Khalaf Yousef byl šejchem (duchovním) a zaměstnancem jordánského Ministerstva dotací. Pochází z tradiční beduínské rodiny. Už v dětství si však začal uvědomovat, že ho přitahují více chlapci. Přesto se oženil. Když se rozhodl o své orientaci otevřeně promluvit, čelil velkému tlaku, a proto se rozhodl svou vlast opustit a požádat o azyl. Dnes žije v Kanadě a je lidskoprávním aktivistou. Jak jeho coming out probíhal? Jak se zachovali jeho blízcí duchovní a co o homosexualitě říká Korán? Následující rozhovor přinášíme ve spolupráci s jordánským LGBT internetovým magazínem MyKali, v jehož červnovém čísle vyšel. Jeho autorem je Musa Al-Shadeedi.
Mohl byste nám říci něco o svém dětství? Jak jste byl vychován a jak vypadalo prostředí, v němž jste vyrůstal?
Vyrostl jsem v nábožensky založené beduínské rodině střední třídy. Mezi svými sourozenci jsem byl tím rozmazleným dítětem, a to díky svému otci. Obecně jsem měl klidné dětství, ale několikrát jsem byl šikanován svým starším bratrem, protože jsem rád chodil ven s holkama. A kvůli tomu jsem býval - a stále jsem - mrzutý, když mě někdo nazve holkou. Ne proto, že bych snad znevažoval ženy, to rozhodně ne, ale proto, že přijímám své pohlaví jako mužské a plně přijímám i své tělo.
Řekl jste, že jste vyrostl v nábožensky založené rodině. Myslíte si, že vyrůstat v náboženském prostředí ovlivňuje sexuální orientaci dítěte, jak si lidé myslí? Myslíte si, že vyrůstat v neislámském prostředí je příčinou homosexuality?
Následující adresuji těm, kteří tvrdí, že homosexualita je způsobena výchovou dětí v neislámském či nenáboženském prostředí: vaše přitažlivost k ženám není volba, kterou jste sami učinili. Není to ani o schopnosti být přitažlivý pro ženy. Sexuální přitažlivost nemá co dočinění s náboženstvím, protože stejnopohlavní přitažlivost se dá nalézt i mezi jinými živočišnými druhy. Můžete říct, že homosexuální žirafí samci jsou takoví, jací jsou, protože nejsou nábožensky založení nebo že nepřijímají náboženské zákony? Měli bychom srovnávat všechna hlediska sexuální orientace s jinými živočišnými druhy.
Také bych rád dodal důležitá slova pronesená Ibn Kathirem v knize „Začátek a konec“, devátá kapitola biografie Al-Walida ibn Abd al-Malika, kde byl, co se homosexuality týče, prohlášen za nevinného. Ibn Kathir řekl: „Prohlásil sám sebe za nevinného v této ošklivé vlastnosti; tato zavrženíhodná nemravnost, za kterou Alláh mučí provinilce různými tresty, které nikdy před tím nepoužil. Touto nemravností je sodomie. Mnoho králů, princů, obchodníků, učitelů, právníků, soudců a dalších veřejných osob bylo tímto hříchem postiženo.“ Toto prohlásil Ibn Kathir přibližně před devíti stoletími. Nicméně se velmi zdráhám použít slovo „sodomie“ v jeho textech. Takto Ibn Kathir hovoří o homosexualitě, která byla přítomna mezi mnoha králi a princi – a právníky a soudci – v té době. Znamená to, že právníci a soudci nevěděli, co bylo povoleno a co zakázáno a jak na to náboženství pohlíží? Jsou tito právníci a soudci homosexuálové, protože nejsou nábožensky založení? A další soudci a právníci nejsou homosexuálové, protože naopak jsou nábožensky založení? Rozhodně ne.
Khalaf v polovině devadesátých let z doby, kdy byl saláfistou na Hanbali school
Jak jste přišel na svou sexuální orientaci a jak jste se s tím vypořádal?
Co si pamatuji, byl to pocit, který jsem v sobě měl vždy. Když mi byly tři nebo čtyři roky, snadno jsem přilnul k pohledným mužům. Nepřestával jsem myslet na pěkně oblečené muže, které jsem potkal. Tyto pocity přetrvaly a rostly se mnou, aniž bych věděl, co to znamená. Myslel jsem si, že jsem jediný na světě, kdo se tak cítí. Potom jsem začal sledovat zahraniční filmy a seriály, které se na arabských stanicích nikdy nevysílaly, v nichž vystupovali homosexuálové, translidé a bisexuálové. Vyhledával jsem si slova, která používali, a překládal je do arabštiny. Objevil jsem, že veškeré významy slova homosexuál na mě pasují. A tak jsem přišel na to, jaká je má sexuální orientace a jak se tomu říká.
