Dan Mancina je devětadvacetiletý skateboardista. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby nepřišel před několika lety o zrak a nejezdil tak dnes na skateboardu se slepeckou holí. „Věřím, že když člověk vystoupí ze své komfortní zóny a bude dělat věci, které ho děsí, je bude na nejlepší cestě stát se vyrovnaným člověkem,“ říká ve svém videu. Jeho snem je jezdit po celém světě a překonávat na skateboardu různé překážky. Vedle toho hraje téměř poslepu bowling, hází šipky nebo hraje basketbal. „Snažím se zvýšit naději lidí, kteří jsou jako já,“ dodává.
Dan během posledních pěti let téměř ztratil svůj zrak kvůli degenerativní dědičné poruše s názvem retinitis pigmentosa. „Během posledních pěti let jsem se začal sám vnímat více jako nevidomý než jako opak. Je to doba, kdy jsem byl vhozen do tohoto slepého světa,“ uvádí v rozhovoru pro Jenkem. Podle vlastního odhadu vidí jen z 5% na své pravé oko, kterým spíše tak vnímá jen světlo a tmu, případně stíny. O této poruše se dozvěděl ve svých třinácti letech a je srozuměn s tím, že v budoucnu ztratí zrak úplně.
Dan se začal rekvalifikovat na maséra, aby byl schopen si vydělat na živobytí i bez očí. Sám říká, že mu to příliš nejde a na živobytí to nestačí. Proto žije převážně ze sociální podpory a má tedy nízký příjem. Jako jednu z největších výzev nevidomých vnímá transport. Člověk najednou nemůže řídit a dostat se po městě pro něj může být velký problém. S jinými těžkostmi podle něj pomáhají nové technologie. „Je spousta druhů různých aplikací. S jednou například přidržíš svůj telefon u pytlíků brambůrků a ona ti řekne, o jakou značku se jedná,“ říká.
Na skateboardu jezdil už za dob, kdy zrak ještě měl. Dnes musel vyvinout nové techniky, aby se svému milovanému sportu mohl věnovat dál. Jednou z nich je jízda se slepeckou holí, tomu se ale sám směje s tím, že to má na kolemjdoucí velmi dramatický efekt, kdy se nevidomého jezdce na skateboardu vyděsí. Dan se vedle ježdění věnuje ještě řadě dalších sportů a aktivit, které by okolí od nevidomých nečekalo, a natáčí z nich krátká videa na svůj Instagram. Patří mezi ně například štípání dříví, házení šipek, hraní basketbalu nebo střelba. Snaží se tak dodat naději dalším nevidomým a současně ukázat vidícím, že toho lidé bez zraku mohou dokázat mnohem více, než by se mohlo zdát.
„Zrak je jen jeden ze smyslů. Získáte skrz něj emoce. A já jsem se naučil, že můžu získat úplně stejné emoce skrz jiné věci, než je právě zrak. Jestli to je skrz řeč nebo akci jako skateboarding nebo lov. Dokud budu moct mít ze života stejnou radost, nechybí mi nic,“ uzavírá Dan.
Foto: Youtube