Gayové a lesby z Blízkého východu a severní Afriky často čelí velké diskriminaci jak na společenské, tak i na státní úrovni. Příběh Dalie, lesby z Egypta, a dalších LGBT aktivistů ale ukazuje, že je jejich okolí přesto mnohdy pochopilo a podpořilo. Nová kampaň od Human Rights Watch a Arab Foundation for Freedoms and Equality vyzdvihuje kreativní snahy těchto aktivistů v regionu a dodává naději do budoucna v otázce práv LGBT osob.
Přes utlačování a diskriminaci ze stran států a vlád, a přes silné společenské stigma, se LGBT aktivisté z Blízkého východu a států severní Afriky nebojí otevřeně mluvit o svých životech a své cestě k sebepřijetí. LGBT aktivisté z tohoto regionu sdílejí své příběhy, vytvářejí národní i nadnárodní hnutí za práva LGBT osob a nejrůznějšími způsoby, mnohdy velice kreativními, bojují proti diskriminaci na základě sexuální orientace či genderové identitě. Jeden z příkladů takového kreativního boje nastal nedávno, když Arab Foundation for Freedoms and Equality, AFE (Arabská nadace pro svobody a rovnost), spojila své síly s Human Rights Watch a společně vytvořily projekt, kterému se dostalo mezinárodní pozornosti.
V rámci kampaně s názvem No Longer Alone: LGBT Voices from Middle East and North Africa (Již ne sám/sama: LGBT hlasy z Blízkého východu a severní Afriky) vznikla série videí arabsky mluvících LGBT aktivistů, kteří vyjadřují podporu a dodávají naději dalším LGBT osobám v regionu. Jednou z aktivistek vystupujících ve videu byla také Dalia, lesba z Egypta, která si už v raném věku uvědomila, že ji přitahují ženy. Z počátku její rodina nebyla příliš podporující a Dalia přišla o mnoho kamarádů, kteří se s ní buď sami, nebo pod nátlakem vlastních rodin postupně přestali bavit. Jak ale začala Dalia přijímat sama sebe, tak i její okolí ji začalo více akceptovat. Téměř zázračný obrat nastal u jejího otce. „Můj otec byl proti mně v každém ohledu,” popisuje Dalia. „Ale změnil se od plného nenávisti k přijímajícímu a tolerantnímu. Přijal mě jako svou dceru a miloval mě bezvýhradně. To bylo samo o sobě zázrak.”
Stejně jako Dalia mnoho dalších osob, které ve videích vystupují, zpočátku čelilo problémům. Hajar z Maroka řekla, že na začátku „jsem byl sama se sebou ve válce, snažila jsem se změnit. Ve skutečnosti to není volba. Nemohu se změnit.” Hajar prošla coming outem veřejně přes YouTube video. Musela nakonec opustit Maroko a přestěhovat se do Nizozemí, ze kterého pokračuje v aktivismu a pracuje s LGBT uprchlíky. Aktivisté se také snažili dodat odvahu lidem ve stejné situaci, jako jsou nebo byli oni. Abedellah Taïa z Maroka například řekla: „Jsi gay. Není to nemoc. Nejsi proti náboženství nebo islámu. Nejsi proti kultuře nebo státu nebo své rodině.” „Je to těžké když jsi mladý,” řekl zase Hamed z Libanonu. „A zůstane to těžké, ale bude to snazší.” Ve videu vystupuje také vnuk slavného egyptského herce Omara Sharifa, Omar Sharif Jr., a říká: „Jsem bratr, jsem syn, jsem vnuk, jsem herec a jsem gay.” A ačkoliv někteří aktivisté nesměli ukázat své tváře a měli pozměněné hlasy, jako třeba trans žena Norma z Libanonu, ukázali tak ostatním LGBT lidem, že nemusí být „out,” aby mohli přispět ke změně.
Omar Sharif (Foto: FB Omara Sharifa)
Human Rights Watch vypracovalo k sérii videí také doprovázející zprávu, která se zabývá LGBT aktivismem a identitou LGBT osob v regionu - zpráva zkoumá „jak LGBT aktivismus přežívá pod přísnými omezeními, v utlačovatelských státech a v konfliktních zónách, v místech, kde aktivisté riskují sociální vyloučení, odnětí svobody a násilí ze stran bezpečnostních složek, ozbrojených skupin, i vlastních rodin.” Tvůrci zprávy ale zdůrazňují, že hlavní poselství celého projektu má být pozitivní, vyzdvihovat snahy aktivistů, jejich kreativní způsoby boje za rovnost a naději pro všechny utlačované LGBT osoby nejen v tomto regionu. „Zpráva se snaží zachytit komplexitu hnutí, které otevírá dveře LGBT lidem v celém regionu, ačkoliv se některé vlády snaží tyto dveře zabouchnout před jejich nosy. V solidaritě s LGBT aktivisty v regionu se tato zpráva snaží prozkoumat vše, co je možné za hranicí viktimizace.”
Celou zprávu od Human Rights Watch si můžete přečíst ZDE.
Úvodní foto: Facebook Dalie Alfaghal