Když před téměř třemi lety učitelka z amerického Plattsburghu zadala dětem úkol, aby napsaly báseň, kde bude každý verš začínat spojením „Já jsem” (I am), netušila, jak velký dopad bude tato poměrně běžná aktivita v budoucnu mít. Tehdy desetiletý Benjamin Giroux, který žije s poruchou autistického spektra, totiž úkol pojal velmi osobně a báseň je tak jeho zpovědí o těžkostech, s nimiž se coby autista ve školním kolektivu potýká. Jeho rodiče se ji po diskusi s ním rozhodli zveřejnit a ta záhy oblétla svět. Benovi pak velký zájem dodal sebevědomí a motivaci. Nicméně, jak nyní s odstupem v rozhovoru pro HFC říká, šikana nezmizela. A on stále nemá žádné skutečné kamarády.
„Jsem divný, jsem nový, říkám si, jestli i ty jsi takový,” začal svou báseň před třemi lety Ben. „Slýchám hlasy kolem, vím, že ty ne, a to není fér. Nechci být smutný. Jsem divný, jsem nový. Předstírám, že ty taky,” pokračuje. Dále se svěřuje, že pláče, když se mu ostatní smějí, a cítí se jako vyvrhel. „Sním o tom, že bude jednoho dne všechno v pořádku,” píše. „Snažím se zapadnout. Doufám, že se mi to jednou podaří. Jsem divný, jsem nový,” uzavírá báseň.
Benjaminovy rodiče báseň, kterou napsal na jeden zátah u kuchyňského stolu, velmi překvapila. I proto, že podle nich příliš emoce neprojevuje. „Když se ho zeptáme, jaký měl den, když přijde domů ze školy, nedostaneme z něj víc jak jednoslovnou odpověď,” uvedl před časem v rozhovoru pro Today jeho otec Sonny. „Zpočátku jsme byli smutní a bolelo nás, že se cítí izolovaný, sám, nepochopený a divný. Jak ale ta báseň vyšla, došlo nám, že on rozumí tomu, že je divný, podobně jako je i každý jiný člověk, svým vlastním způsobem. Což je to, co Ben chce, aby si ostatní uvědomili,” dodal.
Rodiče se tehdy po domluvě s Benem rozhodli báseň zveřejnit na sociálních sítích. A stala se z ní naprostá senzace. Sdílely ji desetitisíce lidí a chlapec dokonce našel agenta. Ten se podle něj snaží najít nakladatelství, které by ji vydalo jako knihu pro děti. Báseň pak také inspirovala řadu lidí k jejímu uměleckému zpracování.
Rodiče, jak nyní 13letý Benjamin uvedl v rozhovoru pro HFC, pochopili, že potřebuje kontakt s dalšími lidmi, kteří mu fandí. A proto mu dovolili založit si vlastní facebookovou stránku, kde s nimi může být v kontaktu, a současně tam může zveřejňovat své postřehy. „Rodiče si mysleli, že by pro mě mohlo být dobré mít místo, kde mohu s lidmi, kterým se má báseň líbila, interagovat. Rád si čtu jejich zprávy. Dodávají mi naději, že jednou si třeba najdu kamarády, kteří mě pochopí,” říká v rozhovoru pro HFC.
Úspěch s básní mu však uznání spolužáků nezaručil. Se šikanou a izolací se totiž potýká podle svých slov nadále. „Dostal jsem ocenění od města a školy. Vyhrál jsem básnickou soutěž. Ale můj život to nezměnilo. Pořád jsem ve škole šikanovaný a je moc těžké najít si kamarády,” svěřuje se. Je podle něj pro ně těžké pochopit, co v souvislosti se svou diagnózou občas prožívá. „Zahlcují mě například zvuky. A ve škole je jich strašně moc. Je pro mě ve třídě těžké se soustředit, a když se pak na něco zeptám, smějí se mi. A to mi ubližuje,” doplňuje.
Benovým velkým koníčkem je kreslení a design videoher. Přestože přiznává, že aktuálně se snaží soustředit především na své studijní výsledky na základní škole, a příští rok ho čeká cesta na střední, sní o tom, že by se jednou mohl věnovat právě umělecké tvorbě.
Foto: Archiv Bena Girouxe