Jaká byla vaše první milostná zkušenost? Jak to začalo a jak to dopadlo?
Má první láska se mnou chodila do školy, jmenoval se Ghazi*. Byl to úžasný a oboustranný zralý vztah. V té době jsem nerozuměl té přitažlivosti a pocitům, které jsem cítil. Porovnával jsem sám sebe s vrstevníky, když mluvili o dívkách, a cítil jsem se odcizeně. Ale láska k němu mi dala na tyhle zvláštní pocity zapomenout. Náš vztah bohužel začal upadat v polovině 90. let. Tím hlavním důvodem jsem byl já, protože jsem začal být zbožnější. Vyhýbal jsem se mu, abych předešel jakýmkoli intimnostem, ke kterým by mezi námi mohlo dojít, protože je to, jak se mnozí muslimové domnívají, zakázané. Oficiálně jsem se s ním rozešel v roce 2010 a od té doby o něm nic nevím.
Neuvažoval jste později, že byste ho znovu kontaktoval?
Pokusil jsem se ho kontaktovat před čtyřmi lety, ale neúspěšně. Myslím, že si našel nového partnera. Ghazi je pro mě dnes už minulostí.
Zkusil jste jít za šejchem, aby vás ochránil či uzdravil – jak je v našich zemích populární – a co se stalo?
Od té doby, co jsem více dodržoval své náboženství, jsem se snažil zbavit těchto pocitů všemi možnými způsoby. Jeden z mých prvních pokusů byl známý šejch v Jordánsku na počátku 90. let. Ten byl učitelem matematiky a já byl jedním z jeho studentů. Jednou po modlitbě při západu slunce a po jeho výuce jsem za ním přišel a svěřil se mu se svými sexuálními preferencemi. Jeho reakce byla defenzivní a řekl mi, abych zůstal v mešitě a modlil se. Po noční modlitbě šejch řekl muezinovi – tomu, který svolává věřící k modlitbě – aby mi dal klíče od mešity, abych tam mohl strávit noc. Věřící odešli domů, a zatímco jsem dokončoval svou poslední modlitbu, byl jsem překvapen, že vidím muže, jak sedí po mé pravici. Přišel ke mně blíž a já ho poznal. Znal jsem ho krátce a líbil se mi. Začal se mnou mluvit a prozradil mi, že mu šejch řekl o mé situaci a že je tu, aby mi pomohl a poradil mi, jak se s celou situací vypořádat. Začal se mě vyptávat například na mé pocity, když jsem viděl muže, a co bych dělal, kdyby se mezi námi odehrály nějaké intimnosti. Vyptával se mě na čím dál větší podrobnosti a bylo očividné, že je vzrušený. Uběhla hodina, pak další, až z toho byly hodiny čtyři. Naše konverzace se postupem času vyvíjela, až vyústila v otevřenou konverzaci o sexu. Byl jsem překvapen, když vztáhnul svou ruku k mé a začal mě líbat. Upřímně, nebránil jsem se, ani jsem se ho nepokoušel zastavit. Nakonec jsme měli pohlavní styk přímo v mešitě. Neříkám to proto, že jsem na to hrdý. Naopak. Kdybych mohl vrátit čas, neudělal bych to.
Nicméně poté, co jsme skončili, odešli jsme dolů do umývárny. Nemohli jsme popadnout dech a naše srdce bila hlasitě strachem a pocitem viny. Poté jsme se vrátili nahoru do hlavní modlitební místnosti, sedli jsme si každý do jiného rohu a zůstali vzhůru až do rána. Muezín přišel, pronesl svolání k ranní modlitbě a my jsme se pomodlili s ostatními věřícími. Po modlitbě se mě muezín zeptal, jak to v noci šlo, a zda jsem měl ze setkání s šejchem, který tu se mnou byl, nějaký užitek. Zeptal jsem se ho, co tím myslí a on mi řekl, že mu šejch řekl o mé situaci. Dodnes netuším, proč mu to šejch prozradil.
