Je šest hodin a v pražských Dejvicích usedá k večeři pětičlenná rodina. U stolu je slyšet smích, hlahol a mlaskání. Dvacetiletý Kryštof uvařil večeři, tak jako i jindy. Pro svou přítelkyni, o rok mladšího bratra Ondru a matky Danu s Janou. Polovinu svého života totiž spolu s bratrem prožili ve stejnopohlavní rodině po tom, co si jejich matka Dana uvědomila, že není v manželství s mužem šťastná a přitahují ji ženy. Chlapci to přijali podle svých slov přirozeně. Jejich matka Dana dnes přiznává, že měla obavy zejména kvůli možné šikaně, že se právě podoba jejich rodiny stane důvodem, proč bude okolí na její děti koukat skrz prsty. To se však nepotvrdilo. Naopak. „Spoustě lidí to přišlo hrozně cool. Nevím proč, ale přišlo jim to tak divně super,“ říká Ondra. „Paradoxně jsou před spolužáky spíš za frajery. Že jsou v něčem jiní,“ říká jeho druhá matka Jana. Podle ní je právě tohle jeden z faktorů, který činí syny zajímavé také pro dívky. „Neustále nám sem nějaké vodí a ukazují nás,“ směje se. Dnes už Danu s Janou v tomto ohledu nic netrápí, protože jsou už synové, kteří Janu vnímají jako druhou matku, dospělí. Vnímají však jako zásadní, aby se změnily zákony a nebiologický rodič si mohl i ve stejnopohlavním páru dítě partnera přiosvojit. V zájmu ostatních dětí žijících v duhových rodinách. Po vychování těch svých však mají ještě jedno společné přání. Rády by si vystrojily klasickou svatbu.
Životní cesty Dany Houdkové žijící v pražských Dejvicích jsou spletité. Vdala se v 18 letech po tom, co otěhotněla, záhy se však rozvedla. „Devatenáctiletý tatínek totiž nedokázal plnit svou roli,“ vysvětluje. Z tohoto vztahu se narodil první z jejích tří synů. A po několika letech se vdala znovu. „Bylo mi dvacet pět let a byla to už taková ta klasická rodina. Vzali jsme se, měli jsme spolu dvě děti a byli jsme svoji třináct let,“ vzpomíná. Manželství skončilo právě proto, že si Dana uvědomila a plně přiznala svou dlouho potlačovanou sexuální orientaci. A rozhodla se, že svůj život změní. Nechtěla balamutit sebe ani své okolí.
Jejím dvěma mladším synům, Kryštofovi a Ondrovi, bylo tehdy deset a jedenáct let. Jak Dana říká, skutečnosti, že se s jejich otcem rozvádí kvůli své náklonnosti k ženám, zpočátku nebyli schopni porozumět. Stejně jako nepochopili, proč z domácnosti odešel táta a přistěhovala se „teta“. „Celé to začalo tím, že se táta odstěhoval a máma nám nikdy neřekla, že mění orientaci a teď žije se ženskou,“ říká dnes dvacetiletý Kryštof. „Najednou s námi teta Jana začala trávit víc času, máma začala víc času trávit s tetou Janou. A tam mi to začalo nějak problikávat,“ pokračuje. „Bylo mi tehdy deset a že bych to nesl nějak dramaticky, tak to vůbec,“ dodává. „Přirozeně jsem to přijal a přizpůsobil se.“ Vztah Dany s tehdejší, svou první partnerkou coby ženou, však nevydržel. Hlavně proto, že si nedokázala najít cestu k jejím dětem.
Přirozená autorita
Dana působí jako sbormistryně a dříve dávala individuální hodiny zpěvu. Na ty se přihlásila i její současná partnerka Jana. „Zazpívaly jsme si spolu a zjistily jsme, že by se nám spolu možná mohlo i dobře žít,“ usmívá se Dana. Dnes spolu žijí už pět let a jak Dana přiznává, děti si s ní rozumí často lépe než s ní samotnou. Janu skutečnost, že má Dana tři děti, nijak nezaskočila. „Asi proto, že Dana je taková máma z podstaty, a právě to se mi na ní hrozně líbilo,“ vybavuje si.
Synové Janu od počátku přijali velmi dobře. „Byla jsem jim hned sympatická, hned jsme spolu hráli hry,“ říká. Po necelém roce se kluků zeptala, jestli by jim nevadilo, kdyby se přistěhovala a stala se tak z nich rodina. A jejich reakce byla velmi pozitivní. Dnes mají kamarádský vztah, současně je pro ně Jana přirozenou autoritou. „Mají ke mně důvěru, rádi se mnou sportují, někam se mnou jedou. Když jim ale řeknu, aby umyli nádobí nebo uklidili, tak mě respektují,“ dodává. To potvrzuje také Kryštof. „S Janou máme úžasný vztah. Dokážu o ní mluvit jako o své druhé mámě. Po těch letech jsem k ní nabyl důvěry a naopak,“ hodnotí. Podle něj pohlaví rodičů v tomto ohledu žádnou roli nehraje a nevnímá, že by se mu něčeho nedostávalo. Se svým otcem je navíc v pravidelném kontaktu. „Mně to vyhovuje, nic mi nechybí. Moji rodiče, včetně druhé mámy, odvedli výbornou práci v mé výchově,“ domnívá se.
