Ve dvacátých letech minulého století se podařilo antropoložce Zoře Neale Hurston nalézt Cudjoe Kazoola (Kossola) Lewise, posledního přeživšího atlantického obchodu s otroky, a udělat s ním sérii rozhovorů. Ty se ale dostaly k veřejnosti teprve loni v květnu, kdy poprvé vyšly knižně pod názvem Barracoon: The Story of the Last “Black Cargo” (Barracoon: Příběh posledního „černého nákladu”).
Oluale Kossola se narodil kolem roku 1840 do kmene Yoruba a měl pět vlastních a dvanáct nevlastních sourozenců. Když mu bylo devatenáct, připravoval se na svatbu ve své vesnici v dnešním Beninu v západní Africe, ale zajala ho armáda sousedního Dahomejského království. Na pobřeží byl pak prodán do otroctví a spolu s dalšími 120 otroky nastoupil na Clotildu, poslední loď s otroky, která doplula k pevnině Spojených států Cesta trvala několik měsíců a Clotilda dosáhla svého cíle v roce 1860, pouze rok před začátkem Americké občanské války. Spojené státy a mnoho evropských zemí zakázalo obchod s otroky již v roce 1807. Lewisův příklad však ukazuje, že obchodovat s otroky nebylo výjimečné ani více než padesát let po zákazu. Aby nebyl odhalen jejich zločin, věznitelé propašovali Lewise a další přeživší otroky na pobřeží Alabamy v noci a několik dnů je nutili skrývat se v bažinách. Clotildu pak záměrně potopili, aby po nich nezůstaly žádné důkazy. Trosky lodi byly nalezeny až loni v lednu a mnozí potomci původních otroků byli překvapeni, že příběh, který se přenášel z generace na generaci, je skutečně pravdivý.
V Alabamě pak otroky rozdělili a poslali na různé plantáže napříč Spojenými státy a z Oluale Kossoly se stal Cudjoe Lewis. „Bylo nám líto, že jsme byli rozděleni,” řekl Kossola v rozhovoru se Zorou Neale Hurston. „Pluli jsme spolu sedmdesát dní přes vodu z africké země a teď nás rozdělí. Proto jsme plakali. Náš žal byl tak hluboký, že to vypadalo, že to nezvládneme. Myslel jsem si, že možná umřu ve spánku, když se mi zdálo o mámě.” Lewis se také svěřil s tím, jaké to bylo pracovat na plantáži, kde nikdo neznal jeho jazyk a nemohl mu vysvětlit, kde je a proč tam byl přivezen. „Nevěděli jsme, proč nás odvezli tak daleko od naší země, abychom takhle pracovali. Všichni se na nás dívali zvláštně. Chtěli jsme mluvit s ostatními barevnými lidmi, ale nevěděli, co říkáme,” popsal Kossola.
O americké občanské válce řekl, že nejdřív ani nevěděl, že se něco takového děje. Ale postupem času začaly pronikat zprávy, že sever vede válku, aby osvobodil zotročené lidi. Pár dní poté, co se generál států Konfederace Robert E. Lee vzdal v dubnu 1865, vojáci států Unie zastavili u lodi, na které Kossola pracoval s dalšími otroky, a řekli jim, že jsou volní. Kossola řekl, že byl naštvaný, protože nedostal žádnou kompenzaci za to, že byl unesený a zotročený. Spolu s dalšími jednatřiceti nově volnými lidmi našetřili peníze, aby mohli koupit pozemky poblíž alabamského přístavního města Mobile. Svou komunitu pak nazvali Africatown (Africké město). Lewis se oženil s Abile, ženou, která také byla na Clotildě, a měli spolu šest dětí. Potomci zakládajících osvobozených lidí žijí v Africatownu dodnes.
Foto: Wikipedia
Antropoložce a spisovatelce Zoře Neale Hurston se podařilo vypátrat Kossolu a v roce 1927 za ním jela z New Yorku do Africatownu, aby s ním uskutečnila sérii rozhovorů. Kossolovi bylo v té době devadesát let a byl posledním známým přeživším z Clotildy a posledním člověkem, který byl zotročený a přivezený z Afriky do Spojených států. „Chci vědět, kdo jste, jak se z vás stal otrok… jak jste zvládl být otrokem a jak se vám dařilo jako svobodnému muži,” řekla Hurston Lewisovi. Kossola jí pověděl svůj příběh v průběhu tří měsíců a za tu dobu si vytvořili mezi sebou silné pouto. Také jí popsal, jak byl vězněn americkými otrokáři v barracoonu, speciálním typu vězení, ve kterém byli zotročení lidé drženi předtím, než je nalodili na cestu přes Atlantik. Lewis strávil v barracoonu tři týdny. Hurston pak podle tohoto typu stavby pojmenovala celou svou knihu Barracoon: The Story of the Last “Black Cargo” (Barracoon: Příběh posledního „černého nákladu.” Ačkoliv Hurston knihu dokončila už v roce 1931, nakladatelé ji odmítli vydat, a tak se podrobný příběh Lewise dostal k veřejnosti až loni v květnu.
Foto: Wikipedia
Kossola toužil celý svůj život vrátit se domů, ale neměl na to dost peněz. „Chybí mi mí lidé,” řekl Kossola v jednom z rozhovorů s Hurston. Silná emoční ztráta Kossoly bylo to, co zasáhlo Hurston nejvíc. „Po sedmdesáti pěti letech měl v sobě pořád ten tragický pocit ztráty. Tu touhu po své krvi a kulturních vazbách. Byl to pocit zmrzačení. Dalo mi to něco k zamyšlení,” napsala Hurston. Lewis zemřel v devadesáti čtyřech letech. Hurston vydala v roce 1937 Their Eyes Were Watching God (Jejich oči sledovaly Boha), novelu, která ji nejvíc proslavila. Hurston se stala jednou z předních představitelek Harlémské renesance, hnutí, které oslavovalo kulturní a uměleckou hodnotu Afroameričanů. Zemřela v chudobě v roce 1960.
Foto: Foto: Erik Overbey Collection, The Doy Leale McCall Rare Book and Manuscript Library, University of South Alabama