Nebudu ten příběh už protahovat. Poté, co jsme odešli z mešity, ke mně přišel muž z té minulé noci a řekl mi, že trpí úplně stejným problémem. Už předtím se ptal šejcha, který mu poradil, aby se oženil, aby se přiblížil k Bohu a aby se vyhnul všemu, co by mohlo spouštět jeho homosexuální pocity. Tak se tedy oženil. Aby se vyhnul možným pomluvám a aby přesvědčil šejcha a ostatní, že jeho homosexuální tendence ustaly, že je nyní normální. Ve skutečnosti se nic nezměnilo. Omlouval se a zeptal se, zda bychom tu naši příhodu mohli držet v tajnosti. Nyní vám to vyprávím, protože už uplynula dlouhá doba a nikdo už si nic nepamatuje. Nepamatují si mě osobně, tak není důvod se o něj strachovat.
Khalaf dnes
Jaký je váš názor na sňatek se ženou kvůli potlačení homosexuálních tendencí? Je to úspěšný přístup?
Kvůli tlaku, který na mě vyvíjela má rodina, přátelé a ten šejch, jsem se rozhodl oženit se. Nejdříve jsem se zasnoubil a poté oženil. Věděl jsem, že nebudu schopen žít se ženou pod jednou střechou. První noc byla peklo, horší než peklo, protože jsem s ní nemohl mít pohlavní styk, když mě ženy nepřitahují. Začal jsem se vymlouvat, až uběhlo sedm měsíců. Během celé té doby jsem nebyl schopen s ní souložit. Nakonec jsem jí řekl, že nejsem sexuálně schopný být s jakoukoli ženou. Její reakce byla velmi nepřátelská. Nadávala a já nebyl schopen jí na to cokoli říct, protože měla plné právo zuřit.
Po několika dnech přemýšlení jsem se rozhodl to ukončit s omluvou, že jsem „sexuálně neschopný“. A řekl jsem jí, o čem jsem přemýšlel. Nejdříve nesouhlasila. Nakonec na to ale, aby se mě mohla zbavit, přistoupila. Nejdříve musela odejít z mého domu, vrátit se ke svým rodičům a říct jim, že se mnou odmítá žít, že život se mnou bylo peklo a podobně. Její otec mi volal a požádal mě o schůzku. Vyptával se na problémy mezi námi a já byl zticha. Bál jsem se, ale po chvíli jsem mu řekl, že s ní nemůžu mít sex. Reagoval velmi drsně a choval se povýšeně. Nechci ani opakovat, co mi řekl. Obvinil mě ze lži. Řekl jsem mu, že bych o takové věci nelhal, proč bych to dělal? Ptal se, co konkrétně mu tím chci říct a tak jsem se mu nakonec svěřil: „Nejsem schopen mít jakékoli intimnosti s žádnou dívkou. Jsem připraven říci i lidem, že problém je na mé straně, ne ve vaší dceři. V očích všech bude nevinná.“ Rozzuřil se a nadával mi. Požádal mě, abych odešel a zůstal doma, dokud mi nezavolá.
Neuplynul ani den a telefon zazvonil. Měl jsem se u něj zastavit. U jejich domu stáli jeho bratři a všichni věděli, co se stalo. Řekli mi, že naše manželství ukončí pod jednou podmínkou: Sejdeme se ve společenské místnosti (tzv. díwán) a já všem prozradím, že problém je ve mě, nikoli v jeho dceři a dosvědčím, že je stále panna. Musel jsem podepsat dokumenty, které mě k této podmínce zavazovaly. Souhlasil jsem se vším. Když nadešel ten den, sešlo se v té společenské místnosti více než čtyři sta lidí. Její otec předstoupil a oznámil, že šejch Khalaf se chce nechat rozvést s jeho dcerou a proto chce všem sdělit důvod. Pokynul mi, abych vstal a promluvil k ostatním. Připravil jsem si krátkou, leč přímou řeč, abych svou myšlenku vyjádřil. Začal jsem veršem z Koránu: „nebo služebníkům, kteří nemají chtíče,“ (24:31). Ten verš jsem jim vyložil a přiznal, že jsem jedním z těch, kteří jsou ve verši zmíněni. A že jsem v uplynulých sedmi měsících nebyl schopen mít se svou manželkou pohlavní styk, že ta dívka je stále panna a je v celém tomto martyriu zcela nevinně.