Po mámě na ženský
V diskusích, které se kolem výchovy dětí ve stejnopohlavních rodinách točí, často zaznívají obavy o vliv takového rodinného uspořádání na jejich vývoj, případně vyloučení ze společnosti. Toho se zpočátku obávala i sama Dana. „Když jsem začala žít se ženou, byla to první věc, co jsem řešila. Ani ne tak ten mužský vzor pro mé syny, protože jich mají kolem sebe spoustu – dědečky, učitele, starší kamarády. Hodně jsem ale řešila to, aby se necítili nějak diskriminovaní ve společnosti,“ přiznává. K jejímu překvapení se ale synové se šikanou nebo nepříjemnými posměšky z tohoto důvodu nesetkali. „Když jednou přišel Ondra ze školy a já se ho zeptala, jestli si z něj někdo nedělá kvůli tomu, že má dvě mámy, legraci, odpověděl: ‚Ne, jenom se někdy ptají, jestli to není dědičné,‘“ zmiňuje Dana. Právě otázka dědičnosti nebo okoukání sexuální orientace je jedním z argumentů, který čas od času ve veřejném prostoru na toto téma zaznívá. Na to dvacetiletý Kryštof reaguje jednoznačně. „To je úplná blbost. Jsem heterosexuál jako moji dva bratři, pokud vím.“ A po chvílí se dává do smíchu. „Ale jo, jsme vlastně po mámě. Jsme všichni na ženský.“
Dana s úlevou dodává, že žádný z jejích synů tuto informaci netají, naopak ji běžně před spolužáky zmiňují a rozebírají ji s nimi. Devatenáctiletý Ondra zmiňuje, že mu takovou podobu rodiny spolužáci často závidí. „Spoustě lidí to přišlo hrozně cool. Nevím proč, ale přišlo jim to tak divně super,“ kroutí hlavou. Obdobné zkušenosti má také jeho starší bratr Kryštof. „Když ve škole přišla řeč na rodinu a tohle vyšlo najevo, všichni říkali: ‚Aha! Tak to je super!‘ Že by se mi posmívali, tak to rozhodně ne,“ vzpomíná. „Sem tam si z toho někdo udělá srandu, ale kdo ne, že? Já si z toho sám dělám srandu pořád.“
Tohoto trendu mezi spolužáky si všímá i jejich druhá máma Jana. „Je celkem legrace, že kluci se s tím před svými spolužáky vůbec netajili. A mám pocit, že jsou i trochu za frajery. Že mají doma něco výjimečného,“ říká. „Chodí sem Kryštofův kamarád hrát hry a jednou ho slyším, jak říká: ‚Ty jo, ty se tak máš, že máš dvě mámy! Máma si furt domů tahá nějaké chlapy!‘ Bylo mu sedmnáct a bylo vidět, že ho to trápí,“ popisuje. „Holkám, které na to balí, to z nějakého důvodu přijde roztomilé, pořád je sem tahají. Takže naši kluci chodí spolužákům ukazovat tu svou domácnost, kde žijí dvě mámy,“ směje se Jana.
Druhá máma
Možná i proto, že do života dvou chlapců přišla Jana v době jejich puberty a dospívání, se pro ně stala důležitou oporou, parťákem i druhou matkou. A obě ženy neskrývají svůj vděk za to, jak pozitivně se situace vyvinula. „Svědčí o tom i to, že synové i ve své dospělosti rádi se svými matkami tráví volný čas, a dokonce jezdí i na společné dovolené. Beru to jako velký dar,“ říká dojatě Dana. A výmluvně doplňuje: „K Vánocům Janě nechali vyrobit mikinu s nápisem Máma 2.“
Danu z legislativního hlediska s ohledem na své děti dnes už v podstatě nic netrápí. Jedním dechem však dodává, že jen proto, že jsou už synové dospělí. „Byla bych ale moc ráda, kdyby se něco udělalo s právy dalších dětí vyrůstajících v jednopohlavních rodinách. Je tam totiž vždy jeden biologický a jeden nebiologický. Pak vyvstává problém, když se nedejbože něco stane s biologickým rodičem. Na dítě má mnohem větší právní nárok pokrevní příbuzný než druhý rodič, který je sice nebiologický, ale v podstatě ho vychovával kolikrát odmalička. A to je zcela zásadní,“ říká. Děti z těchto rodin proto podle ní nemají dostatečnou právní ochranu, přestože jich dnes už podle odhadů jsou v Česku více než dva tisíce. S tím souhlasí i devatenáctiletý Ondra. Dnes už tuto situaci řešit nemusí, nicméně za předpokladu, že by byl mladší, by uvítal, aby si ho spolu s bratry mohla Jana přiosvojit pro případ, že by se s Danou něco stalo. „Nebo že by nás vyzvedávala ve školce nebo škole, když jsme byli malí,“ doplňuje.
Dana dnes svého dávného rozhodnutí ukončit manželství s mužem nelituje. Podle ní je nejdůležitější i při řešení partnerských vztahů brát v potaz nejlepší zájem dětí. A z jejího pohledu bylo nejlepším řešením vztah, ve kterém nebyla z důvodu své objevené sexuální orientace šťastná, opustit. Důkazem toho jsou nadstandardní vztahy, které její synové mají s jejich druhou mámou Janou, na níž nedají dopustit. „Jsem nejšťastnější, co jsem kdy byla,“ uzavírá Dana. Je však ještě jedno přání, které má. Ráda by si svou životní partnerku vzala. A u svých synů v tom má plnou podporu.
Foto: Lukáš Houdek, archiv Dany Houdkové