Aisha prodělala obřízku ve svých sedmi letech. Její starší dceru čekal podobný osud už ve čtyřech. „Svou první dceru jsem nedokázala zachránit. Nevěděla jsem o tom. Udělali to za mými zády,“ vzpomíná a utírá si z obličeje slzy. „Krvácela a krvácela. A víc než měsíc byla nemocná,“ pokračuje. Když pak po ní chtěli, aby nechala obřezat i svou druhou dceru, došla k zásadnímu rozhodnutí. „Už jsem to nedokázala snášet. Žena musí své děti ochraňovat,“ říká. Okolnosti jí však připravily další, pro mnohé nepředstavitelnou, situaci. Musela si vybrat, jaké ze svých pěti dětí zachrání. „Neměla jsem dost peněz, a tak jsem utekla s tou, kterou chtěli obřezat, a s jejím bratrem,“ vypráví. Čekala je vyčerpávající cesta rozpálenou Saharou na sever Afriky, do Libye, odkud doufali, že se jim podaří dostat do Evropy.
Důstojnost zůstala v Libyi
Aisha s dětmi nečekala, že jejich cesta na čas skončí už v Libyi. Tam padly do rukou pašeráků a čekaly je tři měsíce v zajetí. „Unesli mě, bili mě a znásilnili mě. Každý den,“ vzpomíná s nepřítomným pohledem Aisha. Drželi je v domě, kde podle jejích slov nikdy neviděli denní světlo. „Je tam spousta žen. Tolik utrpení. Zneužívají ženy, děti i muže,“ pokračuje. „Zabili přede mnou spoustu žen. Protože se odmítly nechat prodávat. Spoustu. Spoustu,“ opakuje. „Když odmítnete, zabijou vás a vaše tělo hodí do moře,“ vypráví. „Vždy když jsem se podívala na své děti, plakala jsem. Ony nevěděly, co se děje, ale já při pohledu na ně prostě musela brečet,“ dodává.
Až jednou přišla nečekaná situace. Zatímco měla vést k Aishině konci, zachránila jí i dětem život. „Vždy, když ti muži přišli a nutili mě mít s nimi sex, nemohla jsem to vydržet. Byla jsem vyčerpaná. Mysleli si, že umírám, a tak nás jednou v noci odvedli na pláž,“ svěřuje se. Pak ji spolu s dětmi posadili na loď se slovy, že pokud mají zemřít, ať zemřou ve vlnách.
V člunu strávili dva dny, než je objevili záchranáři. „Plakala jsem. Nečekala jsem, že budeme žít. Plakala jsem. Plakala jsem z celé své duše i těla,“ přiznává.
Tisíce lidí v zajetí
UNHCR předminulý týden vyjádřil znepokojení nad situací, ve které se někteří migranti a uprchlíci v detencích v Libyi nacházejí. V těch je oficiálně drženo na 14 500 uprchlíků, dalších zhruba 6 000 se podle odhadu libyjských úřadů nachází v zajetí pašeráků na farmách, v obytných domech nebo skladištích v okolí pobřežního města Sabratha.
V bezpečí Sicílie
Aisha nyní žije se svými dětmi v bezpečí v jednom z italských přijímacích zařízení na Sicílii. Tam také Aisha našla nutnou psychologickou asistenci, která jí pomáhá hluboké trauma překlenout. „Jsou to monstra. Nejsou to lidé,“ říká na adresu pašeráků. „V Libyi jsem přišla o svou důstojnost,“ dodává.
„Vždy, když nad tím, co jsem prožila, přemýšlím, nemůžu spát. Když svůj příběh vyprávím, bolí to, ale současně mě to osvobozuje,“ uznává. „Chci oplakat minulost a začít nový život s dětmi po svém boku,“ uzavírá.
Aishino skutečné jméno bylo změněno UNHCR, který její příběh přinesl.
Foto: Repro UNHCR