Těhotenství a mateřství je náročné období nejen pro tělo, ale i pro duši. Přesto je toto téma stále málo diskutované, mnoho lidí se bojí se svými obtížemi svěřit okolí či navštívit odborníka. „Nejčastěji se setkávám s mámami, které trápí úzkosti, nespavost a poruchy nálady,“ říká psychiatr Antonín Šebela, který se tomuto tématu věnuje ve specializované ambulanci Národního ústavu duševního zdraví. Mezi často popisované nebiologické stresory patří větší nároky na zodpovědnost, profesní změny, zvýšení životních nákladů, změny v bydlení a sociální izolace – nejintenzivněji právě po porodu. „Nejzranitelnější jsou matky samoživitelky, které se na situaci dopředu nepřipravovaly, a otec dítěte prostě nefunguje,“ líčí psychiatr. Během pandemie se situace podle Šebely zhoršila. Hlavní faktory připisuje mediální masáži negativními zprávami a dalšímu prohloubení sociální izolace matek: „Zažít si sociální izolaci během pandemie může všem přiblížit, jak to asi vypadá u žen, kterým se po porodu kontakty s ostatními lidmi zúžily na dítě a na partnera a je pro ně obtížné sdílet své starosti a radosti s jinými lidmi,“ líčí Šebela. Jako jeden z faktorů působící na duševní zdraví matek potvrzuje i chování nemocničního personálu: V hlavě mi zůstala situace, kdy ženě říkala sestra na šestinedělí: „Vy neumíte kojit?! Co jste to za mámu?!“. U ženy její přístup spustil proces pochybností, který vyústil až do depresí.“ Podle výzkumu, na kterém se Šebela podílel, uvedlo jako spouštěč duševních obtíží negativní zážitek z porodu 16 % žen.
S jakými obtížemi s duševním zdravím se setkáváš, pokud jde o těhotenství a mateřství?
Nejčastěji asi s úzkostí, nespavostí, poruchami nálady až depresí, obtížnější adaptací na novou roli rodičů, v menších procentech pak s poporodní psychózou. Mámy vyhledávají perinatální ambulanci NUDZ různými cestami. Buď je doporučí jejich ambulantní psychiatr ke konzultaci ohledně medikace v těhotenství a při kojení; v takových případech jde většinou jen o její úpravu. Díky úzké spolupráci s peer organizací Úsměv mámy poskytujeme psychiatrické konzultace matkám, u kterých se duševní obtíže objevily poprvé právě v těhotenství nebo po porodu, a peer podpora již nestačí k tomu, aby jim bylo zase dobře. Pak také aktivně nabízíme psychiatrickou a psychologickou pomoc ženám, které vyplnily náš screeningový dotazník v gynekologické ambulanci nebo v porodnici a vyšlo jim, že jsou v riziku rozvoje duševních obtíží. Když se vrátím k typům obtíží, nejčastěji se setkávám s mámami, které trápí úzkosti, nespavost a poruchy nálady.
Proč jsou matky a rodičky zranitelnější z hlediska duševního zdraví, proč se jim máme více věnovat?
Pramení to z celé situace, ve které se máma i její partner nacházejí. Těhotenství a doba po porodu s sebou přinášejí spoustu výzev, zvlášť pokud se jedná o první dítě. Celé rodině přinášejí spoustu radosti, ale i nové stresory. Radosti jsou celkem jasné, stresory jsou často spojeny s přípravou a nutností přechodu z role dospělého na roli rodiče, velké změny v profesní kariéře matky, výrazné zvýšení životních nákladů rodiny a snížení příjmů. Často rodiny v této době mění bydlení, což může být také další stresor. V neposlední řadě jsou konec těhotenství a hlavně doba po porodu spojené se značnou sociální izolací. Speciální skupinou žen, která je z hlediska duševního zdraví nejzranitelnější, jsou mámy samoživitelky, které se na situaci dopředu nepřipravovaly, a otec dítěte prostě nefunguje. Neléčené duševní poruchy s sebou v jakémkoli věku člověka přinášejí značné narušení jeho funkčnosti a jejich včasná diagnostika a léčba si zaslouží stejnou pozornost jako nemoci srdce či onkologická onemocnění. V těhotenství a po porodu je to ještě umocněno tím, že nejde jen o ženu samotnou, ale i o její dítě a partnera. Proto je potřeba dopady duševních obtíží v těhotenství a po porodu minimalizovat.
