Český zpěvák, herec a skladatel David Kraus se v dětství a dospívání potýkal se šikanou ve škole. „Já jsem zažil šikanu hlavně z toho důvodu, že jsem byl jiný než ostatní děti ve třídě. Byl jsem dyslektik, dysgrafik, takže pro mě byl velký problém napsat diktát tak, abych z něj neměl pětku. A já jsem byl z rodiny, kde mi bylo říkáno, že se můžu uplatnit, když budu dělat věci jinak než ostatní. Byl jsem vychovávaný k individualitě. Pak jsem přišel do školy a najednou byl problém,” popisuje v rozhovoru pro projekt Alpateam. Ten založili studenti Střední pedagogické školy v Litomyšli Filip Špinka a Štěpán Hartl, kterým šikana na školách vadí a současná řešení problémů jim přijdou nedostatečná. „Především nás motivoval svět a prostředí kolem nás, nelíbilo se nám, jak někteří učitelé komunikují a jak se chovají k žákům, ale i ostatním pedagogům. Hlavní účel projektu je zlepšení dnešního světa, který ani v našem okolí není ideální,” říká pro HFC Filip.
Dávali mi najevo, že jim vadím
David Kraus se se šikanou potýkal od dětství. Na základní škole měl problémy s docházkou. „Já jsem do školy nechodil, protože se tam ke mně chovali hnusně. Dávali mě do zadní lavice, nevyvolávali mě, pořád se chovali tak, že jsem někdo, kdo jim vadí,” popisuje. Na střední škole se pak setkal s netolerantním postojem vůči svým diagnózám dyslexie a dysgrafie. Nakonec odešel na uměleckou školu a doufal, že díky talentu zde bude úspěšný. Nelíbil se mu však přístup učitele zpěvu a přešel tedy k jiné pedagožce. Následkem toho se mu učitel spolu s jedním kolegou začali mstít, například špatným hodnocením.
„Táta pak napsal stížnost na Ministerstvo školství, přišla tam kontrola, měli jsme koncert, na kterém jsme zpívali od jedničkáře po čtyřkaře. Kontrola konstatovala, že jsem mimořádný talent a ti dva učitelé, kteří mě šikanovali, mě již nesmí hodnotit. Takže když jsem měl rok na to zkoušky, tak tihle dva profesoři museli jít na chodbu. A najednou všichni ti ostatní profesoři mě poslouchali a tleskali, a mně se z toho udělalo tak špatně, že jsem si řekl, že už na té škole nechci být,” vysvětluje, proč školu nedokončil. Dodává, že mu již několikrát volali žáci školy, že se potýkají se stejným problémem. „Já jsem pak právě kvůli tomuto profesorovi šel do Moje tvář má známý hlas, tam jsem mu poslal vzkaz, aby všechny tyhle děti, které jsou šikanované, viděly, že jsem byl šikanovaný taky a že se můžu zpěvem docela dobře živit,” uzavírá.
Podpora obětí
Alpateam se zaměřuje především na podporu obětí šikany. Aby se o svém problému nebály promluvit a řešit jej. „Možnou motivací obětem může být i fakt, že si stejným peklem prošel i jejich televizní hrdina,” přibližuje Filip, proč se rozhodli zapojit známé české osobnosti. Šikana je aktuální téma i pro celebrity, proto se již řada z nich rozhodla myšlenku podpořit. Na webu Alpateamu tak najdete rozhovory s herci Ivanem Luptákem, Janou Bernáškovou, Romanem Štabrňákem a dalšími.
„Šikana na školách i jinde bohužel je a asi vždycky bude. Je to o jistém zle v nás lidech, kteří využívají slabosti druhých. A to je mi bytostně odporné, takže když jsem potkala tým mladých lidí z Alpateamu, neváhala jsem je podpořit,“ říká Jana Bernášková pro HFC. „Je to důležité pro ně samotné a prospěšné pro celou společnost. Tito mladí lidé ví o věcech, které nám starším unikají, a mají blíž k obětem šikany, jelikož jsou často v obdobném věku. Jsou to takoví mladí agenti, kteří se pohybuji v terénu teenagerů, kam se my rodiče, pedagogové nedostaneme. Zaslouží si velkou podporu a poděkování,“ dodává. „Šikana je všudypřítomná a je bezesporu nutné o ní neustále mluvit a pokoušet se ji vymýtit. Zkrátka dát jasně najevo, že v civilizované a kulturní společnosti nemá šikana místo pro svou existenci. A to, že se o takovou problematiku zajímají tak mladí lidé, mi dává naději v to, že svět ještě není definitivně…v háji,“ doplňuje Ivan Lupták.
