Shan pochází z Kábulu. Hlavní město Afghánistánu je bombardováno, dochází zde k vraždám, únosům a dalším násilnostem. Shanova rodina proto na takovém místě již nevidí svoji budoucnost. Nejprve odešel starší bratr a později i Shan začal hledat své místo ve světě. Nyní žije v uzavřených prostorách rozlehlého utečeneckého tábora v Srbsku. Mluví plynně anglicky a učí se srbsky. Jeho snem je vystudovat ekonomii, v Afghánistánu však školy bombardovali a studenty unášeli z přednášek. Poté by si chtěl otevřít kancelář a pomáhat mladým migrantům, jako je on. O svých snech mluví s úsměvem a věří, že se mu splní.
Štěstí na novém kontinentu
Jako dalších sedm stovek mužů však Shan aktuálně žije v neutěšené situaci plné chaosu, nudy a nicnedělání v uprchlickém táboře Obrenovac. Jediné známé tváře, které vidí každý den dvě hodiny, jsou dobrovolníci z organizace BelgrAid. Ti distribuují jídlo a základní potřeby do uprchlických i tranzitních táborů v Srbsku. Obyvatele také zapojují do sportu a aktivit. „Shan pokaždé přišel k nám na deku, kde jsme se rozprostřeli s našimi aktivitami, pokaždé nás uvítal úsměvem. Když si vzpomenu na jeho otevřenost, vtipy a dobrou náladu, musím se usmívat také. A také si uvědomit, že to, že můžu jen tak cestovat a pak se zase vracet domů do bezpečí, není vůbec samozřejmost,” říká pro HFC dobrovolnice BelgrAidu Tereza Vrablíková. „Nejsou nám lhostejné jejich osudy. Víme, že nuda a nicnedělání nejsou pro lidskou duši i srdce nasycující. Občas pomůžeme někomu zlepšit den a vykouzlit úsměv na tváři,” doplňuje.
Dvaadvacetiletý Taher ani neměl šanci poznat svoji rodnou zem Afghánistán. Už od dětství byl s rodiči na útěku, mnohdy v nebezpečí a mezi lidmi, kterým nerozuměl. Rozhodl se tedy zkusit štěstí na jiném kontinentu. Na cestě do Evropy je již několik let. Stejně jako Shan nyní žije v táboře Obrenovac. Zde poprvé ochutnal alkohol a problémy řeší také jointy a sebepoškozováním.
V prostředí nejistoty a nudy ho drží nad vodou především sport, který v prostředí tábora zprostředkovávají dobrovolníci z BelgrAidu. Především jeho oblíbený kriket, který dříve hrával za Pákistán. Jednou by se chtěl stát profesionálním hráčem i v zemi, která by mu poskytla azyl.
Tereza a Anet
BelgrAid
BelgrAid byla založena v březnu minulého roku skupinou dobrovolníků, kteří spolupracovali při pomoci obyvatelům kasáren vzniklých vedle hlavní železniční stanice v Bělehradě. Po vystěhování kasáren pak vyhověli měnícím se potřebám migrantů, kteří byli přemístěni do tranzitních středisek po celém Srbsku. Dnes je organizace provozována flexibilním týmem dobrovolníků z celého světa. Tým připravuje obědy pro středisko Obrenovac, dodává oblečení a hygienické potřeby potřebným po celém Srbsku a zapojuje obyvatele táborů do sportu a aktivit. Také spolupracuje s místními lidmi i humanitárními organizacemi a pomáhá tam, kde je aktuálně potřeba. „Uprchlická krize v Srbsku se již tak často neobjevuje ve zprávách, ale to neznamená, že utrpení těchto lidí skončilo. Zůstaneme v Srbsku do chvíle, kdy už nás nebude potřeba,” uvádějí na svých stránkách.
Každý haléř pomůže
Anet a Tereza, studentky CARITAS - Vyšší odborné školy sociální v Olomouci, jsou jako dobrovolnice BelgrAidu v Bělehradě na tříměsíční praxi v rámci studia. „Momentálně jsme rozmanitá banda 50 dobrovolníků z celého světa. Někdo sem přijede na měsíc, někdo na dva a někdo tu zůstane třeba půl roku. Jako jedna z mála neziskových organizací fungujeme jen za pomoci dobrovolníků, kteří se rozhodli svůj čas i peníze věnovat k pomoci druhým,” popisují. „Dříve jsme tyto lidi viděli také pouze jako dav, ale teď vidíme, že jsou to svébytné osobnosti s mnoha životními příběhy,” doplňují.
Proto se Anet a Tereza rozhodly začít s projektem, díky kterému budou moci nabídnout pomoc více lidem. Jmenuje se Každý halíř pomůže a zapojit se do něj můžete i vy. Pomocí vybraných peněz chtějí rozšířit pole působnosti, přicházet s novými nápady a nakoupit materiál na další aktivity, mezi které již dnes patří například kino, výtvarné dílny a sport. Upozorňují také na to, že boty, ponožky a spodní prádlo jsou stále nedostatkovým zbožím v rodinných uprchlických táborech Sombor a Kikinda. „Vidíme na tomto místě, že lidskost není pro lidi po celém světě cizí slovo,” uzavírají.
Foto: Atchiv BelgrAid