Změnila se nějak teď situace?
Určitě, nutná opatření ke snížení šíření COVID-19 přinesla pro hodně lidí nové stresové situace. K faktorům, které ke zhoršení stávajících duševních obtíží či rozvoji nových podle mě nejvíce přispívají, patří neustálá mediální masáž negativními zprávami a prohloubení sociální izolace.
Pobavme se trochu více o prohloubení sociální izolace. Co to teď přesně znamená?
Jde o to, že člověk vypadne ze svých sociálních kontaktů, je více sám, anebo jen v úzkém kruhu lidí. Jednoduše řečeno, člověk v sociální izolaci se nepotkává skoro s nikým, s kým by mohl sdílet svůj život. Jak jsem už říkal, samotná doba po porodu matky často dostává do sociální izolace, kdy se nepotkávají s lidmi z práce, s kamarády a kamarádkami ze života před miminkem a tak dále. Myslím, že v době koronavirové si sociální izolací prošlo hodně z nás. Jasně, existují možnosti, jak být v kontaktu s lidmi přes sociální média a komunikační platformy, ale myslím, že živý kontakt to plně nahradit nemůže. Na druhou stranu, zažít si sociální izolaci teď během pandemie může všem přiblížit, jak to asi vypadá u žen, kterým se po porodu kontakty s ostatními lidmi zúžily na dítě a na partnera, a je pro ně obtížné sdílet své starosti a radosti s jinými.
Široce diskutované téma jsou dnes porody. S jakými příběhy ses setkal?
Porod a vše kolem je v poslední době velké téma, které rozděluje na více táborů i ženy samotné. Nechci se úplně pouštět do diskuze o tom, jaký porod a kde je pro ženu a dítě nejlepší. Dobré je, že ženy jsou čím dál aktivnějšími účastnicemi porodu a pokud vše probíhá bez komplikací, medicinalizace porodů je minimální. I u porodů ale platí, že extrémy nepřinášejí nic dobrého, takže jak extrémně lékařský, tak extrémně alternativní porod může být rizikem i po psychické stránce matky. K těm příběhům; ve spolupráci s Úsměvem mámy jsme v Národním ústavu duševního zdraví realizovali studii, kde jsme se žen, co se identifikovaly s duševními obtížemi v těhotenství a po porodu, ptali, jestli by dokázaly určit, co bylo jejich spouštěčem. Přístup pracovníků v porodnici a na šestinedělí uvedlo 14 % žen ze 194 dotazovaných. Nejčastěji maminky uváděly, že chování sester a dalšího personálu u nich napomohlo vybudování pocitů selhání a vlastní neschopnosti kojit a starat se o dítě. Tady se ale znovu ukazuje, že samy matky jsou v otázce porodu a kojení dost rozdělené, takže například jako silně stresující uváděly jak rychlé zavedení umělé výživy v porodnici, tak nucení kojit a odmítání umělé výživy pro miminko, které mámu taky stresovalo, když mléka neměla dostatek. Samotný negativní zážitek z porodu, ať už z důvodu zdravotních komplikací nebo kvůli přístupu personálu na porodním sále, jako spouštěč duševních obtíží po porodu uvedlo 16 % žen. Prostě porod, kojení a další situace kolem toho jsou velmi individuální a nedá se tu moc generalizovat.
Objevují se i případy selhání personálu z nemocnic? Setkal ses s něčím takovým?
