Jako desetiletý zažil dnes úspěšný klavírista Daryl Davis rasově motivovaný útok, kdy se jako jediný černošský chlapec ve svém oddíle účastnil průvodu skautů Belmontem. Lidé na něj začali na protest házet kameny a láhve. Dospělí kolem něj museli vytvořit kruh, aby ho ochránili. Později se snažil zjistit, proč se mu takové příkoří stalo a proč ho lidé, kteří ho neznají, nenávidí. Vedle studií knih zaměřených na rasismus se začal záměrně setkávat s členy nechvalně proslulé rasistické organizace Ku Klux Klan. A s mnohými z nich navázal dlouholeté přátelství, včetně tehdejšího Velkého čaroděje Rogera Kellyho. „Respekt je tím klíčem. Díky mému respektu k němu a vůli mu naslouchat Klan opustil,“ popisuje Davis ovoce svého snažení v případě šéfa organizace. K odchodu z řad Klanu dosud podle svých slov přiměl na 200 členů. Ti mu často věnují svou pro Klan typickou kápi. A Davis je schraňuje jako trofeje. Před časem o něm byl natočen celovečerní dokument Accidental Curtesy, který je k vidění na Netflixu.
Syn amerických diplomatů Daryl Davis prožil své rané dětství v zahraničí, v komunitách lidí, kteří byli na odlišnosti v barvě pleti nebo kultuře druhých zvyklí. Když mu bylo 10 let, vrátila se však jeho rodina do vlasti a tam podle svých slov poprvé zažil realitu mezirasových konfliktů. Prvně zažil situace, kdy byl terčem nenávistných projevů jen pro barvu své pleti.
Momentem, kdy si to uvědomil naplno, a který se nesmazatelně zapsal do jeho paměti, byl průvod skautů ve městě Belmont ve státě Massachusetts. Byl totiž jediným černošským chlapcem v jinak bělošském oddíle a současně plnil v průvodu roli vlajkonoše. Když oddíl městem procházel, začali na něj lidé z davu házet kamení a láhve. Vedoucí kolem něj museli udělat ochranný kruh, aby malého chlapce od násilí uchránili. „Bylo pro mě nepředstavitelné, že někdo, kdo mě nikdy neviděl, nemluvil se mnou, nic o mně nevěděl, mi chtěl způsobit bolest pro nic jiného než barvu mé kůže,“ uvedl. „Jak mě můžete nenávidět, když mě ani neznáte?“ Tuto otázku si podle svých slov kladl celé roky, kdy se rozhodl o rasismu zjistit víc a přečetl mnoho knih. Uspokojivou odpověď v nich však nenašel, a proto se vydal sám za členy Ku Klux Klanu, aby ji zjistil přímo od nich.
Osudové setkání v Silver Dolar Lounge
Daryl Davis je dnes uznávaným klavíristou, který vystupuje takřka po celých Spojených státech. Je však známý také pro své více než tři dekády dlouhé snažení mluvit se členy Klanu a pro svůj vliv na jejich opuštění této rasistické organizace.
Jedním z klíčových momentů byl Davisův koncert rou 1983 v baru Silver Dolar Lounge, kde k němu po hudební produkci přistoupil jeden z diváků a řekl mu: „Vaše hudba se mi opravdu moc líbí. Je to poprvé, co slyším černocha hrát na klavír tak jako Jerry Lee Dawis.“ To Daryla překvapilo, protože i mužem zmíněný slavný muzikant se tuto hudbu naučil hrát od černošských muzikantů. O tom však muž neměl ani ponětí. „Víte, že je tohle poprvé, co jsem si sedl a dal drink s černochem?“ zeptal se po chvíli. „Jak je to možné?“ zareagoval s údivem Daryl. Muž zpočátku odpovědět nechtěl. Po chvíli se ale odhodlal a odvětil: „Jsem členem Ku Klux Klanu.“ Seděl s Darylem dál, popíjeli a muž dal hudebníkovi na sebe kontakt, aby mu dal vědět, kdyby zase náhodou někdy v okolí hrál. „Ta skutečnost, že člen Klanu a černoch spolu mohou sedět u stejného stolu a užívat si spolu stejnou muziku, byla zasazené semínko. A co děláte, když pěstujete semínko? Hýčkáte si ho,“ uvedl v loňském rozhovoru pro rádio NPR. „A to byl pro mě popud napsat knihu. Rozhodl jsem se objet zemi a posedět s klanovými vůdci i řadovými členy, abych zjistil odpověď na otázku: ‚Jak mě můžete nenávidět, když mě ani neznáte?‘“ Daryl Davis se s mužem z baru spřátelil a skrz něj dostal po čase kontakt na vedení Klanu.
Zlomení Velkého čaroděje
Daryl Davis zaúkoloval svou asistentku, aby zavolala Velkému čaroději Rogerovi Kellymu a sjednala mu schůzku. Současně ji požádal, aby mu neprozrazovala, že je Afroameričan. Předpokládal, že by setkání odmítl. Schůzka proběhla v motelovém pokoji a při vstupu šéfa organizace do místnosti bylo znát jeho nelibé překvapení ze skutečnosti, že jeho hostitelem je černoch.
„Dlouze jsme si povídali. Na něčem jsme se shodli, na něčem ne. Ale dal mi jasně najevo, že mu nejsem roven. Byl jsem podřadný a od byl nadřazený. A to kvůli barvě mé kůže,“ vzpomíná Davis na své přednášce TEDx. „Nebyl jsem tam, abych se s ním hádal, ale abych se dozvěděl, z čeho vychází. Protože když porozumíte, odkud to pramení, pak na to můžete reagovat,“ dodává. A pak Davis Velkého čaroděje pozval domů. Oslovil k setkání také své židovské i černošské přátele ve snaze otevřít prostor pro diskusi. „A tak to probíhalo roky. Nikdy mě nepozval k sobě domů, vždy si ale přisedl u mě doma k mému stolu,“ vypráví. „Po několika letech ke mně začal chodit sám od sebe. Šéf Ku Klux Klanu. A pak mě pozval k sobě domů,“ dodává. Po nějaké době byl Daryl Davis také zván na sjezdy Klanu včetně slavného zapalování kříže.
Respekt jako klíč
„Respekt je tím klíčem. Díky mému respektu k němu a vůli mu naslouchat Klan opustil a tady je jeho oblek,“ říká Davis, zatímco na své přednášce vytahuje Kellyho kápi ze skříně. „Jsem hudebník, ne sociolog nebo antropolog. Když to dokážu já, dokáže to i kdokoliv z vás. Udělejte si čas, sedněte si spolu a mluvte s lidmi, se kterými nesouhlasíte. Něco se od nich naučíte a oni se naučí něco od vás. Když si spolu dva nepřátelé povídají, nehádají se, mluví. Vydržte spolu mluvit,“ uzavírá Davis.
A Roger Kelly nebyl jediným, kterého nadaný hudebník k opuštění rasistické organizace přesvědčil. Podle jeho slov jich je kolem dvou set.
Foto: Archiv Daryla Davise