Když se pětatřicetiletá matka malého syna Daniela vracela před několika lety po Silvestru z vedlejší vesnice domů, zatarasili jí cestu ozbrojení muži s tím, že má jeden den na to, aby zmizela. Je totiž aktivistkou, která bojuje za práva tamní LGBT komunity. Uprchla proto narychlo do Bogoty, kde potkala životní partnerku Sofii a po čase se znovu setkala také se svým synem, kterého prozatím nechala u babičky. Po několika letech společného života však rodina začala opět čelit výhrůžkám, musela se skrývat. Když následovala vražda jejich dvou přátel z řad LGBT aktivistů, rozhodla se duhová rodina utéct. Azyl našla ve Švýcarsku, kde se jí díky pomoci místních daří budovat nový domov a bezpečné prostředí pro desetiletého syna. „Když vidím, že je můj syn šťastný a zapojuje se do aktivit zdejší komunity, současně vidím všechny možnosti, které tu jsou pro něj otevřené, sním o vybudování života tady ve Švýcarsku,” říká pro UNHCR Daniela. „Pokud to ale situace dovolí, věřím, že se jednoho dne do Kolumbie vrátím, abych tam mohla LGBT lidi nadále podporovat,” dodává.
Daniela je původem z Kolumbie. Tam se věnovala aktivismu za práva LGBT komunity a zejména pak poskytování rad a pomoci v případě nouze. Na Nový rok před devíti lety však pocítila, že bude možná pomoc potřebovat ona sama. Když šla po jedné z ulic na vesnici, kde žila, přepadla ji dvojice neznámých mužů. „Byly dvě v noci, slavila jsem příchod nového roku v sousední vesnici, kdy ke mně přišli dva ozbrojení muži. Krve by se ve mně nedořezal,” vzpomíná. „Vzali mě bokem a řekli mi, že jsem špatným vzorem pro děti. Řekli mi, že mám jeden den na to, abych zmizela, nebo se mi něco stane,” dodává.
Celá rozrušená běžela domů k matce, se kterou vychovávala svého malého syna. Pod výmluvou, že musí narychlo pracovně odjet, jela hned druhý den do Bogoty, kolumbijské metropole. Neopustila jen rodinu, ale také malý podnik, na kterém byla rodina závislá. V Bogotě pak pokračovala ve svém aktivismu a zanedlouho tam potkala také svou životní partnerku Sofii. Podařilo se jí také se po čase znovu shledat se svým dnes desetiletým synem a rodina tak další čtyři roky žila v relativním bezpečí. Poté ale obě ženy začaly dostávat výhrůžky. Podle Daneliných slov začali lidé tisknout plakáty s jejím jménem, obtěžovali ji v noci skrz telefon. Byla proto nucena změnit práci, rodina se také přestěhovala a přijala řadu opatření, aby si zajistila bezpečí. „Byly jsme v permanentním stresu a strachu,” přiznává Daniela. Následně došlo k vraždě dvou rodinných přátel z řad aktivistů, a to je přimělo sbalit věci a spolu se synem prchnout do bezpečí Švýcarska.
O azyl v této evropské zemi požádaly v roce 2016, absolvovaly tříměsíční pobyt v přijímacím centru. Dočkaly se velké podpory místních aktivistů i běžných sousedů. Po získání ochrany začaly intenzivně pracovat na vytvoření nového domova a přihlásily se na kurzy francouzštiny, aby mohly co nejdříve začít s aktivismem a upozorňováním na to, co se děje LGBT komunitě v jejich domovině. Obě se také zapsaly do studia bakalářských programů a dobrovolničí ve fotbalové akademii. Také Danielin syn se snaží zapojit do kolektivu nových spolužáků. „Když vidím, že je můj syn šťastný a zapojuje se do aktivit zdejší komunity, současně vidím všechny možnosti, které tu jsou pro něj otevřené, sním o vybudování života tady ve Švýcarsku,” říká Daniela. „Ale pokud to situace dovolí, věřím, že se jednoho dne do Kolumbie vrátím, abych tam mohla LGBT lidi nadále podporovat,” uzavírá.
Foto: UNHCR/Mark Henley