Americkou asociaci psychologů; Americkou asociaci psychiatrů a americká Národní asociace sociálních pracovníků a mnozí další. (Vyjádření dalších odborníků k této tématice naleznete ZDE).
Projednávání novely o registrovaném partnerství se dostalo do hledáčku veřejnosti právě zejména díky výrokům paní poslankyně Nytrové na adresu homosexuálů. Co na ně říkáte?
Jsou šokující, urážlivé a daleko za hranicí seriózní debaty. Já chápu, že lidé v naší společnosti mají různé živostní zkušenosti, různé názory a velmi ráda s nimi povedu debatu. Snažím se pochopit názory jiných, z čeho vycházejí nebo proč a jsem zastáncem otevřené a rozumné debaty. Ale paní Nytrová nevede debatu. Ona předvádí podle mě promyšlenou mediální taktitku, stokrát osvědčenou. V první vlně šokovat, tím získat pozornost. Je jí podle mě úplně jedno, že nemá svá tvrzení podložená, jde jí hlavně o to zaujmout na první signální. A že to byla lež, si pak už nikdo nevzpomene. Bludy vydávat za úmyslnou nekorektnost a nekorektnost označovat za pravdu a oslavovat sám sebe za odvahu otevřít „tabu“.
Mohou mít výroky paní poslankyně také nějaký pozitivní dopad?
Snad jediná pozitivní věc na jejích výrocích je to, že se jako projev nesouhlasu s vystoupením paní poslankyně začala mobilizovat společnost, a to nejen gayové a lesby, ale také, a možná hlavně také, všichni, kteří podporují rovná práva gayů a leseb. K tomu, aby se zapojili do snah o odstranění homofobie, o zajištění stabilního prostředí duhovým rodinám, o rovnoprávnost gayů a leseb obecně. Pokrok se neděje sám od sebe. Vše, co máme dnes, se muselo v minulosti vybojovat. Každý z nás k tomu může trochu přispět.
Jaké je podle vás naladění ve společnosti vůči LGBT komunitě a současně vůči adopcím stejnopohlavními páry?
Dlouhodobě pozorujeme z výzkumů veřejného mínění stoupající podporu jak registrovanému partnerství, manželství, tak i adopcím. Je mnohem větší než třeba v roce 2006. Hezké srovnání je třeba ve výzkumu agentury Median z července 2016. Z výzkumu CVVM z června 2014 vyplývá, že 58% lidí podporuje při-osvojení. Z tohoto hlediska je situace tedy pozitivní. Buďme ale obezřetní. Názory i velké skupiny lidí se mohou během poměrně krátké doby změnit nebo i úplně vytvořit, zejména pokud je to podpořeno kvalitní negativní strategií. Když se podíváte, jak jsou na tom země v Evropě s právy gayů a leseb, vidíte, že země na východ od nás jsou na tom podstatně hůř než ty na západ.