Andie Nguyen je dvacetiletá youtuberka, která se narodila a žije v Česku. Vedle natáčení vlogů se také věnuje hraní počítačových her. Zprodukovala několik videí na téma stereotypů a předsudků, především pak s tématikou česko-vietnamských vztahů. Její nejznámější video “Otravný řeči Čechů, co říkávají Vietnamcům” má přes 180 tisíc zhlédnutí. Proč se rozhodla taková videa natáčet a jak vnímá soužití s Čechy?
Natáčíš videa, která se dotýkají předsudků a stereotypů hlavně vůči Vietnamcům v Česku. Co tě k tomu přivedlo?
Osobní zkušenost. Setkávám se s nimi sama již od dob mého útlého dětství. Motivace k natáčení jsem upřímně doteď moc neměla, hodně mě demotivovaly negativní reakce na danou tématiku, ale od nového roku mám v plánu se natáčení věnovat pravidelně.
Tvoje první video s názvem “Otravný řeči Čechů, co říkávají Vietnamcům” má přes 180 tisíc zhlédnutí. Jak bys shrnula reakce?
Byly různorodé. Našlo se mnoho pozitivních reakcí, kdy jsem lidi zaujala a video je pobavilo, protože se v tom sami našli. Našlo se ovšem i dost negativních komentářů, kdy mi lidé nadávali, že si dovoluji dělat legraci z národa země, ve které žiji. A to přesto, že záměrem videa rozhodně nebylo někoho urážet, či nějakým způsobem pohoršovat.
Čeho se negativní reakce týkaly? Ovlivnily nějak tvou další tvorbu?
Jak jsem už řekla, negativních reakcí přišlo hodně. Spíš mě ale zamrzelo, že to nebyla ani tak konstruktivní kritika, jako spíše vulgární nadávky, kdy podstata videa zůstala nepovšimnuta. Řada lidí měla problém s tím, že si vůbec dovoluji něco tvořit na český Youtube, když jsem přece Vietnamka. Musím přiznat, že to byl jeden z důležitých faktorů, který mě demotivoval a měl tak na moji další tvorbu zásadní vliv.
Z čeho videa vychází? Promítáš do nich vlastní zkušenost Vietnamky žijící v Česku?
Ano, vycházím z vlastní zkušenosti. Už od doby, co jsem začala chodit do školky, jsem se setkávala s různými reakcemi. Malé děti jsou upřímné a tak jsem si díky nim nemohla nevšimnout, že jsem pro děti ve stejném věku “jiná”. Některé děti to, že mám šikmé oči a jinou barvu pleti než většina okolí, vnímaly negativně. Jiné děti to zase jako žádný problém neviděly. A ve své podstatě to s dospělými nefunguje o moc jinak. Jsou lidé, kterým vadím, protože jsem se jednoduše nenarodila bílá a pak jsou lidé, a těch je díkybohu většina, kteří mě berou jako sobě rovnou a nedělají v tomto ohledu žádné rozdíly. V dnešní době už to samozřejmě není tak kritické, jako to bývalo v dobách mého dětství. Přeci jen jsem z malého města, kde jsme bývaly sotva tři vietnamské děti. Bohužel se ale lidé s předsudky a stereotypním chováním vůči Vietnamcům najdou i dnes.
Přemýšlela jsi někdy i o opačném tématu - natočit například video o řečech, které někteří Vietnamci říkají Čechům, nebo co říkají o Češích?
Určitě přemýšlela, i u Vietnamců se najdou humorné věci, které od nich už nemálokrát kdejaký Čech zaslechl.
Existují mezi Vietnamci předsudky a stereotypy o Češích?
Věřím, že ano. I u Vietnamců se samozřejmě najdou nějaké stereotypy vztahující se na Čechy. Osobně si myslím, že stereotypy obecně nejsou nikterak neobvyklé ani v jiných zemích. Pak už asi záleží, jak k tomu člověk přistupuje a jak se k daným stereotypům staví.
Jedno z tvých videí se věnuje stereotypům kolem tetování. Proč právě o nich? Máš tetování i ty sama?
Tetování mám a jsou také mojí srdeční záležitostí. Předsudky mají, řekla bych, hlavně starší lidé a hlavně tedy Vietnamci ve věku mých rodičů. V tomto ohledu jsou Vietnamci dost konzervativní a ve Vietnamu je to stále známka kriminálníka. Ani moji rodiče s tím, že mám tetování, nesouhlasí. Ale co jim zbývá jiného, než to akceptovat a brát mě takovou, jaká jsem, i s tetovačkama?
Co na Youtube plánuješ v budoucnu?
V nejbližší době bych ráda natočila videa věnující se dalším stereotypům - například o už zmíněné opačné situaci nebo bližší vhled do života Vietnamky narozené a žijící v Česku. Baví mě také ale počítačová hra Counter Strike a jako dívka se setkávám se zajímavými a hlavně vtipnými stereotypy. Proto se ve své další tvorbě zaměřím i na předsudky v herním prostředí.
Foto: Archiv Andie Nguyen