Čtou dnešní děti rády, nebo už je knihy nedokáží zaujmout? A co děti, kterým doma rodiče nečtou? Kteří ani nemají svou knihovničku? A co děti ohrožené neúspěchem ve škole například z důvodu jazykové bariéry nebo neblahého rodinného zázemí? S těmi všemi se scházejí učitelky a knihovnice ve Čtenářských klubech, které na školách zavádí obecně prospěšná společnost Nová škola. V klubu si děti vyprávějí o knížkách i o životě, čtou, doporučují četbu, hrají hry i pojídají sušenky. A to vše v bezpečném prostředí, kde se nemusí obávat neúspěchů či chyb. „Do klubu docházejí především děti ze znevýhodněného prostředí, z rozvedených rodin, z málo podnětných prostředí, kde se děti ke knihám třeba vůbec nemají možnost dostat,” popisuje Monika Dudová, učitelka a vedoucí jednoho ze Čtenářských klubů v Rokycanech. „A myslím, že všechny ty děti, které se ve třídě cítí neúspěšné a mají problémy s učením nebo čtením, do klubu chodí rády. Protože tady je pro ně bezpečné prostředí, které jim mnoho nabízí,” doplňuje.
Pomáhat dětem ohroženým neúspěchem ve škole z důvodu například jazykové bariéry nebo špatného rodinného zázemí je přínosné pro všechny. Zavádění inkluzivního vzdělávání ale naráží na nedostatky v metodické nebo finanční podpoře ze strany státu. Naráží také na nedostatečné zkušenosti pedagogů, kteří se pak při práci s takovými žáky v běžné škole setkávají s řadou problémů. Právě pomocí Čtenářských klubů lze tuto situaci zlepšit. „My bychom určitě neradi tvrdili, že kluby jsou především pro děti s nějakým sociálním, kulturním nebo jazykovým znevýhodněním. Naopak se domníváme, že jejich výhoda spočívá v tom, že v nich velmi dobře mohou pospolu pracovat běžné děti a děti se speciálními vzdělávacími potřebami nebo jinými hendikepy,” vysvětluje vedoucí Čtenářských klubů Eva Bělinová. „Protože obě ty skupiny dětí mají v klubu příležitost zažívat úspěch,” dodává.
Školy začínají věřit síle knih
„Strašně mě to baví. Zlepšila jsem se ve škole. A dokonce si už něco přečtu. Pěkně si tu povídáme,“ říká o klubu Karolína Kovářová ze školy v Rokycanech. „Můžu si chodit číst, když ještě není klub. Vysvětlíte mi, čemu nerozumím. Můžu říkat své nápady. Nikdo se tady nikomu neposmívá,“ přidává se Jan Šivák, žák školy ve Staňkově. Čtenářský klub je nabízen školou žákům jako volnočasový kroužek. Skupinka dětí spolu s dvěma dospělými se schází jednou týdně na dvě hodiny.
„Teď už je to v řadě škol mnohem lepší, školy si osahaly, co nové knížky s dětmi udělají a už začínají věřit síle těch knih, což je skvělé. Je to první krok k tomu, aby třeba i se čtenářstvím pracovali v běžné výuce,” říká Eva Bělinová z Nové školy. Myšlenka klubů je přitom jednoduchá a dobře přenositelná do prostředí škol, knihoven nebo komunitních center.
Eva Bělinová, Nová škola
„Klub je jedním z mála prostředí, kde je dítě knihami obklopeno a může zažívat s knížkou příjemné chvilky, protože pravděpodobně doma si s ním nikdo nečetl nebo třeba doma to dítě knihy vůbec nemá,” dodává Bělinová. „Velkou odměnou jsou mi děti, které ač už do klubů nechodí, stále se ke mně hlásí. Klubové děti se ptají, co bude příště, některé se přihlásily i do knihovny do dětského oddělení,“ doplňuje knihovnice z Chlumce nad Cidlinou Petra Řehounková.
Kluby kompenzují občas nepodnětné rodinné prostředí
Program Čtenářských klubů začal tříletým projektem v roce 2014, kdy ho vyzkoušelo 21 klubů při 13 základních školách po celé ČR. V pokračujících projektech má být fungování klubů nastaveno tak, aby přispívaly k rozvoji čtenářské gramotnosti nejen u českých dětí, ale i jejich spolužáků z řad dětí s odlišným mateřským jazykem. Svou roli tedy bude hrát i rozvoj gramotnosti jazykové. Projektová práce probíhá na dvou úrovních. První z nich je přímá práce v klubech, druhá linie je podpora vedoucích klubů, která probíhá prostřednictvím supervizí, rozhovorů, nabízení metod a lekcí, sdílení zkušeností.
Výzkumné šetření provedené ve školním roce 2013/2014 ve všech 13 školách zapojených do projektu ukázalo, že kluby žákům se znevýhodněním bezesporu nabízejí příležitosti k rozvoji čtenářství a že to děti také tak vnímají. Děti, které klub navštěvují, uvádějí více přečtených knih a čtou častěji než ostatní dotazované děti. Děti, které navštěvují klub, také častěji zažívají pocit, že ve škole věděly něco navíc, protože si o tom někde četly. Kluby také žákům knihy zprostředkovávají, ať již jde o výpůjčky či doporučování. Čtenářské kluby jsou pro většinu svých členů jediným místem, kde získávají knihy ke čtení, a tedy evidentně kompenzují občas nepodnětné rodinné prostředí.
Podpora inkluze i romštiny
Nevládní organizace Nová škola podporuje inkluzivní vzdělávání menšin, cizinců či jinak sociálně či kulturně znevýhodněných dětí od roku 1996. Vybírala, školila a zaměstnávala například vůbec první romské pedagogické asistenty a doporučovala je do škol. I v současnosti usiluje o koncepční řešení otázek spojených s inkluzivním vzděláváním, vytváření otevřeného a přátelského prostředí bez předsudků a podmínek pro rovné příležitosti. Nová škola organizuje například literární a výtvarnou soutěž Romano suno (Romský sen), jejíž hlavním záměrem je dát příležitost dětem, které ještě umí romsky, uplatnit tuto dovednost veřejně a popsat svět kolem sebe. Smyslem projektu Vaker romanes (Mluv romsky) je podpořit pomocí seminářů užívání romštiny u nejmladší generace. Dílny tvůrčího psaní, které na semináře navazují, chtějí podpořit zájem rodilých mluvčích o tento jazyk a tvůrčí vztah k němu.
Foto: Petr Vinš / Agentura pro sociální začleňování