Muzeum holokaustu využívá při hledání všechny dostupné archivy, sbírky, záznamy Mezinárodní pátrací služby či záznamy knihoven ve více než 25 jazycích. „Muzeum využívá především databáze International Tracing Service – Mezinárodní pátrací služby, která pomáhala hledat příbuzné ke konci a po druhé světové válce. ITS měla k dispozici hlavně seznamy vězňů z koncentračních táborů, jejich evidenční listy z koncentráků, někdy i doklady o jejich zdraví, práci, uvěznění na samotce,” vysvětluje Berkyová. „U přeživších může databáze poskytnout informace i o jejich pohybu po osvobození či jejich registraci v jednom z DP camps (pozn. táborech pro přemístěné osoby na území osvobozeného Německa),” dodává.
Přestože není pátrání určeno výhradně jen Romům a Sintům z Česka, pro ty, kteří byli internováni na Slovensku, nemá washingtonské muzeum podklady. Je možné je dohledat za toho předpokladu, že pak pokračovali do některého z táborů za hranicemi Slovenska. „Těch informací, které je možné získat, může být víc a při znalostech historie a souvislostí je možné poznatky využít a pátrat třeba dál po osudech své rodiny,” popisuje Renata Berkyová. „V případě zájmu se mohou lidé obrátit také na pracovnice Pražského fóra pro romské dějiny při Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. Musím ale současně zdůraznit další možnost, která může nastat, a to je negativní výsledek při pátrání, tedy nulové, anebo minimální informace týkající se hledané osoby.”
Rozporuplný postoj Čechů
Výzva vzbudila zájem zejména mezi těmi, kteří se už osudům svých rodin za druhé světové války věnují. Tým badatelů se proto snaží zprávu o této jedinečné a časově omezené možnosti rozšířit mezi co nejvíce lidí, se kterými není přirozeně ve spojení. „Několik žadatelů už evidujeme, jsou to ale především ti, které jsme oslovili osobně. Rádi bychom proto co nejvíc rozšířili tuto informaci mezi další zájemce třeba přes sociální sítě,” vysvětluje Berkyová.
Postoj Čechů k holokaustu Romů je podle Berkyové rozporuplný. „Jsou lidé, kteří o holokaustu Romů nevědí vůbec, nebo jen málo, nebo ho popírají či omlouvají, a jsou lidé, kteří vnímají tuto část romské historie za bolestivou část také české historie a uvědomují si velice silně i zodpovědnost Čechů, nejen Němců,” myslí si. „Bohužel postoj a reálné kroky české vlády k uctění památky obětí, odškodňování a vůbec přijetí holokaustu Romů jako součást historie, není nic, čím bychom se mohli jako Česká republika chlubit. Příkladem za všechny může být třeba místo bývalého tábora v Letech u Písku a existence vepřína. Za 20 let, co se různí aktivisti, politici i odborníci snažili o změnu, bohužel většina letských přeživších už nežije a výstavby důstojného památníku se tak nedočkala,” pokračuje. „Mrzí mě taky beztrestné výroky vrcholných politiků, včetně současného prezidenta ČR, proti kterým se nezvedá žádný opravdový kritický hlas, a navíc, jako v případě vydání k trestnímu stíhání Miroslava Roznera z SPD, se poslanci rozhodli takové lidi chránit,” uzavírá.
30. červen
Zájemci o vyhledávání osudů svých příbuzných musí vyplnit formulář a zaslat ho do 30. června 2019 na uvedenou poštovní či e-mailovou adresu. „O výsledcích hledání a průběhu konzultací ve všech případech hledání - úspěšného, či neúspěšného - vás budou informovat pracovnice Pražského fóra. V případě, že hledání dle vámi vyplněného formuláře bude úspěšné, budete pozváni na individuální konzultace dne 20. 9. v Praze. Bude se jednat o osobní, uzavřené setkání s pracovníky Muzea holokaustu, kteří vám představí nalezené dokumenty a poskytnou jejich barevné kopie,” informuje instituce ve své tiskové zprávě.
Foto: Muzeum romské kultury v Brně