Já ty příběhy znám vždy jen z jedné strany, takže se málokdy dá určit, kde je plná pravda, a ani to není můj úkol. Ale příběhy, u kterých vyšší míra distresu pramenící z provedení zákroků při porodu, se kterými žena naplno nesouhlasila, byla spolu se špatnou komunikací personálu porodnic spouštěčem úzkostí a depresivních stavů, nejsou v naší ambulanci úplně ojedinělé. Například mi zůstala v hlavě situace, kdy ženě říkala sestra na šestinedělí: „Vy neumíte kojit?! Co jste to za mámu?!“. U dané mámy to spustilo proces pochybností, který vyústil až do depresí.
Setkáváš se často se strachem z viru při těhotenství? A to nejen třeba u nastávajících matek, ale i u partnerů nebo rodiny? Co nejlépe s takovými obavami?
S nějakými případy určitě. Samo to souvisí s tím, že když má někdo vyšší pohotovost k panikám, úzkostem a celkově větší strach o své zdraví, tak to, že se objeví nový virus, který má navíc dobré PR v médiích, základním úzkostem moc nepomůže. Další skupina jsou mámy, co se potýkají s obsedantně-kompulzivní poruchou a mají nutkavé myšlenky a obavy z nákazy. Setkal jsem se s případy, kdy mámy s dětmi raději vůbec nevycházely z domu, a když už někam šly, trávily spoustu hodin sterilizací a dezinfekcí všech věcí, co s sebou měly, až v takovém rozsahu, že pak třeba ani neměly čas se dítěti věnovat. Jinak se nedá říct, že by byl nějaký velký nárůst obav u rodiny z toho, co se může stát miminku. Obecně nejlepší na takovéto obavy je si udržet zdravý odstup od celé situace, rozumně dodržovat hygienická opatření, sportovat a snažit se být v rámci možností aktivní. Pokud obavy přerostou do celodenních rozměrů, naruší spánek a fungování rodiny, je důležité se nebát a vyhledat někoho, kdo s tím dokáže pomoci.
Terapeutická pomoc se z části přesunula online nebo na telefon, jaké s tím máš zkušenosti ty?
Toto je právě velice pozitivní věc na celé koronakrizi. Největší bariérou péče o duševní zdraví v těhotenství a po porodu je totiž nedostatek míst, kam se může žena či její partner obrátit. V ordinacích psychologů či psychiatrů jsou často velmi dlouhé čekací doby. Takže dokud je zatím specializovaná péče otázkou větších měst, a to ani ne všech, je výhodou, že se dá pomoci po telefonu nebo cestou videohovoru. Takže myslím, že psychiatrii pomohlo, že můžeme s lidmi oficiálně mluvit těmito cestami a nemusejí jezdit k nám. Takhle jsme mohli v rámci dnů pomoci z Klecan ve středních Čechách mámám, co si online našly Úsměv mámy, který pak doporučil naši ambulanci. Mámy přitom byly celou dobu doma na Vysočině nebo na Moravě a takovýchto případů nebylo málo. Jasně, osobní kontakt je důležitý, ale v dobách, kdy se špatně cestuje nebo je vůbec doporučeno raději nevycházet s domu, je telepsychiatrie a využití různých softwarových aplikací nejlepší volbou. Pravda je, že toto odvětví péče o duševní zdraví je v Čechách pořád ještě v plenkách.
Jak si ideálně zachovat duševní zdraví?
Myslím, že se toho v poslední době radilo už docela dost. Hlavní je nezůstávat se svými strachy a špatnými náladami sám nebo sama a nebát se vyhledat pomoc, když duševní obtíže začnou člověku komplikovat život. A aby se to nestalo, nejlepší je prevence – takže pravidelně a dostatečně dlouho spát, být aspoň trochu aktivní, chodit do přírody a nezneužívat návykové látky.
Foto: Archiv Úsměv mámy