Srdce mi nervozitou chtělo vyskočit z hrudi, třásla se mi kolena, jako by vypuklo zemětřesení, a měl jsem úplně sucho v puse. Když jsem domluvil, posadil jsem se a celá místnost byla zticha. Pohlédl jsem se na tchána, který vypadal velmi šťastně a spokojeně. Požádal jsem proto, jestli můžu odejít. Vyběhl jsem z té haly, opřel se o nejbližší strom a plakal jsem. Poté, co jsem se uklidnil, jsem šel pěšky domů. Její otec mi potom znovu volal a požádal mě, abych přišel v neděli k soudu, abychom dokončili rozvodové dokumenty. K soudu jsem se dostavil a nemusel jsem jí nakonec ani platit žádné věno. To byla má první manželská zkušenost.
Devět měsíců po mém prvním manželství se mě můj otec spolu se všemi ostatními snažil přesvědčit, že žiju pod nějakou kletbou a mé uzdravení se nachází v Koránu, modlitbě, kouzlech a dalších nesmyslech. Přesvědčili mě, že pak budu v pořádku. Naneštěstí jsem je po těch 9 měsících poslechl a oženil se znovu. Tentokrát jsem využil lékařské pomoci a první noc jsem tak byl schopen mít pohlavní styk. Usnuli jsme. Potom jsem ale zjistil, že je můj polštář nasáklý krví, protože jsem začal krvácet z nosu. Běžel jsem do koupelny a snažil se to zastavit. Při pohledu do zrcadla jsem uviděl zaschlou krev také v oku. Spěchal jsem na pohotovost, kde mi udělali testy. Když jsem doktorovi prozradil, co se stalo, zakázal mi tento druh léků už navždy používat. A tak mě opustila naděje, že bych kdy byl schopen žít se ženou, aniž bych jí upíral její fyzické potřeby a práva. Upřímně - i kdybych mohl nadále tyto léky brát, naplnit manželská práva jakékoliv ženy, a tím nemyslím pouze ta týkající se sexuálního styku, bych schopen nebyl.
Po souloži oné noci má manželka otěhotněla. Netrvalo však dlouho a potratila. Od té doby jsme spali v oddělených ložnicích až do doby, kdy jsem se vyoutoval a uprchl do Libanonu. Manželka se se mnou rozvedla a tak skončilo mé druhé manželství.
Jakým způsobem jste svou orientaci oznámil? A jak lidé reagovali?
Oznámil jsem to prostřednictvím videa, které jsem natočil a které se šířilo na YouTube. Ministerstvo dotací, kde jsem v té době pracoval, se o tom videu dozvědělo a bylo mi potají řečeno, že ho viděli a že budu vyslýchán. Jednomu z mých přátel na Facebooku jsem řekl, že mě budou vyšetřovat, a on mi poradil, abych to natočil i se zvukem. Skutečně mě vyslýchali po dobu 60 minut. Hádali jsme se a křičeli na sebe, až se nakonec rozhodli poslat mě k disciplinární komisi. Došel jsem na první zasedání, ale na další se mi už přijít nepodařilo. O tom videu se totiž dozvěděla i má rodina. Čelil jsem obrovskému odporu hlavně ze strany svého staršího bratra, který mě dokonce plánoval zavraždit. S pomocí některých přátel jsem utekl z domu a rozhodl se odejít do Libanonu, kde jsem zažádal o azyl a přesídlení.
Jak vypadal váš život v Libanonu? Je nějaký rozdíl mezi situací sexuálních menšin tam a v Jordánsku?
V Libanonu se mi nedařilo o moc lépe, protože jsem si nemohl najít práci. Mé zkušenosti a vzdělání nebyly valné a svou roli sehrál také můj věk. Tak jsem žil v chudobě. Sice jsem byl v bezpečí před svou rodinou, ale současně jsem v Libanonu nemohl vystoupit se svou sexuální orientací. Je pravda, že lidé v Bejrútu, hlavním městě Libanonu, jsou otevřenější než Jordánci, ale lidé v jiných částech Libanonu nejsou o nic méně agresivní. Zvolil jsem si Libanon, protože jsem tam znal pár lidí skrz své jordánské přátele. Obecně má životní situace byla obtížná hlavně proto, že jsem žil na jihu země, kde jsou lidé zbožní.
Khalaf dnes žije v Kanadě, kde mu byl udělen azyl.
Může být někdo homosexuál a zároveň zbožný v souladu s vaším náboženským zázemím?
