Když 16letá Charlotte Howard z britského Hastingsu objevila na autobusové zastávce vzkaz psaný tlustou černou fixou, nenechal ji chladnou. Napsal ho 36letý Anthony Johnson, který žije už 9 let na ulici, a žádal v něm o pomoc formou pracovního místa. Rozhodla se mu pomoci. A poměrně jednoduše mu ze dne na den změnila život. Jak pro HFC dívka potvrdila, Anthony skutečně do nové práce nastoupil. „Já to jen dala na Facebook,” říká dívka skromně.
„Budu nějakou dobu pracovat zdarma, abych vám ukázal, jak pracuji. Neužívám drogy ani nepiju. Můžu venčit psy, mýt okna, nakupovat, zahradničit, starat se o kočky, pečovat o domácnost, vařit... Cokoliv, čím bych si mohl vydělat na živobytí a najít tak pro svůj život smysl. Pomozte mi změnit život,” stálo ve vzkazu.
Anthony se k napsání vzkazu rozhodl poté, co slíbil sám sobě i sociálním pracovníkům, že se bude aktivně snažit se svou situací něco udělat. „Nechtěl jsem pokračovat ve věcech, které jsem dříve dělal. Mé společenské kruhy byli uživatelé drog a kriminálníci. Dnes to jsou knězi a terénní pracovníci,” uvedl v rozhovoru pro Hastings and St. Leonards Observer. Podle svých slov byl sám v minulosti několikrát zadržen pro krádeže a vloupání a po tom, co se vrátil z vězení, skončil na ulici.
Charlotte obsah na zastávce přilepeného vzkazu zasáhl a rozhodla se muži pomoci. Zveřejnila proto fotku dopisu na svém Facebooku. Všiml si ho také Nelson Smith, majitel firmy na zahradnické práce, a Charlotte ho vyzvala, aby muže bez domova podpořil a dal mu šanci. Jak sám později uvedl, viděl v Anthonym člověka, který o pomoc stál. „V posledních letech jsem měl sám problémy s duševním zdravím a v tom příspěvků jsem viděl někoho, kdo se snažil si pomoct,” uvedl pro Observer. „Kontaktoval jsem tedy Charlotte a řekl jsem, že bych pro něj mohl něco najít. Že by mohl začít pracovat už v pondělí.” A Anthony do Nelsonovy firmy minulé pondělí skutečně nastoupil. „Začal na ulici rozdávat letáky, které propagují Nelsonovu firmu, a pustil se také do zahradničení a opravářství,” uvedla pro HFC Charlotte.
Střecha nad hlavou
Dívce ale bylo také zřejmé, že získáním pracovního místa to nekončí, a chtěla Anthonymu pomoci najít také stabilnější bydlení, než jakým byl plátěný stan na veřejném prostranství přivázaný k autobusové zastávce. Na internetu našla k prodeji starý karavan za 100 liber a na crowdfundingové platformě GoFundMe uspořádala sbírku, u níž jako cílovou částku nastavila 300 liber. „Ráda bych vybrala peníze pro tohoto muže, jmenuje se Anthony. Uviděla jsem tenhle stan a vzkaz vedle něj a bolelo mě z toho srdce. Našla jsem karavan za 100 liber, cílová částka je 300 liber, protože se v něm musí udělat nějaké opravy a on sám také pár věcí potřebuje,” uvedla Charlotte ke sbírce. Skromná částka byla během pár dní několikanásobně překonána. Aktuálně se pohybuje kolem dvou a půl tisíc liber.
Mezitím Charlotte skrz Facebook kontaktovala také dvojice žen, které s lidmi bez domova v lokalitě pracují, Juliet Kelly a Toni Perace. Právě Toni se spojila s majitelem karavanu s tím, jestli by jim ho zarezervoval, než se podaří potřebné peníze vybrat. A on se rozhodl přívěs Anthonymu darovat. „Kdyby nebylo jeho, nic z toho by se zřejmě nestalo,” uvedla pro HFC Charlotte. Společně nyní hledají pozemek, kam by mohly karavan dlouhodobě umístit.
Sama Charlotte je z celé situace dojatá. Jak z pozornosti, kterou si její aktivita vysloužila, tak ze skutečnosti, že se její záměr skutečně podařil. Zaplavila ji podle jejích slov vlna pozitivních reakcí, nabídek pomoci a podpory. Dočkala se také ale několika negativních, které ji mrzí, ale snaží se nepřipouštět si je. „Ve skutečnosti tomu nemůžu pořád uvěřit. Abych byla upřímná, on si vlastně pomohl sám. Jediné, co jsem udělala, bylo, že jsem to dala na Facebook pro širší publikum,” uvádí pro HFC. „Také lidé jako Toni a Juliet toho udělali neskutečně moc a vlastně i víc než já sama. Já to fakt vlastně jen dala na Facebook,” doplňuje s úsměvem.
Anthony a Nelson
A jak to celé vnímá sám Anthony? „Moc vám všem děkuju za pomoc se změnou mého života. Děkuju za porozumění mé situaci. Nikdy bych se z ní nemohl dostat, kdyby mi lidé jako oni nepomohli.”
Foto: Archiv Charlotte Howard