Lidé se za svoji duševní chorobu často stydí a jejich rodiny neví, jak se k nemocným chovat. Péče o duševní zdraví je ve společnosti pořád ještě stále stigma, ačkoli se týká mnoha lidí. K větší otevřenosti se snaží přispět mladá fotografka Melissa Spitz, jejíž matka trpí bipolární poruchou.
Poruchu matce diagnostikovali, když bylo Melisse 6 let. Jak roky plynuly, matčino duševní zdraví se i nadále zhoršovalo, do toho ještě onemocněla rakovinou a jejímu stavu neprospěl jí ani rozvod s manželem.
“Měla jsem vlastně obrovské štěstí, že jsem začala chodit k terapeutovi, když mi bylo 13. Sice to bylo zpočátku proto, abych se vyrovnala s matčinou rakovinou, ale těch problémů najednou přišlo tolik,” svěřuje se Melissa serveru Upworthy a dodává: “Jako dítě jsem v tom měla chaos, nic mi nedávalo smysl. Snažila jsem se být vůči matce empatická, ale měla jsem pocit, jako by pro mě byla skládačkou a já se snažila její kousky dát dohromady.“
Po rozvodu rodičů se Melissa upnula k fotografování, které jí pomáhalo celou situaci zvládat. Ze začátku ji ani nenapadlo obrátit objektiv na svoji vlastní matku. Během studia na umělecké škole dostala zadání projektu – úkolem bylo zdokumentovat nějakou část svého soukromého života. Melisse tehdy došlo, že chce zvěčnit křehký stav své matky. “Tím, že jsem upnula svoji pozornost skrz fotoaparát směrem k mé mámě a v podstatě i k mému vztahu k ní, se mi podařilo zachytit její chování. Ty fotky byly jako ozvěna mých vlastních pocitů,“ popsala svůj projekt Melissa, podle níž fotky fungovaly i jako konverzace mezi ní a matkou.
„Některé snímky vás rozruší, jiné jsou zase povzbuzující. Některé ukazují to pozitivní z našeho vztahu a některé zase to špatné. Jako náš příběh,“ přibližuje Melissa. Z vysokoškolského projektu se stal dlouhodobý, i po škole ve focení své matky pokračuje a je rozhodnutá dokumentovat matčin boj a život s duševní chorobou i nadále. Kvůli sobě i kvůli matce.
“Může se to zdát vyčerpávající, ale zároveň je to velmi očišťující,” říká Melissa. “Opravdu věřím, že každý obraz odráží i moji osobnost, protože jde o moji matku, obě jsme účastnice a obě sdílíme vzestupy i pády našeho vztahu,” dodala.
Melissa se rozhodla vytvořit speciální účet na Instagramu Nothing To Worry About, kam fotografie své matky umisťuje.Prostředí Instagramu, kde se jednotlivé fotky rozdělují do čtverců a tvoří mozaiku, ještě víc zdůrazňují roztříštěnost stavu Melissiny matky a zároveň umocňují zážitek z prohlížení fotografií.
Umělecký dojem ale nebyl jediný důvod, proč se Melissa rozhodla podělit se o svůj příběh takto veřejně. “Rozhodla jsem se zkusit něco nového, připadalo mi to jako ideální příležitost, jak sociální sítě využít jiným způsobem,” vysvětlila. Instagram ji totiž pomáhá oslovit mnohem více lidí, z nichž se mnozí potýkají s podobnými problémy. V době, kdy jsou duševní nemoci neustále stigmatizovány, příběhy jako ten Melissy a její matky mohou pomoci otevřít lidem oči a připomenout, že každá rodina má své boje a že každý si zaslouží soucit a podporu. Zachycení stavu nemocné matky opravdu přispívá k větší otevřenosti lidí, kteří se
v komentářích pod fotkami na Instagramu se dělí o své vlastní příběhy.
“Pokud aspoň takto můžu pomoct jednomu člověku, aby se necítil sám, stojí to za sdílení mého příběhu,“ říká Melissina matka. “Vždycky jsem chtěla, aby se na péči o duševní zdraví pohlíželo stejným způsobem jako na to fyzické, aby podpora pro rodinné příslušníky byla lépe dostupná,”uzavírá Melissa, která doufá, že také její práce může pomoct ke zlepšení stavu.
Foto: Instagram - Nothing To Worry About