Žil jsem s pocity viny a rozporu po celý svůj život, protože jsem následoval tradiční náboženské chápání, které následuje většina lidí a šejchů. Zjistil jsem, že islám hovoří o Lotově lidu jako o mužských sexuálních násilnících a ne jako o homosexuálech. Islám také zmiňuje Lotův lid, ti ale nebyli očerňováni nebo odmítnuti. S takovými příklady bychom mohli pokračovat ještě nějakou dobu. Takže odpověď je ano, člověk může být homosexuálním muslimem žijícím svůj život i bez popírání či pocitů viny, protože se podle islámských textů ničím neprovinil. Homosexualita je z islámského hlediska zmíněna na řadě míst – nemohu je nyní do detailů vysvětlit, ale pokusím se vyjádřit hlavní myšlenku:
V Koránu – hlavním zdroji islámských zákonů – se v jednom z veršů súry Světlo popisuje typ mužů, které nepřitahují ženy. V tom verši stojí: „nebo služebníkům, kteří nemají chtíče,“. Tento verš hovoří o mužích, kteří necítí sexuální přitažlivost k ženám. Vykladači vysvětlují, kdo jsou tito muži, které ženy nepřitahují – zženštilí – a také zmiňují hlupáka, kterého nepřitahují ženy, či blázna, který přitažlivost k ženám také necítí. Nemyslím si, že každý muž, kterého nepřitahují ženy, je hlupák nebo blázen. Byli tak nazváni pouze proto, že je nepřitahují ženy. Tito zženštilí muži, hlupáci a blázni přicházeli k proroku Muhammadovi a vstupovali do domů jeho společníků a nikdo je nezastavil nebo je nenazýval homosexuály nebo gayi, jak to dělají lidé dnes. Zde je sedm známých společníků proroka Muhammada: Annah, Anjashah (Andžaša), Banoon (Banún), Heet (Hít), Hadam, Mane´, Mane´. Všichni jsou zmíněni v biografických knihách.
Co se mého soukromého života týče, snažím se kulturně a vědecky vyvíjet. Plánuji zveřejnit své deníky v sérii knih v Kanadě jako osobní počin. Budu také pokračovat ve svých aktivitách na poli lidských práv obecně a konkrétně na poli práv pro homosexuály a LGBT komunitu.
Jaká je vaše situace nyní? Jak vypadá váš život v Kanadě?
Život v Kanadě je dobrý. Čelím jen jazykovým a kulturním výzvám.
Chtěl byste poslat nějaký vzkaz čtenářům MyKali? Co byste rád sdělil hetero a homosexuálním komunitám?
Chtěl bych čtenářům MyKali poslat dva vzkazy. Heterosexuální komunitě bych rád řekl: To, že jste heterosexuálové, jste si nevybrali. Nemáte na výběr, že vás bude přitahovat opačné pohlaví. Náboženství, morálka a to, jak jste byli vychováni, s tím nemá nic společného. To samé se týká homosexuálů. Každý z lidí kolem vás může být homosexuál. Může to být člověk vám nejbližší nebo doktor, který vám zachránil život. Upřeli byste mu jeho dobré skutky tím, že ho odmítnete jen proto, že je jiný? Nemyslím si, že nevděčnost je znakem morálky či mužnosti. Homosexuální a LGBT komunita je součástí naší společnosti, ať se nám to líbí nebo ne.
Druhý vzkaz bych rád poprvé směřoval k LGBTQIA. Největším nepřítelem homosexuálů jsou bohužel homosexuálové samotní, když odmítají svou přirozenost, orientaci a postoje. Veliká odpovědnost padá na vaše ramena, a to hned ze dvou stran. První je přijetí sebe sama, což se může stát jen skrz druhý z elementů, kterým je vzdělání v tomto tématu. Vzdělávejte se, čtěte o sexualitě, pohlavích a jejich variacích. Když dojde na přijetí sebe sama, musíte si uvědomit, že problém je v lidech, ne ve vás. Vaše sexuální orientace je váš osobní život a nikomu do ní nic není. A to v případě že mluvíme o osobní svobodě, nikoliv o přírodě nebo vědě. Nakonec bych všem rád popřál pěkný život, skvělou budoucnost a trvalý úspěch. Rozloučím se svými nejvřelejšími přáními všem čtenářům.
* Jména byla změněna pro ochranu identity těch, kteří jsou v rozhovoru zmíněni.
Překlad do češtiny: Kateřina Gamal Richterová
Foto: Archiv MyKali
Sledujte MyKali na Facebooku!