Hlavní poselství projektu - motivovat oběti, aby problém řešily, se snaží Filip se Štěpánem šířit i pomocí veřejných debat a pomocí sociálních sítí. Jejich první veřejná akce ‚Šikana a mezilidské vztahy‘ pořádaná v Litomyšli zaujala kolem dvou stovek lidí a svými zkušenostmi přispěl také herec Radim Fiala. „V pořádání veřejných debat budeme pokračovat. Do budoucna se těšíme na spolupráci s předním českým odborníkem na šikanu, psychoterapeutem a etopedem Michalem Kolářem, který vytvořil původní speciální teorii, vnitřní diagnostiku a diferencovanou léčbu šikany a spolupracuje s MŠMT na koncepci prevence školního šikanování,” přibližuje Filip.
Neměla jsem nikoho
Na Instagramu pak studenti založili účet, kde se jim mohou mladí lidé svěřit nebo požádat o pomoc. Alpateam za tímto účelem spolupracuje i s Linkou bezpečí, která pomůže s krizovými situacemi. „Během krátké doby se nám ozvaly desítky mladých lidí s prosbou o radu, jak mají řešit situaci, kdy se staly obětí šikany. Naší velikou výhodou je podle nás peer prvek. Jako vrstevníci máme větší potenciál, aby se nám oběti šikany svěřovaly,” popisují.
Napsala jim i třináctiletá Alžběta, pro kterou začala šikana ve chvíli, kdy se rozešla se spolužákem. Jeho přátelé jí začali sprostě nadávat a psát nepříjemné vzkazy. „Když jsem přišla do školy, spolužáci se mě začali stranit a nadávat mi. Protože jsem člověk tmavší pleti, nechyběly ani rasistické urážky,” svěřila se Alpateamu. Šikana nakonec trvala více než rok. Alžběta kvůli útokům přestala jíst a začala se sebepoškozovat. „Celý rok jsem tam neměla nikoho. Stranili se mě, nadávali mi, pomlouvali mě. Naštěstí je to pryč. Ty stavy, kdy se sesypu, jsou tu ale stále a v člověku to zůstane napořád,” dodává.
Škola a rodiče
V debatách s veřejností i na sociálních sítích podle Filipa často zaznívá, že školy se mnohdy bojí situaci řešit. Nevědí jak nebo se bojí o ztrátu dobré pověsti. Oběť tak zůstává bez podpory a viníci nepotrestáni. „Je to složité, školy často nechtějí motivovat a myslí si, že na jejich škole šikana být nemůže. Motivujeme proto spíše rodiče žáků, kteří musí především komunikovat a bavit se o důležitých věcech se svými dětmi. Základem je se svěřit rodičům a najít řešení,” popisuje Filip. „Používáme pro to právě rozhovory, kde mohou vidět, že i slavní se setkávají se šikanou a dokáží ji řešit,” doplňuje. Herci podle něj pak vidí možnost řešení v dramatické výchově, v rámci které by se žáci i učitel lépe poznali a vytvořili si důvěrnější vztahy. „Pedagog by také mohl pozorovat žáky a rozvíjet jejich empatičnost,” dodává Filip.
Bez násilí
Na Střední škole pedagogické v Litomyšli s Alpateamem spolupracuje školní psycholožka a někteří spolužáci. „Mnoho spolužáků a učitelů nás začalo podporovat, mnoho z nich dorazilo i na debatu a aktivně se zajímá,” vypráví Filip. Přiznává také, že ne všichni na téma pohlíží stejně. „Je tam určitá skupina, která toto téma nepodporuje a myslí si, že by měl nastat řád, kdy žáci dostali, a bylo vše v pohodě. My se jim však snažíme vysvětlit, že teď je tu jiné období, ve kterém je násilí neuznáváno,” uzavírá Filip.
Foto: Alpateam