Než začal žít u Gillových, byl Andrew čtyři roky v systému pěstounské péče, od chvíle, kdy jeho biologická matka a otec ztratili svá rodičovská práva. Jeho čtyři sourozenci byli ihned adoptováni, on sám byl několikrát odmítnut. Když se jako desetiletý poprvé setkal s rodinou Gillových, byl naštvaný a frustrovaný. „Během prvního týdne u nás jen seděl ve svém pokoji za zavřenými dveřmi a prohlížel si historické obrázky," vzpomíná Dominique. „Nechtěl s námi mluvit." Jednoho dne se její syn Joc zeptal Andrewa, jestli by si chtěl zahrát videohry. K jejich překvapení Andrew přikývl. „Od té doby jsou nejlepšími přáteli," prozradila Dominique o chlapcích, které spojuje láska ke hře Minecraft a sladkému pečivu Pop-Tarts. Andrewova cesta k uzdravení nebyla jednoduchá, během let se však ukázalo, že našel místo, kam patří.
Když Jocovi rodiče viděli, jak se chlapci postupem času sbližují a jejich vztah se prohlubuje, rozhodli se udělat velké rozhodnutí. Gillovi se původně chtěli věnovat v rámci pěstounské péče a pomoci co největšímu počtu dětí, jako to kdysi dělali rodiče Dominique. Adopci neměli v úmyslu. „V plánu bylo, že mu budeme pomáhat, dokud nenajde domov. Ale poté, co mu nevyšly další dvě adopce, jsem si uvědomila, že Bůh jej poslal do našich životů z nějakého důvodu. Bůh se postaral o to, aby adopce nedopadly, aby se k nám mohl vrátit," poznamenala. Gillovi přijali chlapce do rodiny velkým gestem. Poradkyně pro mládež Molly Parker, ke které Andrew docházel, se jej zeptala, zda by s ní nechtěl jít na procházku. Během cesty Andrew uviděl Gillovi a rodinné přátele. Balónky a nápisy jej nejprve překvapily, pak mu ale rodina položila zásadní otázku. Joc si pro tuto příležitost dokonce oblékl košili s nápisem ,Budeš můj bratr?'. Když Andrew souhlasil, jeho noví rodiče mu předali košili s nápisem ,Ano'.
„Andrew mi opakovaně říkal: ‚Děkuji, že jsi mě přijala’, ‚Děkuji, že jsi to se mnou nevzdala'," popsala Dominique. „Když lidé četli jeho složku, vyděsili se. Já jsem ale věděla, že je to hodné dítě, které zažilo spoustu traumat.“ Svěřila se také, že na veřejnosti mnohdy budí nevyžádanou pozornost. „Protože Andrew je běloch a my jsme černoši, lidé na nás zírají. Jsou zmatení." Andrew a jeho adoptivní rodina však barvu pleti nebo otázku původu nikdy neřešili. Když si měl chlapec zvolit barvu pleti svých pěstounů, zvolil možnost ‚bez preference‘. „Láska nemá barvu. Andrew je náš syn, stejně jako Joc. Je naší součástí." Dnes se rodina cítí kompletní. Kromě Andrewa a Joca mají dceru Kynnedi a syna KJ. Dominique říká, že to nebyla jednoduchá cesta, ale všechny výzvy překonali díky lásce.
