„Úzkost není jen potíž nadechnout se. Úzkost znamená probudit se ve tři ráno z hlubokého spánku, protože srdce vám bije o závod. Úzkost je vyrážka bez příčiny. Úzkost je dělat si starosti z věcí, které mohou nebo nemusejí být opravdové. Úzkost je pochybování o víře, proč by mě můj Stvořitel nechal cítit se takhle?“ popisuje Brittany chvíle, kdy ji přepadne úzkost. Její boj je o to těžší, že je zároveň matkou malého chlapce.
Její status pokračuje: „Úzkost je volat své sestře tři hodiny před tím, než vstává do práce, v naději, že zvedne telefon a ty můžeš úzkost na chvíli pustit z hlavy. Úzkost je sprcha ve dvě ráno. Úzkost je změna nálady z minuty na minutu. Úzkost je nekontrolovatelný třes a cukání. Úzkost je pláč s opravdovými slzami plnými bolesti. Úzkost je žaludeční nevolnost. Úzkost je devastující. Úzkost je tmavá. Úzkost je vymýšlení si omluvu za omluvou za své chování. Úzkost je strach. Úzkost je starost. Úzkost je fyzicky a emočně vyčerpávající. Úzkost je syrová. Úzkost je opravdová. Úzkost jsou hádky s manželem, ačkoli se nezlobíte. Úzkost vypukne s drobným rozzlobením. Úzkost jsou vzpomínky. Úzkost je ‚co kdyby‘. Úzkost je hodně ‚co se děje‘ a ‚já nevím‘,“ pokračuje Brittanin text.
Nakonec však přicházejí slova podpory těm, kteří se mohou cítit stejně jako ona. Brittany vzkazuje, že jen proto, že vás trápí něco, co ostatní ne, nejste blázni či méněcenní. Zmiňuje, že i úspěšní lidé mají úzkosti a že to není ničí chyba a ani konec ničeho.
Pod jejím příspěvkem je téměř 60 tisíc komentářů. Lidé v nich označují své blízké, známé, vzájemně si děkují za podporu a omlouvají se za své chování během úzkostí. Svěřují se také se svými vlastními zkušenostmi s úzkostí, děkují Brittany za sdílení svých prožitků a mnozí poukazují na to, jak přesně popsala i jejich pocity. Píší jí také slova podpory. „Tohle je obrovská pravda. Je potřeba většího povědomí. Mám vyrážku pokaždé, když jsem ve stresu a mám úzkost,“ píše Ariel Royster. „Omlouvám se. Tohle jsem přesně já. Nemyslím to tak, když se tak někdy chovám. Miluju tě a děkuju ti, že při tom všem stojíš při mně,“ píše pod Brittaniným příspěvkem Sarah Riden a označuje v něm svého partnera. Ten na její komentář reaguje: „Nemusíš se omlouvat, protože vím, že to není tvoje chyba. Vím, že tím nic nemyslíš a že nikdo to příliš nechápe, já to pochopil. Taky tě miluju a vždycky tím budu procházet s tebou. Zasloužíš si to nejlepší a já ti ze sebe dám vše, ať se děje cokoli,“ říká. „Je 4:30 ráno a já jsem kvůli úzkosti vzhůru. Je požehnání, že jsem si všimla tvého příspěvku. Každé slovo, které píšeš, mě popisuje. Myslela jsem si, že jsem jen umíněná a vyvolávám hádky se svým manželem. Že jsem smutná, ač nemám žádný důvod! Tohle mě uklidnilo a pomohlo mi uvědomit si, že nakonec nejsem sama,“ píše vděčně Sara Pangilinan-Brown.
Brittany v závěru svého příspěvku vyzývá: „Kdybyste někdy potřebovali někoho, s kým byste si mohli promluvit, nestyďte se a ozvěte se. Nikdy nebudu naštvaná, když mi ve dvě ráno zavoláte.“
Foto: FB Brittany Nichole Morefield