Na rozpáleném prostranství před pražským Rudolfinem postávají stovky žen a několik desítek mužů. Přivedlo je sem zrušení celostátní legalizace interrupcí v USA do letoška garantované rozsudkem Roe versus Wade z roku 1973. Čerstvé rozhodnutí soudu naopak předalo zodpovědnost v oblasti potratů jednotlivým státům. Některé z nich jako Arkansas toho okamžitě využily a kliniky provádějící interrupce vzápětí zavřely, podle britské mediální společnosti BBC se v důsledku stejně rozhodne až polovina z 50 států.
Právo bez žen
Slova se ujímají jednotlivé expertky z pořádajících organizací, od Johanny Nejedlové přes Irenu Hůlovou a Hanu Stelzerovou až po Zoru Hesovou, a vysvětlují, v čem ženám rozhodnutí amerického nejvyššího soudu zkomplikuje život. Nejedlová, ředitelka spolku Konsent, upozorňuje, že dopadne především na už znevýhodněné chudé ženy, které si nebudou moci dovolit cestovat do států zachovávajících legalitu interrupcí. Stelzerová, ředitelka České ženské lobby, dodává, že omezování ženských práv jde vždy ruku v ruce s nastupujícími totalitami. A politoložka Hesová doporučuje zachovávat ostražitost, protože složení současné české vlády je značně konzervativní.
Ostatně na otázku Českého rozhlasu o změně legislativy upravující interrupce v Česku odpověděli všichni zástupci a zástupkyně parlamentních stran kromě ODS, že stávající zákon měnit nechtějí. Místopředseda a ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka ale dodal, že osobně považuje umělé přerušení těhotenství vždy za zabití člověka a raději by pracoval na zlepšení podmínek, aby ženy nemusely takové rozhodnutí učinit.
To je jistě chvályhodné a v Česku je potřeba celá řada souvisejících legislativních změn. Od ratifikace Istanbulské úmluvy po změny zákonů v oblasti sexualizovaného násilí přes šířeji dostupnou antikoncepci až po otevřenou sexuální výchovu na školách. V této oblasti ale vláda zatím zaujímá především zdrženlivý postoj.
Žádná z těchto důležitých jednotlivostí by ani v případě zavedení neměla vést k zákazu interrupcí, ale pouze přispět k jejich dalšímu snížení. Ostatně tak tomu je poslední roky, kdy počet provedených zákroků s lehkým nárůstem v roce 2015 stále klesá. Zatímco v roce 2011 bylo na tuzemských klinikách provedeno více než 22 000 potratů (součet miniinterrupcí do 12. týdne těhotenství a potratů na lékařské doporučení do 24. týdne těhotenství) v roce 2020 to bylo necelých 16 000, přičemž více než 3000 zákroků bylo provedeno ze zdravotních důvodů a více než 1600 interrupcí podstoupily cizinky.
Před branami Gileadu
„Ženská práva, lidská práva,“ skanduje průvod a vyráží směrem k americké ambasádě na Malé Straně. Stejného názoru zjevně nebyli američtí konzervativci, když opakovaně argumentovali původností Ústavy, která o potratech mlčí. „To je úplná pravda. Ústava o reprodukčním zdraví neříká vůbec nic. Neříká totiž vůbec nic o ženách jako takových,“ napsala v reakci na argumentaci konzervativního soudce Samuela Alita, která unikla do médií už letos v květnu, spisovatelka Margaret Attwood. Autorka slavného antiutopického románu Příběh služebnice představila život v americké teokracii Gilead, kde jen málo žen zůstává plodných, proto jsou nuceny svými těly posloužit mužům, kteří jim vládnou. A dodává, že ani volební právo žen není zakotveno v původní Ústavě (bylo legalizováno 19. dodatkem v roce 1920) a v rámci stejné logiky může být kdykoliv zrušeno.
„Držte vaše doktríny, pryč od mojí vagíny,“ mění repertoár demonstrující dav a v této souvislosti nelze nevzpomenout na všechna nařízení, která v následujících týdnech vstoupí v platnost. Zákonodárci státu Texas si v očekávání zrušení precedentu připravili zpřísnění tamní už tak velice přísné legislativy, která nepovolovala provedení interrupce za žádných okolností od 6. týdne těhotenství, aktuálně to bude od okamžiku početí. A to ani v případě incestu, znásilnění či dětské rodičky. Podobně to vidí také zákonodárci Arizony. Jedinou možnou výjimkou zůstane pak přímé ohrožení ženina života.
Jak to v takových případech vypadá už ale víme ze sousedního Polska. Tam je sice nadále možné podstoupit umělé přerušení těhotenství nejen pro záchranu ženina života, ale také jestliže je následkem sexuálního násilí, nikoliv však pokud je plod těžce vývojově poškozen. Od zpřísnění legislativy, která vešla v platnost loni v lednu a obsahuje také postihy pro osoby napomáhající interrupcím, po zákroku lékaři sahají méně a méně. Izabela S. a Agnieszka T. zemřely na sepsi poté, co jim lékaři včas nevyoperovali mrtvé plody z těla, jejich rodiny dodnes čekají na spravedlnost.
A ani tato poslední meta není pro pro-life aktivisty hranicí, jak dokazuje svou kampaní domácí Hnutí pro život, které doporučuje, aby žena vyžadovala po lékařích posunutí „embrya“ do dělohy, případně vyčkávala, protože se prý může přesunout samo. S tímto nesmyslným doporučením přišlo Hnutí pro život navíc přibližně měsíc po tom, co kritizovalo sbírku „na pilulky po“ pro znásilněné Ukrajinky a coby prevenci znásilnění doporučovali houkadla a pepřáky. Až díky tomuto příspěvku ztratili celou řadu podporovatelů včetně celebrit, které pro něj neváhaly natáčet videospoty, a plně prokázalo, že nejvýše v žebříčku hodnot mají “nenarozený život”.
„Moje tělo, moje volba,“ vyvolává se asi nejčastěji a alespoň v diskusích na sociálních sítích se zdá, že toto tvrzení provokuje nejvíce. V komentářích se opakuje názor, že po spojení vajíčka se spermií už tělo ženy není tak zcela její, patří částečně plodu a vlastně i muži, s nímž k pohlavnímu styku došlo. Paradoxně stejně internetové debatéry popouzí, když se žena rozhodne děti nemít vůbec (a veřejně o tom mluví) nebo se dožaduje umělého oplodnění bez partnera, jednoduše, když se svým tělem nakládá svobodně. V těchto debatách se nejlépe potvrzuje, jak nutné je práva žen nadále chránit a že feminismus jako hnutí dávno není za zenitem. Právo volby si totiž se ženami stále spojují někteří z nás jen volně a nepřirozeně.
Průvod dorazil ke svému cíli a na zábrany před americkou ambasádou demonstrující upevňují své transparenty. Teď se skanduje v angličtině, aby Spojené státy udržely interrupce bezpečnými a legálními. Jasná výzva, která teď leží nejen před USA.
Foto: Kateřina Čopjaková