„Když jsem byla mladší, říkala jsem si ,pokud se nebudeš učit na test, nikdy se nedostaneš na vysokou školu’ nebo ,potřebuješ alespoň 8 hodin spánku nebo budeš zítra vyřízená.’ Někdy se mi dařilo využít svoji úzkost k tomu, abych se motivovala,” popisuje 32letá Clare Kayden Hines z Kalifornie, které byla nedávno diagnostikována generalizovaná úzkostná porucha. Ta se projevuje nadměrnými nekontrolovatelnými obavami plynoucími i z maličkostí či běžných denních záležitostí. Psychický stav se může také projevit fyzickými symptomy, jako jsou bolesti hlavy, nespavost nebo problémy se zažíváním. Onemocnění dvakrát častěji postihuje ženy.
„V dospělosti jsem se snažila dál využívat své úzkosti, abych pomohla sama sobě, ale už to nešlo. Nedokázala jsem se už v životě posunout dál, začala jsem trpět nespavostí, po celém těle jsem měla vyrážky a k tomu se přidaly žaludeční potíže, které jsem si zpočátku s psychickým stavem ani nespojovala,” popsala Clare na svém instagramovém účtu dopad, který úzkost měla na její zdraví. „Rezervace letu, něco rozbitého v bytě nebo když jsem nemohla najít vhodnou ponožku. I ty nejmenší maličkosti mě dokázaly úplně rozhodit. I když jsem věděla, že jsou to prkotiny, nedokázala jsem se ovládnout,” doplňuje.
Společenský tlak na dokonalost
Pocity, které jí nemoc přinesla, Clare zachycuje pomocí výmluvných ilustrací, které zveřejňuje na Instagramu. „Myslím, že všichni, zejména ženy, jsou pod velkým tlakem, aby byli dokonalí a všechno dělali správně," řekla Hines serveru HuffPost. „Umění je mou reakcí na tyto tlaky a očekávání. Umožňuje mi nahlas vyjádřit své frustrace a úzkosti a také se jim zasmát," doplnila.
Psychické problémy jsou ve společnosti běžné
Její ilustrace jí také pomáhají spojit se s dalšími lidmi, které tato nemoc postihla. Jen v Americe jich podle odhadů žije 40 milionů. „Byla jsem příjemně překvapená a šťastná, když jsem zjistila, že nejsem jediná a že nejsem blázen, když se takto cítím,” popsala Clare pro HuffPost. Doufá také, že její umění inspiruje další lidi, aby se o svých problémech a o duševním zdraví nebáli nahlas mluvit. „Čím víc mluvíme o věcech, za něž se stydíme, tím víc si uvědomíme, že nejsme sami. Pokud bychom všichni sdíleli, jak se cítíme, došlo by nám, že všechny tyto stigmatizované věci ve skutečnosti nejsou ojedinělé, ale naopak normální a společné mnoha lidem. A jsou jen tak strašidelné a mocné, jak jim to dovolíme,” uzavírá.
Foto: Instagram Claire Kayden Hines