Spojení „aktivní senior“ může u někoho vyvolat dojem, že být seniorem znamená automaticky pasivitu. Přitom v České republice, stejně jako jinde ve světě, existuje spousta projektů pro seniory, které ukazují, že senioři jsou mnohdy aktivnější, než mnozí mladí lidé. Těmi jsou i projekty jako Rotopedour, Pěškotours nebo „60 a víc neznamená nic“.
Projekty, které organizuje Národní síť podpory zdraví, jsou zaměřeny na zdravé stárnutí, podporu pohybové aktivity a na mentální a sociální aktivizaci. „Udržet si co nejdéle dobré zdraví je zásadní nejen pro osobní život a subjektivní spokojenost seniorů, ale je to také životně důležité pro celou společnost,“ říká Kateřina Janovská, předsedkyně organizace Národní síť podpory zdraví (dále NSPZ).
Zapojují se města i pracoviště pro seniory
Projekty Rotopedour a Pěškotours proběhly letos už po desáté. Jako první vznikl Rotopedtour jako lokální aktivita v Domově seniorů Oáza v Novém Městě nad Metují. Akce měla velký úspěch a postupně se rozšiřovala do dalších domovů, za pár let se k rotopedům přidala i chůze, a tak vznikl Pěškotours. „Letošního 10. ročníku se zúčastnilo přes devadesát zařízení pro seniory, tedy domovy a kluby pro seniory, stacionáře,“ přibližuje Kateřina Janovská a doplňuje: „Celý měsíc jezdilo, chodilo a sčítalo své výsledky přes 2200 dam a pánů.“
V průběhu října společně zvládli přes 107 tisíc kilometrů. „To je vzdálenost, kterou často za měsíc neujdou ani mnohem mladší a zdravější lidé, a to většině našich účastníků bylo přes 70 let, výjimkou nebyli ani osmdesátníci a devadesátníci,“ chválí Kateřina Janovská.
Senioři chtějí být sami od sebe aktivní, k pohybu je není třeba přemlouvat
Cílem celé řady podobných akcí je, aby v důsledku měsíčního každodenního tréninku senioři sami na sobě pocítili kladné účinky pohybu, aby se cítili lépe a byli pak fyzicky aktivnější po celý rok. „Myslím si, že se nám to daří, protože zájem ze strany seniorů neklesá, a i když jsme letos chtěli s Rotopedtours už skončit, máme už nyní potvrzenou účast z mnoha domovů pro příští rok,“ říká Janovská.
Projekt „60 a víc neznamená nic“ je zaměřený na starší lidi, kteří žijí doma. Jde o lokální, městský program a probíhá již osmým rokem, vždy na podzim, od září do prosince, ve Valašském Meziříčí. „Máme zprávy, že ho budou od příštího roku organizovat i jiná města. Je to motivační projekt, cílem je opět hlavně podpora pohybu a celkové aktivity seniorů. Nejlepší na tomto programu je, že po úvodním nezbytném zorganizování už vlastně běží sám. Jsou to senioři, kteří si sami volí vhodné pohybové aktivity, rozhodují se, jaké nabízené činnosti a sporty využijí, co udělají dobrého pro své zdraví,“ doplňuje Kateřina Janovská.
Vztah mladých k seniorům? Rozdíl generací je znát, ale není to neřešitelné
Kateřina Janovská zdůrazňuje, že ruku v ruce s tělesnou aktivitou jde také sociální aktivizace. Společná setkání, besedy a vzdělávací program oba projekty doplňují a jsou velmi oblíbené. „Vnímáme zdraví jako stav životní pohody, tedy jako přirozený stav. Ten ale není samozřejmý, o zdraví je potřeba pečovat a udržovat ho. To platí po celý život, ale v seniorském věku dvojnásob,“ říká. Zaměřit se na seniory je přitom podle ní důležité i s ohledem na prevenci. Počet seniorů totiž stále roste a populace stárne.
A jak je to podle Kateřiny Janovské s postojem české společnosti k seniorům? „Nevnímám celkový postoj jako špatný. Samozřejmě existují i případy špatného přístupu, k nimž nesmíme být lhostejní, ale celkově si myslím, že čeští senioři mají v naší společnosti adekvátní postavení,“ říká a dostává se i k propojení starší a mladší generace: „To, že si mládež často starších lidí neváží, je podle mého názoru dáno spíše nezkušeností a nerozumem mládí než zlými úmysly. Tak tomu bylo v každé generaci a bude to tak vždycky. Ale samozřejmě je důležité o potřebách seniorů s mladými lidmi hovořit a oboustranně kultivovat mezigenerační komunikaci, tím spíš, že přibývá rodin, kde děti žijí daleko od svých prarodičů, a nemají tedy osobní zkušenost se soužitím se starými lidmi,“ uzavírá.
Národní síť podpory zdraví
Národní síť podpory zdraví je neziskovou organizací, jejíž členové jsou v převážné míře zdravotníci se specializací na podporu zdraví a prevenci nemocí. „Jsou mezi námi lékaři, zdravotní sestry, odborní pracovníci nelékařských zdravotnických profesí, ale máme také členy s pedagogickým vzděláním,“ uvádí Kateřina Janovská. Při svých projektech spolupracují lidé z NSPZ i s veřejností, bez které by nemohli činnost rozvíjet. „Jsme velmi vděčni našim členům, partnerům a příznivcům, kteří nám na činnost přispívají materiálně, finančně či jinou aktivní pomocí. Jejich podpora nás utvrzuje v přesvědčení, že naše práce má smysl,“ říká Kateřina Janovská.
Vznikem NSPZ reagovali bývalí pracovníci krajských pracovišť podpory zdraví, která spadala pod Státní zdravotní ústav, a která v roce 2010 Ministerstvo zdravotnictví ve většině krajů zrušilo. „Nám se zdálo, že prevence a podpora zdraví obyvatel v regionech má smysl pro občany i perspektivu do budoucna, a tak od r. 2010 pokračujeme v této práci jako nestátní nezisková organizace. To, že vcelku úspěšně fungujeme už 7 let, potvrzuje, že jsme se nemýlili,“ uzavírá Kateřina Janovská.
Foto: NSPZ
Jazyková bariéra je často jedním z důvodů, proč se bojíme nebo ostýcháme s někým navázat řeč nebo vztah. Amanda Moore, studentka základní školy v Kalifornii, tenhle problém ale vyřešila velmi jednoduše. Použila online překladač od Google. Proč?