Postavení LGBT menšiny se v porovnání s předlistopadovým obdobím podle právničky Adély Horákové jednoznačně zlepšilo. A to jak v oblasti legislativy, tak i v přístupu veřejnosti k menšině. „Průzkumy, které máme, ukazují jednoznačně, že podpora LGBT lidí ve společnosti roste v otázce adopcí, manželství i viditelnosti,” říká Horáková, která před šesti lety opustila rozjetou kariéru advokátky a začala se věnovat aktivismu. Dnes je právničkou iniciativy Jsme fér, která v Čechách usiluje o umožnění sňatků pro gay a lesbické páry, a členkou výkonné rady Platformy pro rovnoprávnost, uznání a diverzitu (zkráceně PROUD).
Přes celkové zlepšení situace však v posledních třech letech vnímá i celosvětový trend směrem k uzavřenosti. „Bohužel, jak to tak bývá, nejistoty a uzavřenosti se vybíjejí většinou na slabých částech společnosti. A v tomto případě jsou to gayové a lesby. Když se podíváte na Slovensko nebo do Polska, tam jsme u politiků cílem číslo jedna,” popisuje Horáková ve videu projektu 30 let od Sametové revoluce: minority a změny a dodává, že z trendu má velkou obavu. „Situace mohou eskalovat velmi rychle, a byť dneska někdo dává nenávist nebo averzi najevo možná jen proto, aby získal politické body, tak lavinu, kterou tím spustí, už pak nemusí jít zastavit. Není to tak dávno, co jsme tu měli koncentrační tábory nejenom pro židy, ale i pro gaye a lesby. A máme je i dneska v Čečensku, pár set kilometrů od nás,” dodává.
Před rokem 1989 podle právničky prezentace jednolité společnosti a plánovaný monolitismus zabraňoval ukazovat jakoukoliv diverzitu. „Nepamatuji si výrazné projevy homofobie, ale zároveň si nepamatuji, že bych někdy slyšela o tom, že existují queer lidé a že to nejsou monstra,” upřesňuje Horáková. Dnes je dle ní v mnohém situace lepší. „Máme mnohem lepší legislativu. Máme registrované partnerství, máme antidiskriminační legislativu, důstojnost všech bez rozdílu zakotvenou v ústavě, máme více organizací, které prosazují naše práva a zlepšují naši životní situaci,” říká.
Vizibilita Výrazný posun vnímá také v oblasti viditelnosti menšiny. V dnešní době je pro stále více lidí bezpečné být ve společnosti out. „Četla jsem, že názor lidí na LGBT komunitu se mění zejména ze dvou důvodů. Jeden je, že někoho znají nebo o něm slyšeli. A druhý je názor elit. Protože jde o tématiku, o které si málokdo dobrovolně čte po večerech. Názory většinou přebíráme od politických i církevních představitelů. A pokud se tyto dvě věci mění k lepšímu, tak to znamená, že se ten celkový obraz mění k lepšímu,” shrnuje.
Proces vyoutování
Adéla Horáková popisuje svůj vlastní proces vyoutování. „Nebyla to žádná pohroma. Máma byla chvilku smutná a pak řekla, že mě má ráda. Zbytek rodiny i všichni ostatní v mém blízkém okolí to také vzali,” vzpomíná. Složitější pro ni byla situace v zaměstnání, kde proces vyoutování nastal až o několik let později. „Ten den jsme šli s kolegou na oběd a on se mě ptal, jestli mám partnera. Já jsem se té otázce vyhnula, zamluvila jsem to. Ale pak jsem přišla do kanceláře a byla jsem na sebe naštvaná, protože jsem si byla vědomá toho, že tím sama sobě neprospívám, protože máte vždycky nějakou vnitřní část zavřenou a to není dobře pro rozvoj osobnosti. Zadruhé, přispívám k problému nízké vizibility tím, že já nejsem out,” vypráví. „Nebylo to tak, že bych druhý den přišla do kanceláře s transparentem ,Jsem lesba’, ale když postupně přišly podobné otázky, tak už jsem se jim nevyhýbala,” doplňuje.
Aktivismus
Před šesti lety se Horáková na Prague Pride poprvé setkala s lidmi, kteří pracují v oblasti LGBT aktivismu v Česku. Setkání ji natolik ovlivnilo, že se rozhodla opustit kariéru v oblasti komerčního práva a věnovat se aktivismu. „Nutnou součástí fungující demokracie je občanská společnost. Já všechny podporuji, aby byli aktivní a nejenom si doma brumlali, jak je všechno strašný. Protože nejhorší je apatie. Nejhorší je, když většina mlčí a je jí vše jedno,” myslí si.
Co je dle ní v České republice cílem LGBT aktivismu? „Naším přáním je, aby to, koho milujete, nemělo žádný negativní vliv na kvalitu vašeho života. To znamená nejenom oblast rodinnou, manželství, adopce, znamená to i bezpečnou oblast veřejného prostoru, oblast zaměstnání, zdravotní péči uzpůsobenou požadavkům LGBT lidí. Takže se obávám, že práce je hodně,” uzavírá.
Videa s názvem 30 let od Sametové revoluce: minority a změny jsou součástí projektového cyklu Meaning of Democracy, podpořeného pražskou kanceláří Heinrich-Böll-Stiftung. Projekt reflektuje významná výročí roku 2019. Padesát let od počátku normalizace pohledem žen, které proti ní protestovaly, a třicet let od Sametové revoluce pohledem menšin. Autorský tým tvoří Barbora Latečková, Jana Plavec a Tomáš Bouška.
Foto: Jana Plavec