„Život může být pro LGBT lidi v Egyptě velmi těžký. Jsme nuceni do manželství, mít děti nebo mít sex s lidmi, se kterými ho mít nechceme,“ vykresluje situaci ve své vlasti 25letá Shroud El-Attar. V roce 2007 proto spolu s matkou a dalšími členy rodiny odešla do Velké Británie, kde rodina požádala o azyl. Byla jedinou z nich, komu byl udělen. Musela však podstoupit potupné dokazování své lesbické orientace. Dnes je úspěšnou studentkou i bojovnicí za práva studentů z řad běženců. Po večerech také vystupuje se svým číslem Dancing Queer, kdy se snaží jak v Británii, tak v zahraničí, jako břišní tanečnice s vousy upozorňovat na situaci LGBT lidí v Egyptě. Z vybraných peněz pak podporuje mimo jiné přesídlování egyptských gayů a leseb, kteří se skrývají před tlakem svých rodin i společnosti. Za své úsilí jí bylo začátkem března uděleno prestižní ocenění Mladá žena roku od UNHCR. To převzala z rukou hvězdy seriálu Hra o trůny Gwendoline Christie.
Pětadvacetiletá Shrouk El-Attar se narodila a vyrostla v severoegyptské Alexandrii. To, že se jí líbí dívky, si uvědomovala už od dětství. A nepřišlo jí na tom, podle jejích slov, nic zvláštního. Jen však do chvíle, kdy v jejích devíti letech učitelka při vyučování označila homosexualitu za neskutečný hřích. „Já jsem si prostě myslela, že každému se líbí holky. Že kluci mají rádi holky, holky mají rády holky, prostě každý má rád holky – proč bych neměla já? Hezky voní a vypadají skvěle,“ uvedla v rozhovoru pro agenturu Reuters. Právě slova učitelky ji ale překvapila a velmi zasáhla. „Nechtěla jsem být příšerným člověkem, co shoří v pekle,“ dodává.
Stupňující se represe
Přestože podle Reuters není homosexualita v Egyptě explicitně nelegální, čelí tamní LGBT komunita stále silnější perzekuci a pronásledování. Koncem minulého roku se objevil také návrh, jehož cílem je tuto praxi změnit a postavit homosexualitu mimo zákon. V posledních měsících také bylo několik lidí z tohoto důvodu zadrženo policí nebo se stali terčem násilí. To potvrzuje také Shrouk. Nedovede si představit, že by žila otevřený život tak, jak ho žije dnes ve Velké Británii, kam spolu se svou rodinou v roce 2007 odešla a požádala o azyl. K tomu připočítává fakt, že je ateistka. „Život může být pro LGBT lidi v Egyptě velmi těžký. Jsme nuceni do manželství, mít děti nebo mít sex s lidmi, se kterými ho mít nechceme,“ vykresluje situaci. Zatímco ona azyl pro svou sexuální orientaci získala, žádost její rodiny byla zamítnuta a byla poslána zpět do vlasti.
Sama se ale usmívá nad skutečností, že pokud člověk žádá v nějaké zemi o azyl z důvodu své sexuální orientace, musí ji být často schopen prokázat. „Jak to dokážete?“ krčí rameny. Musela tak doložit písemné prohlášení svých dřívějších sexuálních partnerek, že s ní měly pohlavní styk. „Dokážete si představit, že voláte svým bývalým a ptáte se: „Ahoj, pamatuješ, jak jsme spolu v úterý večer spaly? Nevadilo by ti mi to dát písemně?“ směje se.
Dancing Queer
Na složitou situaci LGBT komunity ve své domovině se proto snaží upozornit nekonvenčním způsobem. Vystupuje napříč Británií s představením v roli břišní tanečnice s vousy, které nazvala Dancing Queer. Skrz svá vystoupení, se kterými objela i několik zemí jako Francie, Holandsko nebo Japonsko, vybírá peníze na pomoc těm, kteří potřebují Egypt z důvodu své menšinové orientace opustit a skrýt se před vlastní rodinou a tlakem okolí.
Nedostupné studium pro běžence
Pro svou bystrost a předstih před ostatními spolužáky ještě v Egyptě nastoupila na vysokou školu o dva roky dříve než ostatní, v pouhých 16 letech. „Vzdělání jsem vždy vnímala jako cestu ven,“ přiznává. Dnes s nadšením dokončuje magisterský program v oblasti elektroinženýrství na Cardiff University ve Walesu, ne vždy však bylo co slavit. Po svém příchodu do Británie totiž po dva roky ve studiu pokračovat nemohla, přestože byla přijata na všechny univerzity, na něž si podala přihlášku. Uprchlíci totiž podle ní v té době byli vnímáni jako mezinárodní studenti – museli tedy platit školné ve výši statisíců korun, které je pro většinu běženců nereálné, bez možnosti studentské půjčky nebo stipendia. „Byla jsem tedy brána jako někdo, kdo cestuje za vzděláním. Já jsem ale cestovala, abych našla bezpečí,“ říká. „Není to fér. Vzdělání je tak upíráno těm nejvíce zranitelným lidem na světě, kteří utekli ze svých domovů kvůli válce, mučení nebo znásilnění,“ dodala pro Reuters.
I proto se zapojila do boje za stejná práva pro studenty z řad běženců a stala se klíčovou postavou v hnutí Student Action for Refugees. A práce iniciativy nese své ovoce. Nyní je za stejných podmínek, jako britské studenty, přijímá už na šedesát univerzit po celé zemi. Ve svém volném čase Shrouk také dobrovolničí ve studentském centru v Cardiffu, kde pomáhá ostatním studentům z řad žadatelů o azyl s formalitami a doučuje je angličtinu.
Začátkem března jí byla za její LGBT aktivismus i práci s žadateli o azyl udělena cena UNHCR Mladá žena roku. Tu jí předala hvězda seriálu Hra o trůny Gwendoline Christie.
Foto: Authentic Photography